Černé slzy paní Moschelesové přehled

09.07.2023

Tak tohle se mi líbilo. Dva kriminální příběhy zatím neznámé autorky mě oslovily. Motivy, nebo zápletka nejsou nikterak světoborné, ale způsob vyprávění byl velmi čtivý. Zajímavé postavy v kulisách staré Prahy, to mě přitahuje jako můru plamen svíčky. Snad se od zatím tajemné paní Zlínské dočkáme i dalších pěkných knížek. Na závěr ještě pochválím nádhernou, temnou obálku.
Citace: Popisoval, co všechno viděli v chodbách, které zaprášil čas. Nevěřila jsem všemu, nevěřila jsem tomu, jak si hráli s meči, které prý dodnes odpočívají někde dole. Nalezli tam zkumavky a skleněné baňky se zbytky obsahu, které neměli odvahu zkoumat. Prapory s vyšitými znaky rodů a církví, nepřeberné množství tmavých komůrek s bednami prázdnými i plnými starých hadrů a nádobí. Lidské kostry, které prý patřily mnichům z nějakého řádu. Bylo tam prý pohřbeno mnohé.

26.02.2023

Co k téhle knize napsat. Na knihu mne nalákala anotace, která zněla prostě jako něco pro mne. Do čtení jsem se tedy pouštěla s velkým očekáváním a s nadšením. Překvapil mne autorčin styl psaní - vcelku svižný a plný hodně květnatých obratů, které v knihách obvykle nevídám. Což bylo pro mne velmi osvěžující a příjemné. Zápletka vcelku jednoduchá, ale nevadí - dobře napsané, čtivé, s vysvětlením, které mělo hlavu a patu. To velmi oceňuji.
Jenže pak přišlo jedno nečekané "ale". Zjistila jsem, že ta anotace, která mne tolik navnadila, je anotací jen k prvnímu ze dvou příběhů, které tato kniha obsahuje. Kromě povídky "Černé slzy paní Moschelesové", podle níž kniha nese svůj název, se tu nachází i povídka s názvem "Šedá zóna", která v knize zaobírá větší část a o které se v anotaci vůbec nedočtete. Původně jsem myslela, že se jedná o nějaké pokračování "Černých slz", ale ejhle - ono asi spíš ne, spíš to vypadá na samostatný příběh, zdálo se mi (ale kdyby ne, klidně mne někdo opravte). A pro mne kámen úrazu a důvod, proč nakonec hodnotím pouze 3 hvězdami.
Mě ta povídka "Šedá zóna" totiž vůbec nezaujala. Nedokázala jsem se do ní začíst, nevtáhla mne do sebe. Zvládla jsem přečíst asi 20 stran a nedočetla jsem. Nudila jsem se a to hodně. Hlavní postava Šedé zóny plochá, její osudy mně nic neříkající, styl psaní najednou jakoby plošší - skoro jako by to psal někdo úplně jiný. Být to samostatná kniha, asi bych se do Šedé zóny vůbec nepouštěla.
Výsledkem tak je to, že první část - ta, na níž láká anotace - mne bavila velmi, tu bych hodnotila 4 hvězdami, ale jelikož jsem druhou povídku nedočetla, nakonec jako jakýsi "hodnotící kompromis" knihu odkládám se 3 hvězdami a s rozpaky.