Černobíle
Alexandra Bajnarová
S předsudky v mysli bojuje snad každý z nás, a tak i na první pohled nevinný, bezvýznamný incident může mít dalekosáhlé následky. Emin pohled na svět je ovlivněný temným stínem, který ji nutí reagovat zcela iracionálně. Václav okolo sebe šíří pozitivní energii, ale smutek, který tíží jeho samotného, je k neunesení. Lea sebrala odvahu a odešla od tyranského manžela, ale dokáže žít bez luxusu a pohodlí, na něž byla zvyklá? Tomáš je muž silných mravních zásad, ovšem kvůli Emě by nad nimi měl najednou přimhouřit oči A mezi nimi všemi Ben a Maria, Afričan a Češka. Opravdu je láska tak silná, aby dokázala zaoblit ostré hrany dvou naprosto odlišných kultur? Černobíle je román o tom, že i jednoduché situace mohou mít někdy složité řešení a obyčejné věci se nás mohou neobyčejně dotýkat.... celý text
Přidat komentář
S knihou jsem trochu bojovala a do čtení se musela nutit. Na jednu stranu je knížka o zajímavém a aktuálním tématu, ale na druhou stranu mi přišel děj vyprávění tak nějak bez emocí... Co se mi líbilo, že se příběhy některých aktérů vzájemně protnuly.
Autorka měla dobrý úmysl. Poukázat na předsudky každého z nás. A ruku na srdce většina z nás nějaké má. Vyprávění, ale postrádá tempo a spoustu detailů. Příběh působí nedokončeně. Jakoby ty se jednalo o část knihy. Škoda. Styl autorky je velmi strohý asi ti tak bylo zamyšlení, ale na mě jako na čtenáře to působilo chladně tak nějak bez emoci.
Kniha se velmi dobře četla, téma super!
Chyběly však detaily. Proč byl Ben v České republice? Jak se sem dostal? Co Češi a rasismus - toto téma by šlo daleko lépe rozepsat.
Domnívám se, že situace s policajty mohla by být klidně víc dramatická, chyběla tomu hloubka.
Shrnuji: téma super, jazyk čtivý, příběhu chyběly detaily a hloubka. Za mě 3*
Český pohled na jinou kulturu a další odlišnosti . Těšila jsem se a hodně, bohužel byla to docela nuda a cosi tomu chybělo.
Knížku jsem včera dočetla, ale musela jsem se donutit. Čekala jsem nějaké vyvrcholení, to ale nepřišlo. Děj se vlekl, žádná dynamika. Polovina stránek by stačila. Čtení na pláž. Přečíst a zapomenout.
Je to teprve hodina od dočtení a kniha ve mě stále rezonuje, a já stále přemýšlím co o ní napsat. Byla velice zajímavá a čtivá. Měla svou hloubku - autorka nám zde nastínila rasismus, ale také lásku mezi dvěma totálně odlišnými kulturami (a barvou pleti). Ale nic není jen "černobílé", a jak tu již někteří citovali.... Barva srdce je vždycky červená...
Líbilo se mi jak se příběhy různých lidí (párů) nakonec protly. Jen mi osobně nějak nesedl ten konec, přišel mi takový "nemastný-neslaný".
V životě není nikdy nic jen černé nebo úplně bílé.
" Vždycky je to o barvě. O barvě srdce. A to je vždy červené."
Knihy, ve kterých se prolíná více příběhů mám moc ráda. Nápad byl rozhodně originální, ale myslím si, že toto téma mohlo být spracováno mnohem lépe. Životy hrdinů mohly být více rozvité a problematika, o kterou se autorka s námi podělila mohla být hlouběji zpracovaná. Kniha byla čtivá, hezká, ale něco tam chybělo.
Kniha se mi líbila, je ze života. Nic není černobílé a každá situace má nejméně dva pohledy a nejméně dvě řešení...
V knize jsou zachyceny partnerské vztahy, přátelství, rodičovství...
Hodně milá prvotina. Příběh 3 párů, který se zvláštním způsobem osudově protne. Výborně se četlo a se všemi postavami, které určitě nebyly "černobílé" jsem se dokázala ztotožnit a pochopit je. Věřím, že o autorce ještě uslyšíme a těším se na to.
" U srdce se přece barva nerozlišuje, nebo ano ? "
Citlivě napsaný příběh o partnerských vztazích, o lidských předsudcích ... a hlavně o barvách....
Je tu černá barva kůže, je tu bílá barva kůže - a je to o barvě srdce - a to je vždy červené ....
Bylo mi smutno, když Ben v závěru vymaloval barvou šedi ....
Ale vzápětí se vydal zpět, aby našel barvu " žlutého moře " - barvu naděje ....
Líbilo a doporučím.
Když člověk zemře je to konec. Když člověk zemře v cizí zemi, je to konec bez tečky."
Kniha, kterou jsem vzala naslepo a rozhodně nelituji. Několik párů, několik vztahových rozepří a vše se nakonec promíchá. Trochu mi vadilo to skákání od jednoho k druhému, kapitoly oddělené odstavci a ne třeba jménem osoby o které kapitola bude a jedna záměna jména. To však nic nemění na tom, že se nad knihou v hloubce zamýšlím, téma rasismu tu máme dnes a denně a tohle bylo velice slušně podané. A ač se spisovatelka v hloubce nedotkne žádné postavy, stačí to na to, aby kniha zůstala v hlavě.. Líbilo!
Jako svým způsobem to byla zajímavá kniha, melo to docela dobrý nápad, ale nakonec to všechno jen tak vyšumelo do ztraceno a nic se neuzavrelo. Jestli to byla prvotina, autorka se nemá zač stydět.