Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420672/bmid_cernobily-svet-4ul-420672.jpg
5
2570
2570
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
The Help, 2009
více info...
Přidat komentář
Hezky napsaný příběh, téma v určité podobě aktuální vždy a všude. Taková pohádka trošku.
Akorát jsem udělala chybu, že jsem asi ve 2/3 knihy zhlédla film. A pak už moje představy o postavách, o jejich vzhledu, o jejich gestech, o jejich příbytcích dle popisu autorky vzaly za své. A dokonce se mi i hůř knížka dočítala.
Ale obojí - kniha i film stojí za to.
Výborná a čtivá kniha. Kdo má rád např. knihu Poslední kabriolet od A. Myrera , doporučuji si přečíst Černobílý svět. Také tak svižně a poutavě napsané.
Počátek šedesátých let ve státě Mississippi. Obsah nebudu vyprávět, ale počtení je skvělé.
Zajímavé téma, neotřelá forma, kdy je příběh vyprávěn třemi osobami, příjemný a čtivý styl. Kniha nabízí na můj vkus až moc černobílý pohled na černobílou tematiku - všechny černé hospodyně v knize jsou ty kladné a utiskované, kdežto bílé paničky jsou až na výjimky zpovykané, hloupé či zlé. Zklamalo mě, že z knihy víc nedýchla myšlenka, že vše je o jednotlivých lidech, nežli o barvě pleti - tohle bych očekávala jako hlavní poselství takové knihy, ale vyzněla jinak. Nejvíce sympatických emocí ve mně vzbudila postava Celie, dívce Skeeter jsem fandila v jejím dozrávání a soucit, včetně pochopení ve mně vzbudila postava její nemocné matky.
Opravdu skvělá kniha, kterou jsem četla jedním dechem. Příběhy všech postav mě neskutečně bavily a vtáhly do děje. Paní Hilly jsem neměla ráda od začátku, paní Skeeter jsem litovala, ale také jsem jí neskutečně fandila a měla z ní ve finále radost. A Ajbííí s Minny, tak ty jsem milovala a to vlastně mluví samo za sebe...5 hvězd je za mě málo :)
Jedna z těch, od kterých se nelze odtrhnout. Fandila jsem každou buňkou svýho těla, byla jsem trochu zklamaná snad jen lehce vlažným happy-endem, ale i tak - pecka!
Muž už se těšil, až ji konečně dočtu, nebyla se mnou moc řeč, jak jsem ji hltala...
Vynikající knížka, krásně se četla, bylo zajímavé sledovat vývoj názorů a postojů hlavních hrdinek.
Nevím jestli je to ted - svět lepší a ponižované černé otrokyně, jen nenahradila mexičanka, ukrajinka atd jen jsou sice svobodné, ale mnohdy mají ještě horší podmínky a možnosti:(
Každopádně přesto má smysl takové příběhy vyprávět.
Téma silné, ale doporučuji spíš film, protože zpracování knihy je slabší.
Příběh vás vtáhne, vše prožíváte s hlavními hrdinkami, jako byste tam byli!!! Opravdu parádní čtení!
čtivá knížka, pro odreagování, děj pěkně plyne, bez nějakých velkých nečekaných zvratů
Úžasná knížka! Nemám slov , po dlouhé době kniha od americké spisovatelky, co mě dostala.
Moc se těším na film a ....nechápu, že tento rukopis musela dát k přečtení více než 50 nakladatelům, než jí kniha vyšla - i když teda chápu....protože 90% americké literatury posledních 10 let se nedá číst a této knize se nevyrovná.
Přečtená jedním dechem nebyla - moc jsem si ji šetřila, protože byla úžasná a já věděla, že jak ji dočtu, budu smutná :)
Nádherná knížka,zajímavé téma o kterém jsem toho moc nevěděla a nemohla jsem knihu odložit dokud jsem ji nepřečetla do konce ...
Kniha byla krásná, četla se sama. Byla plná odvahy, přátelství, ale i pokrytectví a hranic mezi lidmi. V knihách je mi hodně sympatické, když hlavní hrdinky nejsou idealizované a popisované jako nejkrásnější, nejsympatičtější, nejoblíbenější. V této knize to tak nebylo, tak jsem byla spokojená a postavy jsem si dokonale zamilovala.
Krásná kniha. Autorka bravurně vylíčila poměry mezi černými služebnými a jejich bílými pány. Dojala mne dobrosrdečnost, odvaha, láska, moudrost, síla a statečnost hospodyň, které celý svůj život zasvětily práci pro bílé pány. Oproti tomu předsudky, nadřazenost a hloupost jejich bílých paniček ve mě vyvolávaly chuť, přetáhnout je holí. Kniha jako celek mne nesmírně bavila, krásně lehce se četla, zasmála jsem se, líbila se mi ta správná černošská mluva i věrohodná jména služebných... Dala bych více než 5*.
Nejdřív jsem neměla moc chuť na toto téma, ale pak mě knížka chytila a nepustila. Doporučuji všem - poučná, čtivá, zajímavá, krásná. Jeden z těch příběhů, co se nedají odpožit s odložením knihy..
Nádherný příběh, v němž je naprosto všechno. Je to kniha o tom, že život má tisíce odstínů duhy a rozhodně není černobílý. Je to vyprávění o tom, že bez ohledu na to, jakou barvu má naše kůže, krvácíme všichni stejně a rány nám dokáží ublížit stejně, ať už jsou vedené pěstmi nebo slovy.
Atmosféra amerického jihu šedesátých let je popsaná prostě skvěle. Horko a vlhko panující ve vzduchu a hustá atmosféra mezi mladými ženami na mississipsském maloměstě z knihy jen sálá.
A není to jen příběh o tom, kterak je těžké být v téhle době na tomhle místě černou ženou. Je to o tom, jak těžké je být ženou vůbec - protože nejen ty černé jsou svázané pravidly a trpí, úplně stejně, byť samozřejmě jiným způsobem, jsou svázané a trpící i ty "privilegované" bílé paničky, jež musí něco říkat, nějak se chovat, něco nosit, naplňovat určitou představu o mladé dámě. Musí přijmout svou roli, mít brzy děti a řešit kraviny, protože řešení toho, co je skutečně důležité, přináleží v téhle době mužům. Je to doba emancipace, boje za lidská práva, boje za ženská práva.
Autorce se krásně podařilo zachytit plastický obraz společnosti - milující muže i ženy, nenávistné muže i ženy, hloupé i chytré, agresívní i andělské, chybující, zoufající, šťastné, zbabělé i statečné. A nikdo není jen jedno. Tak jako je tomu ve skutečném životě.
Opravdu úžasná kniha.
Průběh 60. let 20. století v jednom z nejvíce "protibarevném" státě Mississippi v USA, kde i téměř 100 let po zrušení otroctví je s černými zacházeno jako s méněcenným artiklem degradovaným na bídného červa. Příběh sleduje převážně život černých hospodyň a jejich bílých paniček, kde je mužský prvek až na výjimky potlačen a hraje spíše druhé housle. Rozdíly mezi paničkou, která si sama sotva utře zadek, kdežto nahodit róbu, makeup a podlejzáckou lichotku své panička-kamarádce zvládá na jedničku, a hospodyní, jež vypucuje celý dům, vychová osadu dětí, odčurne si na separátním záchodě (aby náhodou nešířila negerské nemoci) a ještě u toho poslušně a poníženě klopí hlavu do země, kde hypnotizuje vlastnoručně vytřenou podlahu, je markantní. Tak markantní, jako když si panička na jedné straně duhy hraje s jednorožci a chudák holka s uhelnou pletí se na straně druhé máchá v Mordorské peci. Je mi bytostně špatně, když čtu o rasovém bezpráví, to samé se pojí na jakékoliv kastové rozdělení a cokoliv, co si hraje na "nižší" a "vyšší" třídy. Povrchnost, arogance a pocit nadřazenosti, typické pro tehdejší dobu a "moderního člověka" se mi hnusí a je pro mě neuvěřitelné, že v jisté formě to pokračuje dodnes. Stejně tak neuvěřitelné je, kolik lidskosti a sebeoběti se najde v těch, kteří trpí nejvíce.
Silně doporučuji i film, kde především postava Hilly je archetypem naprosté mrchy, kterou bych hodil na hranici a upálil.
Na začátku jsem z knihy byla velmi zklamaná - asi tak do strany 70, ke které jsem se propracovávala celých 5 dní, protože mě to vlastně moc nebavilo. Příběh mě moc nevtáhl, stylisticky mi to přišlo velmi průměrné a postavy velmi černo-bílé. Rozčilovalo mě to a nechápala jsem tak vysoké hodnocení zde na DK. Téma otrokyň, služebných atd. mě vždy fascinovalo a zajímalo, hltala jsem třeba seriál Panství Downton právě kvůli tomuto tématu. Na prvních pár desítkách stran mi ale tato kniha přišla spíše hlavně o týrání dětí, a to bílými paničkami. Vypadalo to, že bílá žena nikdy, ale opravdu nikdy nepohladí své dítě, to dítě jí nezajímá, nezaujme, ona ho vždy zcela přehlíží, jen jí překáží, obtěžuje, rozčiluje, nemá pro něj žádnou něhu, obejmutí, nic a nikdy. Skoro jsem na začátku měla dojem, že je kniha rasistická - vůči bílým - prostě bílé ženy své děti nemilují, ty černé ano, a to i ty cizí. Vše mi v knize přišlo ploché, předvídatelné, charaktery šablonovité - černí dobří, bílí nikoliv. Také mi to přišlo tak nějak strašně moc "ženské", a to v rovině, která mě iritovala. No ale pak se to postupně měnilo, a tak od strany 130 se moje vjemy změnily a kniha se mi začala dost líbit. Přestala jsem mít pocit černobílosti, ba naopak, charaktery se prohloubily a získaly na uvěřitelnosti, příběh dostal spád a napětí. Začalo mi připadat neuvěřitelné, kolik se toho odvyprávělo třeba už po těch pouhých 130 stranách. Příběh ve čtečce měl cca 390 stran a ve srovnání s jinými knihami podobného rozsahu jsem měla dojem, že se toho zde stihlo odvyprávět opravdu hodně, a to o velkém množství postav, přitom vše dost podrobně a do hloubky. Styl vyprávění jsem nakonec velmi ocenila - jak strukturu příběhu, vyprávění střídavě třemi postavami, tak po jazykové stránce. K mnoha postavám jsem získala vztah a měla jsem po dočtení knihy dojem, že jsem toho s nimi hodně prožila. Jestli to vše vskutku odpovídá dobovým reáliím (což nedokážu úplně posoudit), tak pak to člověku dá opravdu skvělou, hutnou a prokreslenou ochutnávku atmosféry začátku 60.let ve státě Misissipy - fungování společnosti, vztahů, manželství, politická situace, rasové otázky, fungování domácností... Jediné, co mě pak na knize mrzelo, byl v určitých momentech pocit poplatnosti naší době - skutečně měly černošky, na rozdíl od bílých, v letech 1941-1947(!), onen pokrokový pohled na homosexualitu (a ještě k tomu u dětí) , jak je nám v knize při vzpomínání jedné černošky předkládáno? A opravdu černošky v 60.letech tak moc vevnitř trpěly pokaždé, když bílá panička plácla (jedenkrát) své dítě přes zadeček? No nevím - tady bych spíše řekla, že autorka možná chtěla potěšit dnešní ideology. Za toto a za ten začátek hvězdička dolu. Jinak super kniha.