Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420672/bmid_cernobily-svet-4ul-420672.jpg
5
2569
2569
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
The Help, 2009
více info...
Přidat komentář
Tak tuto knihu jsem si fakt vychutnala a vůbec se nedivím, že se v žebříčku oblíbenosti tak drží.
Je vyprávěna z pohledu černých hospodyň a bělošské dívky neskutečně poutavě, místy i s vtipem. A i když problém rasismu v 60. letech i 100 let po zrušení otroctví zůstává, přesto závěr knihy snad nabízí i naději v lepší časy. Protože vždy budou někde sobecké, závistivé a netolerantní Hilly, ale také obětavé a statečné Aibileen, Minny a Skeeter.
Knihu velmi doporučuji si přečíst, je nádherná!
Knížka byla poměrně zajímavá. To i z důvodu, že není tak dávno, kdy černé hospodyně byly nedílnou součástí většiny bohatších amerických rodin. Nemůžu ale říct, že by mě knížka až tak chytla. Postavám hospodyň (Aibileen, Minny) jsem tak nějak nevěřil, ačkoli Aibileen mi byla vcelku sympatická. A spíš než náklonnost k černým hospodyním ve mě knížka vyvolala odpor k postavám bílých paniček. Tedy mimo Skeeter. U ní bylo zajímavé sledovat, jak se pro ni mění důvody, proč knihu psát a jak se na hospodyně postupně dívá jinak. Každopádně, kniha nezklamala, ale asi už nebudu mít potřebu číst ji znovu.
Skvělá kniha. Docela mě děsil fakt, že takhle to asi opravdu bylo. Je hrozné, jak se někteří lidí dokáží chovat k druhým jen proto, že mají jinou barvu kůže. Na druhou stranu je většina vyprávění moc pěkná a místy i vtipná.
"Jsme jen dva lidé. Zas tolik nás neodděluje. Rozhodně ne tolik, jak jsem čekala."
Kontroverzní kniha, která, určitě na americkém Jihu, vzbudila mnoho ohlasů. Pravdivá. Přímá a nekonvenční. Líbí se mi právě pro tu neokoukanost a citlivost, s jakou je napsaná. Vyprávění černých hospodyň je plné skrývaných pocitů. Těch, které nemohly vyslovit nahlas. Kniha tak dobře popisuje dobu rasové segregace, až máte pocit, že příběh prožíváte s bílými paničkami a jejich hospodyněmi...
Vynikající kniha, která člověku nedovolí ji odložit - je to napsáno čtivě, poutavě a dodává to člověku myšlenky, které by si měl každý položit a zodpovědět. Líbí se mi, že je založena na částečně skutečných příbězích, a dokážu si velice dobře představit, že takhle a i mnohem hůř se k sobě lidé chovali v době rasové segregace.
Nedá mi to a musím okomentovat, protože i přes "čtivý" příběh ve mně nějak doutná pocit, že asi to tak všechno růžový nebylo - myslím, všechny ty chápající a správně pečující černé hospodyně, které byly vzdělané, sečtělé, uvědomělé, a naproti tomu všechny ty bílé paničky, do jedné naivní husičky, které jim ubližovaly. No nevím, nějak to vyznělo moc jednostranně a to se mi nechce věřit. I tak dávám plný počet bodů. Je to vcelku podařená autorčina prvotina
Knihu jsem přečetla v podstatě (v mezích předvánočních možností) na jeden zátah - na jednu stranu popis praktické společenské totality, ovšem podané s velkou přesvědčivostí a i se slušnou porcí kořenícího humoru. Celek je perfektní příběh; doufám, že autorka nezůstane jen u této své prvotiny.
Kniha se četla velmi dobře. Líbila se mi, dokázala jsem se do ní začíst a číst ji až do rána. Byla zajímavá a svým způsobem originální. Líbilo se mi také zpracování - členění na vyprávění Skeeter, Aibileen a Minny. Kniha mě skutečně zaujala a vřele doporučuji její přečtení.
Úžasná kniha, moc hezky se četla, hrdinky jsem si absolutně zamilovala, na konci, když se Aibileen loučila, ukápla mi nejedna slza...nechci víc přibližovat děj....absurdní na celém příběhu a celkové situaci té doby bylo, že "bílé" ženy nenáviděly černošky, ale paradoxně si je velmi připouštěly do svého života, tj. nechaly je vstoupit do svého soukromí (jako hospodyním) a svěřovaly jim to nejcennější - své děti - aby je tyto "hrozné" černošky vychovávaly....blázinec. Doporučuji k přečtení, ideální kniha i jako dárek k Vánocům.
jsou dva druhy vypravěčů - jeden vypráví vtip a vy se hned smějete a u druhého trnete, zda vyčíhnete, kdy se smát .... a tato kniha, tato spisovatelka je první případ jak začnete číst, tak se nedá odtrhnout - doporučuji
Jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla.
Jsem knihovník a když někdo bloumá po knihovně a neví, co by si přečetl, Černobílý svět je knížka, kterou doporučím mezi prvními a ještě nikdo nebyl zklamaný.
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Nejen pro zvláštní styl, jakým je psaná, ale i pro odvahu pisatelky, která si dovolila psát o něčem, " o čem se přece nemluví ". A protože spisovatelka je sama Jižanka, obdivuji její odvahu o to víc.
Jsem MHD čtenář, doma nečtu.
První kniha, kterou jsem po x-letech četla večer u lampičky. Po dlouhé době kniha, u které mi bylo líto přestat číst, protože jsem dojela na zastávku. Kniha, která pozmění úhel pohledu.
Kdysi dávno jsem viděla film...vlastně kousek filmu, který se mi líbil. Zapomněla jsem.
Nedávno jsem šla do Knih, slídila jsem od horních pater po ty nejspodnější, od kouta do kouta a náš skvělý prodavač /chodím tam pravidlně/ mi doporučil tenhle skvost.
Nemám to jak popsat, nevím co k tomu mám říct, snad jen: "Čtěte! Tato kniha si zaslouží být čtená, protože příběhy, které obsahuje jsou staré jako lidstvo samo - plné předsudů a pýchy, lásky, nenávisti, slz a smíchu."
Knížku jsem četla na základě doporučení a velmi vysokého hodnocení. Velmi silný příběh plný emocí, lásky, důstojnosti, arogance a závisti. Až někdy mrazí, co si museli lidé s černou pletí nechat líbit, jen aby uživili svou rodinu.
.....vychováváte je a ony Vás milují, a pak je sledujete jak vyrůstají až Vás v dospělosti nenávidí - protože jsme černí......
Celkem mě udivoval kontrast technického a mentálního pokroku.
Vždyť oni už v šedesátých letech minulého století používali myčky nádobí, děti si hrály s barbinama, ale v předsudcích a mentálně byli 100 let za opicema, a to nejen v Mississippi.
Trochu jsem se bála, že to bude sladký románek naivní, vysoké a asi ne moc hezké Skeeter, když se tam objevil Stuart, ale autorka tomuto trendu naštěstí nepropadla a musím uznat, že chvílema jsem měla na krajíčku.
Ještě musím vypinknout celkem dost tiskových chyb, což samozřejmě nelze připsat na vrub autorce, ale pro mě to znamená dost rušivý element, který snižuje hodnocení.