Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420672/bmid_cernobily-svet-4ul-420672.jpg
5
2565
2565
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
The Help, 2009
více info...
Přidat komentář
Naprosto skvělá kniha vystihující realitu života černošských žen v Americe v 60.letech. Dávno před knihou jsem viděla film, který mám také moc ráda, ale ta kniha, pohltí úplně jiným způsobem. Krásně zpracované, skvěle zvolená forma psaní, pochopila jsem mnohem více věcí než z filmu. Rozhodně doporučuji přečíst
Díky mé databazové spolubojnici Iwets jsem se dostala k této úžasné knize, která nabídne drsný pohled tehdejší rasové diskriminace. Příběh je od prvních stran velmi čtivý, bravurně jsou vykresleny osobnosti jednotlivých účastnic. Stojí za přečtení :)
Hezka kniha, ktera postupne graduje. Uplny zaver bych asi rozvedl vice, chybelo mi tam trochu vic pozitivity..
Krásná kniha na téma rasové nenávisti a diskriminace hlavně černošských žen. Je opravdu výborně napsaná a čte se jedním dechem. Doporučuji.
Úžasná kniha, obávala jsem se, že bude dost depresivní, ale kdepak. Je to velmi silný příběh, který se Vám vryje do paměti. Všechny tři ženy byly charakterově odlišné, přesto je spojovalo mnohé. Chvílemi jsem se smála , chvílemi brečela, bojovala ,nadávala, prostě prožíváte všechny emoce. Ráda se ke knize jednou vrátím, má svoje kouzlo a rozhodně si zaslouží víc než 5 *.
Hodně povedená kniha. Člověk, který na americkém Jihu nikdy nežil asi nemůže pochopit, jak to tam chodilo. Trošku mě mrzelo, že tam nebylo více příběhů hospodyň. A kniha, která by líčila ty opravdové by byla tedy vážně něco.
(SPOILER)
Pro mne osobně tohle byla jedna z nejlepších a nejnádhernějších knih, které se mi kdy v mém životě dostaly do rukou! Poslouchala jsem ji jako audio v němčině a absolutně vynikající načtení snad i trochu přispělo k tomu, že jsem se přistihla, jak se na určitých místech usmívám, nebo zase naopak mi na místech jiných vlhnou oči... Autorka zde zpracovala silné téma, které jí bylo blízké, a některé situace zažila dokonce na vlastní kůži, když byla ještě malá - jak uvádí v závěru knihy. Přitom je ona sama narozená v roce 1969...
Děj se odehrává na začátku 60. let v malém městě v Mississippi. Černé ženy tady pracují pro ty bílé jako služky. Hranice jsou jasně dané, v domech jsou dokonce samostatné toalety, a každý, kdo je na veřejnosti (byť jen omylem) překročí, je okamžitě potrestán zbitím a následnou hospitalizací. Ale je to také již pomalu, ale jistě, doba povstání...
Mladá běloška Skeeter právě opustila vysokou školu a zoufale touží stát se novinářkou. Nejprve ale píše články jen do zpravodaje bílých žen a do rubriky pro domácnost. Poté se ovšem zprostředkovaně seznamuje s Aibileen, která pracuje jako chůva a pomocnice v domácnosti u jedné její známé. Prostřednictvím Aibileen se k nim přidává i Minny. Ta pracuje také jako služka, má ale i rodinu, kterou musí živit a peče ty nejlepší dorty. A také se často nedokáže ovládnout a jak se říká, pustí si pusu na špacír, což jí její život hodně ztěžuje - a proto si musí hledat novou práci. Po určité době se slečna Skeeter rozhodne napsat knihu, aby upozornila na nespravedlivé zacházení s černými ženami a muži. A k tomu potřebuje právě své dvě dobré přítelkyně Aibileen a Minny...
Autorka zde napsala opravdu skvělou knihu, která se nejen nedá odložit, protože je neskutečně čtivá, ale zároveň čtenáře vybízí k zamyšlení nad tím, čeho jsou lidé schopní, pokud zastávají rasistické názory. Vysoké hodnocení si plným právem zaslouží, pokud by to bylo možné, dala bych třeba i deset hvězdiček ;-). Knihu doporučuji a děkuji Čtenářské výzvě, která mne na ni upozornila, protože jinak bych se s ní asi nepotkala - a to by byla opravdu velká škoda!
Je až neuvěřitelné, že mě tolik let tato kniha míjela a přitom mě její čtení neskutečně zasáhlo.
Nebudu se tu rozepisovat o čem kniha je, neboť z předchozích komentářů si již každý čtenář udělá obrázek sám.
Přesto, že má kniha přes 400 stránek, nemohla jsem se od ní odtrhnout, abych se dověděla, jak celý příběh dopadne.
Při čtení jsem zažívala celou škálu emocí od hořkosti, smíchu a neskutečného vzteku. Kniha se odehrává v 60.letech a to opravdu není příliš dlouho. I když se odehrává v Jaksonu a pojednává o bohatých lidech, kteří zaměstnávají černé hospodyně ve svých domácnostech, měla jsem neustále pocit, že i když se ocitáme v roce 2023 mnohé se vůbec nezměnilo.
Ano, možná nemáme otroky, ale neustále žijeme s vlastními předsudky. Vždycky se najde sorta lidí, kteří se povyšují nad ostatními, poslední roky nám jasně ukázaly, jak málo stačí k tomu, aby se rozkmotřila vlastní rodina, přátelé, kolegové...
Kniha je vyprávěna ze tří pohledů. U některých pasáží jsem se smála, u jiných dojímala, u jiných mě třímal nekonečný smutek. Ano, kniha není dokonalá, to nepopírám, ale donutila mě zamyslet se opět nad naši společností, nad lidmi, zanechává ve mně stopu.
I když je mi jasné, že i ty hospodyně nebyly tak dokonalé a vroucné. Trochu mě roztrpčil víceméně otevřený konec, některé záležitosti nebyly dotáhnuté do konce, ale určitě je to kniha, kterou chci mít ve své knihovně.
Šesťdesiate roky minulého storočia, Jackson, Mississippi. Černošské ženy sa starajú o deti a domácnosť belošských žien, černošskí muži pracujú pre belošských mužov. Belosi rozhodujú o živote černochov. Keď černosi vykonajú niečo, čo sa belochom nepáči, spravia im zo života peklo. A práve to sa nepáči Skeeter - beloške, ktorá sa po štúdiu na vysokej škole vracia do rodného Jacksonu. Na rozdiel od jej rovesníčok je slobodná, bezdetná, túži sa stať spisovateľkou a hnevá ju, že sa belosi povyšujú nad černochov a zachádzajú s nimi ako so svojím majetkom. Preto sa tajne začne stretávať s hospodyňami Aibileen a Minny, a začnú písať knihu o tom, aké to je byť černochom pracujúcim pre belochov.
Knihu som čítala už druhýkrát vo svojom živote a aj tak ma úplne pohltila a chytila za srdce.
Myšlienka príbehu je skvelá - obsahuje otázky ohľadom rasizmu, postavenia žien v spoločnosti a o hraniciach, aké údajne existujú medzi černochmi a belochmi, aj keď sú tie hranice vytvorené len v ľudskom mozgu a ľudskom zmýšľaní. Priznávam, že keď som túto knihu čítala tých osem rokov späť, úplne som to nechápala ale teraz ... Teraz môžem len súhlasiť.
Celý príbeh je písaný z pohľadu troch osôb - Skeeter, Aibileen a Minny, takže je jednoduchšie vžiť sa to ich celkových pocitov a predstaviť si ako sa asi cítili v tej či onej situácii. Každá z týchto troch žien má svoj vlastný život s ktorým nás autorka postupne oboznamuje, takže to vyslovene nie je len o tom, ako spolu písali knihu a skrývali to pred svetom, aby sa o tom nedozvedeli ľudia, ktorí by im mohli ublížiť.
Do deja je zaradených aj zopár udalostí z histórie, kľúčových pre šesťdesiate roky, ako napríklad Pochod na Washington za prácu a slobodu s prejavom Martina Luthera Kinga či smrť prezidenta Kennedyho. A práve to do deja vznášalo ten nádych reality, ktorý je, podľa mňa, pre túto knižku a pre tému ktorej sa venuje veľmi dôležitý.
Odporúčam. Vrelo odporúčam. To je snáď jediné, čo môžem k tejto knihe napísať.
Probděla jsem noc. Už jsem knihu prostě nemohla odložit, musela jsem ji dočíst. Ač jsem viděla film, přesto mě příběh překvapil, bavil a krásně a pomalu ve mně ještě doznívá... Velmi čtivé a napínavé čtení.
"Jako zabít ptáčka", kniha, která byla vydaná v roce 1960. Černobílý svět, doba vydání 2011. Ano, nemění to důležitosti knihy nic, mění to něco na podstatě a naléhavosti. Černobílý svět rozhodně nemá pouze dvě barvy, je v ně mnohem více laskavých okamžiků, které pohladí srdce. Oproti tomu (a záměrně tato dvě díla srovnávám) "Jako zabít ptáčka" je prosycená jakousi beznadějí mísící se s velkými životními oběťmi, otázkami hrdosti a morální síly. U Černobílého světa jsem nebyla postavená před otázky na sebe samotnou. Nemusela jsem přemýšlet o tom, jak bych se zachovala. Téma je jednoznačné ale to, co se nám příběh snaží říct už tolik jasné není. Kniha ale sama o sobě krásná je. Je působivá a čte se velmi dobře. Do příběhu Vás vtáhne okamžitě. Příběh se odehrává na Jihu v jednom americkém městě. Což je vzhledem k jeho minulosti, jakožto ke státu bývalé konfederace zajímavé a samo o sobě nabízí jistou eskalaci (s ohledem na téma). Kniha má ale schopnost vykouzlit úsměv na tváři a touhu člověka po tom, aby byl zase o něco lepším člověkem. Já sama za sebe mám ráda knihy s touto tématikou, nicméně ty, které jsou zbaveny přílišného sentimentu.
Pôvodné obavy, že v tomto románe budú veci (a ľudia a vzťahy) príliš čierno-biele, našťastie rýchlo ustúpili realite. Takže žiadne dokonalé dobré milé čierne popolušky verzus banda zásadne zlých a krutých bielych paničiek – naopak, až na prvoplánovo hnusnú Hilly má každá z postáv dobré aj zlé stránky a každá si prejde určitým vývojom.
Dej sa mi zdal svižný, pútavý, veľmi skoro som sa cítila „vcucnutá“ do sveta tohto románu, ktorý aj napriek úctyhodnému počtu strán netrpel hluchými miestami. Vlastne, pokojne by som uvítala aj pokračovanie.
Hoci téma sa môže zdať trochu obohraná a neobjavná, samu ma prekvapilo, ako citlivo a cez zdanlivé detaily (záchody pre čiernych, učenie bieleho dieťaťa na WC...) sa autorke darilo dolovať vo mne stále nové a nové emócie. Nepochybne je to jedna z kníh, ktoré majú potenciál akcelerovať spoločenské zmeny v USA, a pritom to nerobia nejako násilne či prvoplánovo.
Pôvodne som aj nadelila päť hviezdičiek, po pár dňoch som si však uvedomila, čo je za tou čudnou pachuťou, ktorá vo mne ostala po prečítaní napriek prevažujúcemu dobrému pocitu, a teda – medzi riadkami to v danom diele vyznieva tak, že dobré veci sa dajú dosiahnuť aj zlými vecami (v románe ich zastupujú najmä početné klamstvá), s čím nemôžem, nechcem a neviem súhlasiť. Najextrémnejším príkladom vyextrahovaným z fabuly pre mňa ostáva čokoládový koláč. Nebolo to už cez čiaru? Pre mňa áno – preto tie štyri hviezdičky; ako môj malý protest proti explicitne nevyjadrenému románovému rezultátu, že účel svätí prostriedky.
Výborná kniha, po pár letech jsem ji teď přečetla znovu a nemohla jsem se od ní odtrhnout stejně jako poprvé. Tedy s výjimkou asi prvních dvou kapitol, kdy jsem tenkrát i teď úplně nechápala jak může mít tak dobrá kniha takový pro mě pomalý a ne moc záživný začátek. Ale pak vás najednou chytne a už do konce nepustí, naopak bych moc ráda ještě pokračovala ve čtení o dalších osudech hlavních hrdinek.
Co mě vždycky zaujme na knihách nebo filmech dotýkajících se amerického jihu zhruba v tomto období je ten obrovský rozdíl ve fungování společnosti oproti severu USA nebo Evropě v kontrastu s technickým pokrokem (klimatizace, TV s dálkovým ovládáním apod.). Je tam vidět ten úplně jiný historický vývoj než třeba u nás.
Skvělé! Na tuto knihu nikdy nezapomenu - příběh mě naprosto pohltil a jelikož jsem přenášela, skvěle mi odvedl myšlenky od blížícího se porodu. Téma knihy je velice důležité a vlastně smutné, ale zároveň se člověk i zasmál. Přišlo mi to tedy dost dobře vybalancované. Co se týče jazyka, zprvu jsem se lekla, že budu muset číst takovou nespisovnou češtinu. Ale nebyla naštěstí všude a rychle jsem si na to zvykla.
Dukovo "Moje probuzení" jsem četl cca před dvěma roky a myslím, že tato kniha ji velmi dobře doplnila. Snažila se vidět život černých služebných z pohledu těchto služebných a nesporně se jí to podařilo. Obě knihy by měly být povinné, neboť získáte mnohorozměrný pohled na tutéž problematiku z obou stran. Nikdy nic není tak idylické, popř. tak negativní. Život je ovšem vždy poněkud černobílý, protože Dukova kniha je zatracovaná, ačkoliv přináší onu důležitou součást problému, bez níž se k řešení nepropracujete; ostatně na současné situaci s BLM v USA je to víc než zřetelné.
Na rozdíl od jiných knih na toto téma mě kniha tolik nezasáhla. Postavy mi nebyly sympatické - ani ty černošské ani s. Skeeter. Dojal vztah Aibileen k dětem, ale to je tak všechno.
Ke knize jsem se dostala náhodou a vůbec nelituji. Sice jsem se zpočátku musela naladit na specificky nespisovnou mluvu některých postav. Každopádně jsem knize už za pár kapitol propadla a četla jsem to kdykoli, kdy to šlo. Poutavý příběh, který částmi upřímně člověka rozesměje, rozpláče, ale i přiměje se zamyslet nad chováním lidí jak v minulosti, tak i v dnešní době. Skvělá kniha, doporučuji.
(SPOILER)
Citace: "Každý den dokud nejsi mrtvý, když se každé ráno probudíš, musíš dělat nějaká rozhodnutí a musíš si položit otázku..." Kniha má mnoho rovin a jsme nuceni, odpovídat na mnoho otázek, protože život nás neustále konfrontuje s realitou a na každé odpovědi, kohokoliv z nás hrozně záleží.
Silný příběh není pouze o rasizmu
/ Vzpomínce na noc z 22. na 23. 8. 1791 na ostrově Santa Domin go - dnešní Haiti a Dominikánská republika, kdy generál Tous Saint Louvertur, bývalý otrok vedl povstalecký boj za zrušení otroctví. Od 15. - 19. stol. byli Afričané unášeni do Ameriky a prodáváni na plantáže bavlny, kávy a třtinového cukru. Otroctví zrušeno 18. 12. 1865. Dnešní podoba zotročování: prodej orgánů, bílého masa, nucené práce prý je trojnásobně větší, než dříve. Amerika válčila v Jugoslávii, používala ochuzený uran atd./,
ale v knize nejvíce inspirativní je odvaha, i když někdy přeskočí i více než 30 let, celou generaci...
Odvaha , morální statečnost , jít proti mínění jiných, riskovat posměch, odsouzení, vyloučení. Vzepřít se strachu, který paralyzuje a nutí neupozorňovat na své názory, raději vyčkávat. Je tu i touha převzít kontrolu nad vlastní cestou a i nepatrně se propojit s podobně smýšlejícími lidmi. Jednotlivec nedokáže nic, ale jsme propojená síť.
Překvapila mě nadčasovost Černobílého světa, doporučuji.
Knihu jsem četla jen díky seminární práci do Multikulturní výchovy, ale musím říct, že rozhodně nelituji. Příběh z Jacksonu v Mississippi mě chytil. Je to velmi čtivé a podává nám to obraz o době rasismu a diskriminace na americkém Jihu.