Černobylské dívky
Anne Blankman
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502399/bmid_cernobylske-divky-3q4-502399.jpg
5
330
330
Na jaře roku 1986 se spolužačky Valentina a Oksana probudí a obloha nad jejich hlavami je vztekle rudá. Reaktor v jaderné elektrárně Černobyl explodoval. A než se stihnou vzpamatovat, ocitnou se ve vlaku do Leningradu, kde mají teď bydlet u Valentininy babičky. V roce 1941 musí Rivka utéct z Kyjeva dřív, než tam dorazí Němci. Její cesta je plná nebezpečí, protože jak Němci, tak Rusové ji zatracují kvůli židovské krvi. Dívky v roce 1986 i 1941 musí zjistit, komu věřit a jak si uchovat naději...... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
The Blackbird Girls, 2020
více info...
Přidat komentář
Aneb jak na pozadí katastrof 20.století (WWII, Černobyl, systém v SSSR) vybublají lidské charaktery.
Na začátku mě moc kniha nezaujala ale potom už ano. Přišlo mi že to moc nebylo o cernobilu ale v celku to ani moc nevadilo. Příběh byl zajímavý a líbilo se mi jak tam bylo vice pohledu a časových linek. Četla se celkem rychle. Moje sestra ji četla první a byla z ní hodné nadšená tak sem čekala trošku víc protože ji se jen tak něco nelibi(jako knizka).
Když jsem si knihu vybrala z poličky v knihovně, vůbec jsem si nevšimla, že jde o knihu pro děti a mládež. Až když jsem knihu rozečetla a všimla si nakladatelství (CooBoo). A musím teda říct, že se vůbec nejedná o knihu JEN pro děti - i já jsem ji přečetla s chutí a hltala každé slovo.
Doteď jsem žádnou knihu z doby havárie v Černobylu nečetla a myslím, že tohle byla zdařilá premiéra. Příběh je opravdu hezky zpracovaný a děj mě okamžitě vtáhnul. Líbilo se mi všechno - vykreslení vztahů, jak se vztahy mění, jak naše vztahy s ostatními ovlivňují nesmyslné předsudky, kterým věříme, aniž bychom se chtěli přesvědčit o pravdě,...
I dějová linka věnující se domácímu násilí - je dobré si neustále připomínat, že jakékoli násilí jednoduše není v pořádku!
Skvělá kniha. Je zajímavé dozvědět se o černobylské havárii zase z jiného úhlu a to z vyprávění malého děvčete. Knížka se moc hezky četla.
Velmi zdařilá kniha, která vykresluje pomalu rostoucí přátelství dvou dívek ze dvou naprosto odlišných rodin na pozadí historických událostí. Osobně jsem nejvíc ocenila, jak je mladším čtenářům přiblížena černobylská katastrofa a především dennodenní život v Rusku před revolucí. Navíc jsem ráda, že se v současné literatuře píše o problémech (nejen) dětí, kterým knihy mohou dodat odvahy říct si o pomoc.
Hezká knížka. Líbilo se mi, že pojednává o nelehké době civilně, bez zbytečného poukazování na bolest a utrpení, které s sebou také nesla. I když se odehrává v "šedých" a někdy téměř až ponurých kulisách, v prostředí chudoby i strachu, je v ní to hezké, co život přináší. Zejména tedy hezké vztahy mezi hlavními hrdinkami.
Název knížky je trochu zavádějící, o Černobyl v ní totiž skoro nejde, ani se v něm většina děje neodehrává. Je to spíš opravdu o přátelství, pomocné ruce a dobrých vztazích.
Tohle jsem četla asi před rokem a líbilo se mi to. Pořád mám v paměti to, jak ten soused se šel opalovat na střechu..brr :(
Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Nemohla jsem se odtrhnout. Téměř pravdivý příběh, u kterého vás mrazí od začátku až do konce, pokud se zkusíte vžít do kůže hlavních postav Valentiny, Oksany a Rivky. Tři pohledy, tři příběhy, havárie Černobylu, ututlávání, téměř žádná pomoc lidem v nejbližším okolí, komunistický režim, netolerované židovství, despotičtí muži.....ale nakonec příběh v člověku zanechá spíš hřejivý pocit- převáží síla přátelství, láska a že stačí narazit byť i na jen jednoho člověka, který vás má rád nebo který vám pomůže a život stojí za to, i když není jednoduchý.
Černobylské dívky je citlivě napsaný román o přátelství a vyzdvihuje téma, že vždy se najdou dobří lidé, jen člověk nesmí neházet flintu do žita.
Knize vytýkám velmi vyhrocené a nepravděpodobné jednání učitelky v roce 1986 k žákyním a také extrémně černobílé popisování postav. Černě jsou vybarveny rodiče Oksany a bíle, spíš až do růžova, rodina Valentiny. Také mi vadil překlep, že město Leningrad a Stalingrad je prezentován jako dvě odlišná města nikoliv jako jedno jediné. Celkový dojem z knihy je ale velmi dobrý a určitě bych ji doporučovala k přečtení.
Opravdu velmi dobře napsaná kniha, která prostřednictvím silného příběhu seznamuje čtenáře nejen s tragickou událostí Černobylu a s politickou situací tehdejší doby, ale také s odlišnými rodinnými situacemi a s vnímáním složitých situací pohledem nevinných mladých dívek, které často nemohou jednotlivé události propojit jako dospělí. Určitě se jedná o knihu nejen pro mládež, ale i pro dospělé čtenáře. Všem mohu knihu jen doporučit.
Dívčí román, který mně dostal. Podle mně je k přečtení pro všechny věkové kategorie.
Havárie jaderné elektrárny Černobyl odstartuje příběh dvou spolužaček, Valentiny a Oksany. I když je jim vtloukáno do hlavy, že se nic neděje, že stát se o ně postará, musí nakonec Pripjať opustit. Kniha se tedy dotýká tragické havárie spíš okrajově. Zahrnuje v sobě spoustu jiných témat. Přátelství, život židovské komunity v období 2.sv. války i komunismu, kdy byl jejich život prodchnut strachem, nemohli projevovat svou víru, museli se skrývat. Setkáváme se i s dominantním postavením mužů v rodině, týráním v dysfunkční rodině. Protipólem je setkání dívek s vlídnou a moudrou Valentininou babičkou. Příběh se odehrává v letech 1986 a 1941 a zakládá se na skutečných událostech, proto mně jen mrzelo, že nepokračoval dál, že jsem se nedozvěděla osudy hlavních hrdinů po pádu režimu. Ale jinak, moc krásné čtení.
Smutný a zároveň krásný příběh o přátelství. Hrozné co si museli postavy zažít. Kniha je krásně napsaná.
Velmi zajímavé čtení, určitě v knize nehledejte téma Černobylu. Spíše je to kniha o překvapivých přátelstvích. Ocenila bych pár stránech navíc, prostě jak to bylo dál...
(SPOILER) The Blackbird Girls, do češtiny přeložené jako Černobylské dívky (což je poněkud zavádějící, jelikož události v Černobylu pouze odstartují příběh, který je vlastně o něčem úplně jiném) nejsou rozhodně obyčejnou dětskou knížkou. Přestože jde o poměrně tenký román, autorka v něm obsáhla celou řadu vážných témat (a to v takovém rozsahu, že místní limit deset štítků na knihu je pro Černobylské dívky zoufale nedostačující). Příběh se dotýká Židů a židovství, domácího násilí, komplikovaných rodinných vztahů, emigrace a imigrace, a často je to neveselé čtení nevhodné pro mladší čtenáře. Je ale také o rodinných poutech, přátelství, snaze pomoci druhému v nouzi a síle přežít. Kniha je důležitou sondou do těžkého života Židů za druhé světové války a za tvrdého komunistického režimu, i se vší diskriminací, šikanou, skrývání a strachem, jimž museli čelit, a dotýká se i jejich vztahu k víře. Zajímavým způsobem přibližuje také vztahy v dysfunkční rodině vedené autoritativním tyranem z pohledu dítěte a nuzný život v sovětském Rusku, Bělorusku a na Ukrajině - nutnost dětské práce, aby se rodina uživila, obliba fyzických trestů ve škole i doma, zakořeněné genderové role a dominantní postavení mužů, bydlení množství lidí v jednopokojových bytech chudých komunálek bez vlastní kuchyně nebo koupelny, neutěšená realita betonových sídlišť i všudypřítomná totalita, neustálý strach z policie a práskačů a nutnost tajit, co si člověk myslí, s kým se stýká, co doma poslouchá, i to že praktikuje svou víru nebo opouští byt. Přes důležitost knihy a sílu jejího příběhu mě ale styl vyprávění příliš neoslovil a ani k postavám jsem si nevytvořila nějaký vztah. Po slohové stránce byla kniha, jak už bývá u young adults zvykem, dost osekaná, a její jazyk mi připadal nevytříbený, jakoby knihu psala jedna z jedenáctiletých hlavních hrdinek. A i děj občas působil trochu naivně a nepravděpodobně, třeba reakce dospělých postav, idylické soužití věřící muslimky a praktikující Židovky nebo celý závěr, v němž Oksana opustí svou matku - bývá běžné, že týrané a zanedbávané děti své rodiče naopak milují a snaží se jim zavděčit, aby jim prokázali náklonost, navíc se Oksaně nedávno zhroutil svět, když přišla o domov i o otce - přijde mi tudíž nepravděpodobné, že místo aby se upnula na jediného člena rodiny, který jí zbyl, a jediné pojítko s jejím starým životem, který znala od narození a opustila asi před půl rokem, vzepře se navzdory vrozené i naučené podřídivosti v pouhých dvanácti letech své matce a jejímu dominantnímu příteli a uteče do úplně cizí země k úplně cizím lidem s tím, že matka ji nemiluje a ona nemiluje ji. A i chování její matky, kdy po smrti manžela svou dceru naprosto ignoruje a raději se upne na cizího muže, mi připadalo takové zvláštní a vyumělkované pro potřeby děje. Tak jako tak, knize každopádně zoufale chyběl nějaký doslov o tom, jak to bylo s hrdinkami dál, jak jejich životy ovlivnila jen o pár let později revoluce a rozpad Sovětského svazu, jestli zůstaly žít na stejném místě a se stejnými lidmi a jestli se ještě někdy, třeba jako dospělé, opět shledaly. Knihu jsem dočetla především proto, že jsem byla zvědavá, jak příběh skončí, ale vím, že znovu už si ji nepřečtu.
Měla jsem trošku obavy, jestli mě knížka bude bavit, přece jen, už pár let nejsem její věková cílovka, ale četla se mi moc hezky a považuji ji za jednu z nejlepších, která se na poli young adult u nás dá sehnat. Příběh je napínavý, silný, citlivě popsaný, i s historií poměrně obeznámený člověk v něm najde něco nového, hlavní hrdinky jsou trochu idealizované, ale to autorce odpustím. Knížka je plná naděje, doporučuji mladším i starším čtenářům :) Jen mě trochu mrzí, že do Leningradu, pardon, Petrohradu, už se asi nepodívám.
Krasna knizka, ale taky pekne smutna. Dobre se cetla, dej pekne ubihal. Zaver gradoval. Bylo mi moc lito obou divek a pak hlavne Oksany, kvuli tomu, jak se k ni chovala jeji matka, otec a pote i matcin pritel. Toto nikdy nepochopim a stejne tak nenavist vuci Zidum.
Prvních 100 stran mě hodně bavilo a říkala jsem si, že z toho bude 5/5, ale čím dal jsem četla, tim můj zájem o knihu začal dost upadat a posledních pár stran jsem přeskalovala.
Je to pěkná knížka o přátelství a je pěkně napsaná, ale já čekala trochu víc toho Černobylu. Nicméně si myslím, že mladším čtenářům se bude líbit.
Dcera moc chtěla abych si knihu přečetla, protože se jí hodně líbila :-) A já jí dávám za pravdu, kniha je nádherně napsaná. Paní autorka vytvořila skvostné dílo a pět hvězdiček nestačí :-)
Na doporučení mé 14 leté dcery jsem si knížku přečetla a nečekala tak silný zážitek jaký tato knížka dává. Skvělý příběh a silné témata, která všechny vyprávějí děti. Není to nic dětinského, naopak, velmi důležitá informace vychází z každého příběhu. Doporučuji ke čtení nejen dospělým, ale hlavně těm skorodospělým. V současné době stále aktuální spojlery se současným děním ve světě.
ČERNOBYLSKÁ ELEKTRÁRNA.
Dvě dívky.
A DUBEN 1986.
Příběh, ze kterého mrazí...
Příběh o odvaze, bolesti, zášti i naději. Příběh o jednom ránu, kdy z oblohy zmizeli ptáci. Kdy se nebe změnilo na zářivě rudé a všechno kolem pokryl bílý prach.
Havárie jaderné elektrárny v Černobylu ovlivnila životy mnoha lidí. Město Pripjať, kdysi životem kypící a prosperující, se stalo městem duchů během několika hodin, kdy došlo k hromadné evakuaci všech obyvatel, kteří museli většinu svých věcí nechat na místě včetně domácích zvířat. Jak vysvětlíte kočce nebo psovi, že odjíždíte, už se nikdy nevrátíte, ale oni zůstávají? Zůstávají, aby v troskách zničeného města našli krutou a trýznivou smrt...
Drsné, bolavé, šílené. Opravdové. TAK živé...
Příběh dvou dívek ze zcela odlišného prostředí, které si k sobě zvolna nacházejí cestu. Příběh o lásce, osamění, víře, odsudcích, nenávisti i pevném poutu přátelství. Příběh o křehké dětské duši, skrytých jizvách, pochybnostech i o naději.
Kosové jsou symbolem věčnosti - stejně jako některá přátelství...
Velmi čtivé, velmi bolavé, velmi skutečné. I v tak krutých podmínkách, které si nikdo neumí představit (a mnozí z nás ani nechtějí), dokázali někteří dát z mála a z ničeho všechno...
Vždycky je to o lidech. Ne o národu...
Jsme tady na zemi, abychom k sobě byli vlídní. Lidé mluví o zázracích, ale zázraky jsou pořád všude kolem nás, jen je my lidé nevidíme. Tvé přátelství, mé přátelství - všechno to jsou zázraky. Když se k sobě chováme vlídně a s láskou i štědrostí, stáváme se sami zázraky...
BURCUJÍCÍ. NALÉHAVÉ. Krásné, pokud se to dá vůbec o takové knize říct. EMOTIVNÍ. Plné smutku, bolesti, ale i naděje. Naděje, která se nevzdává...
...tak se také nevzdávejme...