Černý a bílý New York
Jiří Mucha
Autor v knížce konfrontuje vzpomínky s nejživější skutečností Ameriky, v níž kdysi prožil řadu let a kterou nyní znovu navštívil. 116 stran textu + 16 stran fotografické přílohy.
Přidat komentář
Krátke črty, priam dojmy o New Yorku, ktoré p.Muchal získal cestovaním po USA. Neviem, nakoľko musela kniha podľahnúť ideológii a nakoľko otvorene autor mohol písať. Zaujalo ma hlavne to, že už vtedy spomínal závislosť Američanov na liekoch a poukazoval na ich zbytočné branie aj pri tej najmenšej bolesti.
Knihu jsem začala číst kvůli čtenářské výzvě ( kniha starší než čtenář ) s tím, že těch 115 stránek rychle přelouskám. Opravdu jsem nečekala, že mě takto zaujme, že najdu mnohé pravdy, které platí dodnes. Překvapily měvelmi čtivé úvahy a když uvážím rok vydání 1965... klobouk dolů.
Tohle je asi nejzvláštnější cestopis, co jsem kdy četl. protože na tom málu prostoru (cca 114 stran) toho překvapivě řekne hodně nejen o New Yorku a USA obecně, ale minimálně z půlky hodně i o umění. A to propojení je velmi poutavé. Jiří Mucha je navíc hodně dobrý alegorista, mnohé věci nepopíše přímo, ale namaluje ho slovy jako barvitý obraz krajinky. A ještě k tomu má hrozně zajímavé a nejednou trefné postřehy, ať už o umění a jeho pozici v životě lidském, tak i ohledně srovnání šedesátkovcýh USA a socialistického Československa. Až jsem se nejednou musel dívat a přesvědčovat se, v kterémže roce ta kniha vyšla, protože se mi nechtělo věřit, že něco takového tehdy vydali. Samozřejmě, nějaká ta "nutná propagandistická prohlášení" a srovnání tam jsou, ale čtenář prostě neví, zda tam jsou proto, že tam být musely, aby okecali a zplnomocnili to ostatní anebo je Mucha říká prostě od srdce jako člověk. Málokdy se člověk dostane k tak hodně obsahu na tak malém prostoru.
Autorovy další knížky
1988 | Podivné lásky |
1982 | Alfons Mucha |
1991 | Studené slunce |
1965 | Černý a bílý New York |
1999 | Lloydova hlava |
Kniha v podstatě obsáhla všechna témata, která mě obvykle zajímají...to už se mi dlouho nestalo :)