Černý kámen

07.09.2024

Výrazně slabší, než jsem čekala. Až na výjimky chybí ona ponurá atmosféra děsu jako u Lovecrafta. Za mě zklamání.

28.12.2023

Pojetí mýtu Cthulhu od REH je úplně jiné než od HPL. A více kompatibilní se současným boomem deskových her z tohoto světa. Když se Lovecraftův hrdina potká s nepojmenovatelnou hrůzou, má většinou štěstí, že to vůbec přežije, a stejně ho pak zavřou do cvokhausu. U Howarda ale ten hrdina vezme pětačtyřicítku, meč po předcích kalený krví nevěřících nebo si prostě vystačí se svýma rukama s neokousanými nehty a má slušné šance té nestvůrné věci rozhodit sandál. Stejně jako v dnešních deskovkách, i když procitne prastarý, máte celkem reálné šance, že ho něčím umlátíte. Oba přístupy mají něco do sebe.
Za sebe považuji za nejlepší Obyvatele podhrobí, Černý kámen, Aššurbanipalův plamen a naprostou esenci výše popsaného: Nestvůrného kopytnatce.

28.08.2023

Moc jsem od povídky nečekal, ale o to větší pro mě byla překvapení. Naprostá paráda, většina povídek nadprůměr. Podrobnější hodnocení:

Obyvatelé podhrobí (8/10) Ne úvod velmi příjemná a atmosférická povídka o tom, jak muž s vyšetřovateli hledá hrobku svého bratra a nalezne mnohem více.
Enlilův hlas (9/10) Výborný příběh o výpravě do pralesa, která nedopatřením narazí na civilizaci, která už dávno neměla existovat.
Děti noci (5/10) Na první pohled poměrně zajímavý příběh o znovuprožití minulého života, ale ve výsledku postrádal více napětí a byl poměrně pomalý.
Černý kámen (10/10) Tady už to bylo na plný počet. Povídka, která je poměrně podobná Enlilovu hlasu stylem psaní, ale je ještě o chlup lepší co se týče příběhu a mytologie. O badateli, který hledá proslulý černý kámen.
Netvor na střeše (6/10) Tento příběh se svým způsobem prolíná (co se týče mytologie) s předchozím, ale i s ohledem na svoji krátkost mě úplně nedokázal vtáhnout do děje. Nebylo to špatné, ale lepší průměr.
Démon prstenu (9/10) Velmi čtivý příběh o muži, který navštíví se, v okultních vědách zdatné, přátele s tím, že má pocit, jako by se ho jeho manželka pokoušela zavraždit. Velmi originální a poutavě psaný příběh.
Dermodova zhouba (2/10) Jednohubka o rodové kletbě, která mi v podstatě nic nedala.
Hrob mi nekopejte (8/10) Příběh o muži, který zemře a zanechá vzkaz svému jedinému příteli o tom, co má udělat s tělem. Velmi dobrá povídka.
Aššurbanipalův plamen (9/10) Další z top povídek, tentokrát o ztraceném drahokamu, který měl patřit dávnému králi.
Kobra ve snu (5/10) Průměrný povídka, dobře se četla, ale zhruba od půlky už byla velmi předvídatelná.
Nestvůrný kopytnatec (10/10) Klenot a nejlepší povídka sbírky, parádně se četla, příběh byl děsivý a napínavý zároveň, a i když nebyl nijak překvapivý, tak to byla opravdu paráda.

17.05.2022

Stydím se, že jsem se o R. E. Howardovi dozvěděl poměrně nedávno. Howard umí skvěle navodit a stupňovat tíživou atmosféru. Jsem skalním fanouškem H. P. Lovecrafta, ale v jeho povídkách nejsou prakticky žádné dialogy, kdežto v těch Howardových je jich dostatek. Tímto se oba spisovatelské světy skvěle doplňují. Jsem rád za Howardovo propojení povídek s lovecraftovským universem. Z mého pohledu tedy jasná volba!
Čtyři nejlepší povídky: Černý kámen, Enlilův hlas, Démon prstenu, Nestvůrný kopytnatec. Poslední zmiňovanou povídku hravě vystihnou dvě slova: hell yeah!
Verdikt: Hell yeah!

21.01.2021

Robert E. Howard se proslavil hlavně jako autor dobrodružných fantasy plných magie, kouzel, starých měst a neohrožených hrdinů. To se, naneštěstí, promítá i do jeho horrorové tvorby. Jeho horrorové povídky by jakž takž, některé i hodně dobře (jako např. Holubi z pekel v Hlasu krve), fungovaly samostatně, různě v časopisech a antologiích. Ale takhle sebrané ve sbírce hodně ztrácí díky své neoriginalitě a v podstatě neustále stejnému stylu, zápletce a kostře. Přečetli jste jednu, znáte takřka všechny z knihy. A přečetli-li jste něco od H. P. Lovecrafta, R. E. Howarda snad ani není třeba číst. Byť uznávám, že jeho příběhy jsou dobrodružnější a trochu svižnější. To první však považuju spíše za negativum. Z celé knihy mě zaujala akorát poslední povídka NESTVŮRNÝ KOPITNATEC. Jinak pro mě šeď a nuda. 1.5*

08.11.2020

Až na 2 povídky, které už mezitím vyšly v jiných sbírkách, unikát. A stejně jako jiné sbírky opět pecka.

19.06.2020

R.E. Howarda všetci samozrejme poznajú ako autora fantasy (hlavne Conana, Kulla a Solomona Kanea), ale niektorí ani len netušia, že bol zároveň i významným hororovým autorom. Patril do tzv. Svätej trojice spolu s Lovecraftom a A.C. Smithom. Z tých troch ma najviac baví HPL a najmenej Smith. Howard je v zlatom, neurážajúcom strede. Nemá síce (ani zďaleka) až také hustoprísne atmosféry ako HPL, ale zas na druhej strane sú aj vďaka tomu jeho príbehy dynamickejšie, akčnejšie a obsahujú dialógy (teda vec u HPL temer nevídanú) a postavy, ktoré dokážu prirásť k srdcu (u HPL boli väčšinu času len zdrevenené absolútnou hrôzou). Kým HPL sa noril do temných nocí amerického vidieka, kde osamotené farmy obkľučovala hmla a ponuré lesy a na hviezdy zúrivo štekali psy cítiace prítomnosť čohosi príšerného, zlého a nevysloviteľného, R.E. Howard v sebe nezaprie otcovstvo Conana: berie nás do exotických diaľav, na púšte, do prastarých chrámov alebo do džunglí, kde v diaľke bubnujú domorodci a oznamujú vám tým, že o vás vedia a chystajú sa vás zjesť. Každopádne v tomto asi budem konzervatívny a dodám, že HPL je HPL. Som rád, že som to s Howardom skúsil (a treba dodať, že alebo písal fakt dobre a texty do dnešných dní zostarli len málo, alebo za to môžeme poďakovať výbornému českému prekladu z roku 2016, neviem) a nevylučujem, že si od neho v budúcnosti ešte nejaké hororovky prečítam. Ale nebudem sa do toho nijako extra ponáhľať. Za najvydarenejšie poviedky zo zbierky pokladám Aššurbanipalův plamen, Obyvatelé podhrobí a Nestvůrný kopytnatec. Oceňujem aj kvalitné bonusy o autorovi, jeho živote, tvorbe a tak vôbec.

30.04.2020

Je úplně jedno, zda sáhnu po fantasy nebo hororu od Howarda. Výsledek bude vždy stejný - fantastický dobrodružný zážitek. Nebýt zasazení jedenácti povídek do období počátku minulého století, mohly se popsané hrůzy klidně odehrávat v časech Conana. Styl psaní povídek, popisy lokalit, vylíčení příběhu, charakteristiky postav, údernost a atmosféra, to vše si povídky uchovávají a to vše z nich dělá tak perfektní čtení i po tolika letech. Pokud si představím reálie dané doby, tak mi jde jen stěží nevěřit, že Howard nepopisuje příběhy, které se dějí u něj na dvorku nebo v blízkém sousedství. Všichni ti badatelé a učenci se tajně schází u Howarda ve studovně, aby spolu mohli rozmlouvat o tajích a děsech času minulých, jež obsahují von Junztovy „Nevýslovné kulty“ a další vzácní spisy zabývající se okultismem a mytickými kulty (oslavující strašlivá božstva jako Cthulhu, Tsathoggua nebo Gol-Gorotha). To vše občas doplněno malým odkazem na svou fiktivní historii (Thoth-Amonov, Turan, Bran Mak Morn…), čímž velmi nevtíravě propojí svůj „vesmír“. Při takových pasážích mě zamrazilo stejně dobře, jako Conrada pří sestupu k obyvatelům podhrobí. Nádherná představa, které se vůbec nebráním…

Samotná sbírka střídá skvěle povídky (Děti noci, Netvor na střeše, Démon prstenu, Dermodova zhouba a Kobra ve snu), jež díky menšímu rozsahu neměly možnost pořádně vyniknout a pak ty vynikající, které svou atmosférou dokáží pořádně zacuchat s nervy (Obyvatelé podhrobí, Enlilův hlas a Hrob mi nekopejte). Vyloženě lahůdky jsou pak Černý kámen, Aššurbanipalův plamen a Nestvůrná kopytnatec, které jsou plnotučnou esencí hororu říznutého fantasy. Howard byl velikán a jen škoda, že svět opustil tak brzy.

16.04.2020

Kniha „Černý kámen“ je velmi povedenou sbírkou toho, co se dá nazvat lovecratovským hororem – ty prvky univerza jsou de patrn – ale přitom je to jiné než Lovecraft, je t čtivější, ale odlišnost je možné hledat především v tom, že si zde Howard udržel to, co ho dělalo zajímavým autorem a co ho bavilo. Jsou zde silní muž, kteří se nebojí sami postavit zlu, je zde fascinace dobrodružným žánrem a je zde i snaha čtenáře bavit, stejně jako v něm vyvolat hrůzu. Jistě, povídky zestárly, ale některé z nich pořád mají své kouzlo. Některé nápady prostě nedokáží výrazně zpráchnivět ani po letech. A Howard byl prostě dobrý vypravěč, jen někdy také moc popisný, moc vysvětlující.

06.03.2020

Výborně napsané hororové povídky od mistra fantasy. Howard umí perfektně navodit atmosféru tajemnosti a hrůzy (v tom je hodně podobný Lovecraftovi) a stupňovaným napětím udrží čtenáře při četbě. Jeho hrdinové navíc dokážou překonávat všechny hrůzostrašné překážky a dospět k optimistickému rozuzlení (tentokrát na rozdíl od Lovecrafta, jehož horory často končí bezútěšně). Howardovy horory mě sice nebavily tolik jako jeho fantasy tvorba, ale i tak to bylo velmi dobré čtení. 80%

04.03.2020

Na rozdíl od E. A. Poa nebo H. P. Lovecrafta nepřekvapují povídky R. E. Howarda pointami (naopak je někdy prozrazují už názvem) a nejsou tak nevyzpytatelné, ale to je naprosto v pořádku. Těm Howardovým jde totiž především o atmosféru a o to, aby si je čtenář jaksepatří užil. A to se jim daří. Howard měl stejně jako Lovecraft ohromný dar popisovat starobylá místa, ponurá sídla, opuštěné chrámy nebo podzemní chodby tak, že prostě nemůžete nevěřit v jejich existenci. A právě v takovém až hmatatelném prostředí se odehrávají jeho vypjaté příběhy hrdinů, kteří sice nejsou Conan, ale dostávají se do velmi podobných situací, při nichž čelí kdejaké myslitelné i nemyslitelné hrůze a které sice někdy řeší jinak než silou, ale někdy jim stejně nezbývá než sáhnout po pistoli, pušce nebo i po tom meči. Rád bych vybral nejlepší povídku z celé knihy, ale mám problém - vždycky když jsem si myslel, že to je právě ta, kterou čtu, přišla hned po ní ještě lepší.

18.03.2019

Protože jsem už v pubertě četla Lovecrafta, nemohla jsem neporovnávat. Jak tvůrce legendárního Cthulhu, tak Howard sám dokáže člověka napnout a znervóznět tak, že večer nemůže usnout... Pokud sloužíte noční a nechcete usnout, tahle kniha je dobrá volba.
Howardovy knihy (ač jsme dříve znala jen Conanovky) jsem si stačila oblíbit, tahle se jen přidala. Pokud se rádi bojíte, přečtěte si ji.

27.12.2018

Některé povídky průměrné, jiné téměř TOP, v součtu velice dobré. Pro fanoušky Howarda určitě povinné čtení. :-) Co mně v některých povídkách vadilo, tak to bylo přehnaně dlouhé vyprávění o hrůzách a historii dávných zemí - někdy toho bylo až moc.

15.09.2018

Sbírka Černý kámen přináší drobnou ochutnávku toho, v čem byl Robert E. Howard nejlepší - poctivém dobrodružném řemesle. Jedenáct povídek se přitom pevně drží hranic hrůzy a děsu, přičemž kromě čtyř jde vesměs o české premiéry.
Milovníky moderního hororu, odkojené řeznickými sekáčky, motorovými pilami a kanibalskými špičáky, asi kouzlo hrůzostrašných příběhů z počátku minulého století nedojme. Nic to však neubírá na kráse textům plným elánu a přímočarosti. Víc než impresionistické popisy cizokrajného prostředí zde fungují břitké dialogy a překotný spád plný mužného přesvědčení, že krásné dívky se mají za každou cenu chránit před nebezpečenstvím. Ovšem, jak se autor soustředí na akci, občas přehlíží pravidla koncepce osnovy, nebo dělá s hrdinů prosťáčky, aby jim nemohly dojít očividné souvislosti. Jindy se však daří vše dokonale nakombinovat, a to je pak radost číst historky jako Aššurbanipalův plamen nebo Nestvůrný kopytnatec, které vynikají perfektní atmosférou i bezchybnou gradací.

26.02.2018

Horrorové fantasy jednoho ze zakladatelů žánru. Mám rád, když se po několika řádcích začtu a příběh mě nechce pustit až do konce. Howardovi šlo takové psaní skvěle.
Jednoduše strhující.

12.11.2017

Poslední sbírka povídek od Roberta Howarda, pořád dobré i když předcházející knihy byli o stupínek lepší. Jeho tvorba je pořád skvělá určitě stojí za přečtení.

26.10.2017

Výborná sbírka povídek ve stylu mého oblíbence Lovecrafta. Pravda i když malinko slabší než Mistrova tvorba, přece jen rozhodně patří na vrchol hororového žánru doby před Stephenem Kingem.

25.04.2017

Asi byla chyba od tohoto souboru očekávat něco více, než jednoduchou pulpovou zábavu. Inspirace Lovecraftem je zjevná (někdy až moc), ale Howard to táhne spíš v duchu napětí až lehkého mrazení než horroru v pravém slova smyslu, navíc dějově se povídky pro svou krátkost povětšinou nestihnou rozvinout a tudíž nějaké ponoření a nasátí atmosféry se většinou nekoná. Navíc to, co kdysi asi skvěle fungovalo jako samostatné příběhy na stránkách "weird tales" magazínů, se takhle pohromadě poměrně brzy stává dosti repetitivním a (byť slušně dynamickým) v jeden homogenní celek se slévajícím čtením. Pravdou ovšem je, že Howard zde vypráví tak přímočaře a umně, že nuda při čtení nehrozí :)

Nejlepší povídky: Obyvatelé podhrobí, Černý kámen, Démon prstenu, Nestvůrný kopytnatec

02.03.2017

Většinu povídek tvoří příběhy různejch okultních badatelů, v několika případech se jedná o příspěvky k mýtu Cthulhu, za kterej vděčíme H. P. Lovecraftovi. Co se ale týče stylu, moc podobností s Lovecraftem nenajdete, Howard přistupuje k věci docela jinak, jeho povídky jsou výrazně dějovější. Obvykle nás vrhne rovnou do akce a o postavách se dozvíme jen to nejpodstatnější, za běhu, z přímé řeči. A hrdinové jsou tu opravdu hrdinové – nejlepší obrana je pro ně útok.
Některý postupy v povídkách už drobet zestárly, nebo spíš za těch několik desítek let natolik přešly mezi klasiku, že už jsou pro dnešního čtenáře předvídatelný (na druhou stranu z nich dýchá nezaměnitelný kouzlo starejch časů). Když ale pomineme občasný vysvětlující monology a pár podobnejch záležitostí, dá se o Howardovi říct, že je příjemně nadčasovej, jelikož vypravěčský řemeslo ovládá na výbornou, umí čtenáře vtáhnout a nezdržuje se zbytečnostma. Takže ano, vřele doporučuju. :-)