Černý merkurit
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543223/bmid_cerny-merkurit.png
4
565
565
Audiokniha Prašina – Černý merkurit je pokračováním úspěšného dobrodružného příběhu z tajemné pražské čtvrti. Napsal Vojtěch Matocha, načetl Matouš Ruml. Prašina #2 Za tajemstvím, ukrytém v nebezpečných zákoutích Krchlebů...
Romány Literatura česká Pro děti a mládež
Vydáno:
2019
,
Tympanum
Interpreti: Matouš Ruml
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Slabých 2.5*
Od minulého dílu posun k horšímu. Zápletka je hodně přitažená za vlasy.
Na divné Prašině je oblast ještě divnější, než je místní divnoprůměr… no, budiž. Z prašinského Járy Cimrmana se stal low-cost doktor Frankenstein… wut?! En je brutálně nevyrovnaná postava (a na to jak je „geniální“, tak má teda heslo na úrovni člověka, co s bídou zapne počítač) a občas má fakt zvláštní názory. Jirka furt jen otravně kňučí.
Děcka pořád nikdo nehledá, nikdo se nestará (jeden telefonát s matkou je fakt A+ parenting, obzvlášť když přihlédneme k vazbám na uprchlého zločince a situaci, ve které se Praha/Prašina ocitly, Jirkův otec je taky výkvět otcovské lásky a důvěry). Jáchym je nezajímavá nicka a úplně zbytečná postava, jejíž absence by na ději skoro nic nezměnila.
Místo bazírování na důležitosti přátelství a odvaze, dobrodružství bla bla… se řeší převážně rádoby vztah a tajnůstkaření rádoby dětských postav, která se však většinu knihy chovají jako o 3-4 roky starší jedinci, než jsou, a jako "děti" jednají, jen když se to zrovna hodí pro zápletku.
Na třetí - a snad i závěrečný - díl jsem opravdu "zvědavá".
Prašina je skvělá záležitost a platí to stejně tak i o druhém díle.
Temné uličky, napětí a dobrodružství. Ideální pro kluky i holky no a taky rodiče, nebo alespoň mě se to líbilo.
Ze začátku druhého dílu jsem si říkala, že je to dost podobné jako jednička, pořád jen ztrácení v uličkách, pronásledování,...
Ale dala jsem tomu čas a nakonec se mi dvojka snad líbila ještě víc než ten první díl.
Asi jsem divná, ale chtěla bych na Prašině bydlet :D! Tak dva dny v týdnu. O víkendu. V zimě. Všude ticho, klid, jen kniha a petrolejka :)... Takový krátký pobyt zpátky v dětství, kde nebyl počítač, mobil a lidi k sobě měli tak nějak blíž. Chvilkový restart a pak zpátky do města - do kina, do divadla a na tacos :D...
Prašina mě prostě fakt bere! S druhým dílem jsem si dokonce zvykla na její třeskuté tempo. Připomíná mi letní prázdniny pod stanem se Správnou pětkou... momenty, kdy jsem se dokázala ještě do čtení ponořit tak, že svět přestal existovat :)! A za to patří Matochovi dík.
Kniha se mi velmi líbila, rozhodně doporučuji. Jsem ráda, že autor nezabrousil vyloženě k "nadpřirozenu" a zůstala to jen podivná část Prahy s ještě podivnějšími lidmi. Od knihy se nedal odvrátit zrak, a to jsem poslední den na dovolené. Jediné, co mě zaráží, je chování se hlavních postav. Myslím, že na svůj věk by se měli chovat jinak.
Překvapila mě provázanost jednotlivých dílů. Po prvním jsem měl pocit, že je potřeba cosi dořešit, ale i tak jsem od druhého čekal víceméně samostatné dobrodružství. Matochovi se musí nechat, že dokáže sázet jednu zběsilost za druhou (celá kniha odehraje během dvou dní), vtáhnout a občas hezky překvapit. Právě ve chvíli, kdy už mě začínalo unavovat, že se hlavní postavy vždycky ze všeho vylížou, se pokazí vše a prostě tentokrát mají smůlu. To je velmi příjemný „realismus“, který zajímavě kontrastuje s mnohem fantastičtější, skoro až lehce steampunkovou zápletkou Merkuritu. I tak se z ústřední dvojice ke konci stávají téměř superhrdinové, což z mého pohledu dílu krapet ubralo. Pořád ale velmi příjemné čtení.
Dobrodružný a napínavý děj plný záhad a tajemství, který nedá čtenáři vydechnout.
Při čtení Prašiny mám podobný pocit, Jako bych hrál počítačovou hru.
Čtení spíše pro mládež a dospělé než pro děti.
Děti by mohly mít zlé sny, jak je někdo honí po Prašině ;-).
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Matouše Rumla.
Dopuručuji.
Tak jsem si přeci jen přečetla i další díl, ale nebyla jsem jím tolik nadšená jako první Prašinou. Ale uznávám, že i tak má v sobě dost napětí a může děti velmi poutat.
První díl nasadil laťku strašně vysoko a druhou knihu to logicky handicapuje. Nadnesené prostředí Prašiny se v popisu dále rozšiřuje, ale ne příliš. Hlavní zápletka mě tentokrát tematicky tolik nechytla. Určitě se dají nalézt strhující vypravěčské pasáže, nicméně tentokrát jsem se chvílemi trochu nudil a měl možnost hledat logické chybičky. Na rozdíl od prvního dílu, který je tak nějak uzavřen a číst další knihy není nezbytné, v tomto případě celý příběh končí dost otevřeně. Spousta věcí zůstává nevysvětlena a příběhy postav zakončeny jen částečně, takže očekávám o to větší závěr ve třetím díle. Pak se teprve ukáže do jaké míry prostřední díl dával smysl.
Nerad bych k tomu byl nějak nefér, protože Vojtěch Matonoha se evidentně snažil, aby se v druhém díle Prašiny něco dělo, aby to mělo zápletku a prostě všechny základní prvky dobrého příběhu a určitě mu patří palec nahoru za to, že vytáhl poetiku Stínadel, přepsal ji pro dnešního čtenáře a obohatil o svojské a vlastně sem tam i zajímavé nápady...
..ale mě to vůbec nebavilo. Poslouchal jsem to jako audioknihu, ale to nikdy nebylo oproti klasické knize pro mne žádné znevýhodnění ani problém. Jen mě prostě vůbec nebavilo to poslouchat, nezajímalo mne, co bude s hlavními hrdiny. Jejich pobíhání po "Stínadlech" a předpubertální zachraňování světa jsem jim prostě nevěřil, měl jsem z toho pocit dětské bojovky. Bylo mi jedno, co se děje, bylo mi i jedno, jak to dopadne. Vůbec mne to vlastně nezajímalo a s velkým sebezapřením jsem se to snažil dotáhnout do konce.
Na samotném konci jsem chvíli dokázal soucítit s hlavním padouchem a závěrečné vztahové dilema dvou hlavních hrdinů mi bylo prostě úplně ukradené. Nějak se na mne nepodařilo autorovi přenést vůbec nic.
Ale pokud tohle moje slintání čtete a rozhodujete se podle komentářů, jestli má cenu tuhle knížku zkoušet, neznamená to, že to nebude bavit vás. Tentokrát nemám, co konkrétního bych vytkl a podpořil tak své hodnocení, ale ten silný pocit nezájmu a nudy, který jsem nedokázal překonat a který z knihy plynul, mi jinak nedá.
(SPOILER) Po přečtení prvního dílu jsem se rozhodl že přečtu i druhý. Byla to skvělá volba protože tato kniha byla stejně napínavá, zábavná a vtahující do děje jako první díl Prašiny. Rozhodně si přečtu i třetí díl a doufám že bude taky tak skvělý jako předešlé díly.
Opět nezklamalo. Atmosféra Prašiny je temná, příběh příjemně teče. Zase mám chuť Prašinu navštívit.
Je to brak. Ale je to psané jako brak, proto dávám plný počet. Hlavní záporáci mají opět zázračnou schopnost je v bludišti Prašiny zcela náhodou najít a Deus ex machina se objevuje tak často, že mu nestojí za to odcházet daleko.
Trochu s podivem, že je taková honba za něčím, co zas tak moc nepřekoná současné zbraně, ale jako úlitba steampunkové části knihy dobrý.
(SPOILER)
Na návrat na Prašinu jsem se moc těšil. První kniha mě nadchla a přečetl jsem jí za odpoledne. Měl jsem u ní i takový ten příjemný pocit mrazení v zádech a bavilo mě objevovat prašinská zákoutí.
Černý merkurit byl také dobrý, ale z mého pohledu zdaleka ne tak, jako první Prašina. Zarazily mě některé slepé uličky, které autor vystavěl - třeba mi není úplně jasné, proč se v knize objevila část s Hedvikou, jestli byla jen prostředkem pro vyvedení dvojice ze tmy, nebo jestli měla jiný účel, který jsem přehlédl. Navíc měla určitou "superschopnost", která zůstala nevysvětlená a nikdo se po vysvětlení ani moc nepídil, škoda. Totéž ohledně části s Hedvičiným otcem, zdá se, že to byl jen prostředek pro představení příběhu o Prokopu Steinerovi, ale pak nerozumím rozsáhlému popisu dalších věcí, které vypadaly, že budou mít v dalším příběhu nějaký význam. Neměly. Nelogické mi přišlo i to, že člově-stroj poháněný merkuritem měl potřebu krást slepice... no, nevím.
Říkal jsem si, že oproti třeba trilogii Rychlých šípů, ke kterým někdy bývá Prašina přirovnávána, je docela drsná. Ale když jsem si pak vzpomněl na Vojtěcha Vonta, Vláďu Dratuše a Kocouří hrádek, asi ne.
Některé dějové zvraty jsem očekával dříve, než se uskutečnily. Pak mi ale došlo, že jde o knihu pro děti od 9 let a jako vysokoškolsky vzdělaný člověk bych se asi za něco takového po ramenou plácat neměl... no, stejně jsem měl radost.
V souhrnu - návrat na Prašinu byl pěkný, ale přišel mi takový... nekompletní. Něco mi chybělo a něco přebývalo, i tak mě ale kniha bavila a už se těším, až se k ní dostanu se synem znovu a co na ní bude říkat on.
Zpět na místě činu a to v plné parádě. Vše z jedničky zachováno. Sympatičtí hrdinové, svižné tempo a krásně temná atmosféra k tomu.
Prašina je část Prahy existující jen na papíře, což ji nijak neubírá na věrohodnosti a atraktivnosti. Jirka, En a tajemný stroj pod čtvrtí, který dělá Prašinu tím, čím je. Úkrytem před velkým světem nebo nevyhnutelnou příčinou zla?
Pokud je to pro tebe vše předchozí nový pojem, běž si rovnou přečíst první díl. Tady se jednoduše používá hodně starých pojmů, již známých postav a znalost prvního dílu je nezbytnost.
Tento kousek se čte s takovou lehkostí jen sviští stránky.
Opravdu mě nenapadá nic, co bych zkritizovala.
Má to neuvěřitelný spád, neustále se něco řeší a děje. Pořád ale v rámci uvěřitelnosti, nic nepůsobí jak vycucané z prstu.
Stejně jako u prvního dílu je to napínavé od začátku do konce. Jiná dějová linka, ale neméně zajímavá! Jirka jako by dospěl a musel se víc spolehnout sám na sebe.
Vždycky když teď přijedu do Prahy, koukám, kde všude se Prašina amorfně rozléhá. A to se u mě ještě žádné knize nepodařilo. Moc se těším na další díl, chci ho lousknout ještě dřív než syn:-)
tento diel mi prišiel viac pubertálny ako ten prvý, ale očividne autor sleduje vyšší ciel, len neviem či sa mi ho ešte chce objavovať.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Poslouchal jsem jako a audioknihu, opět výtečně načtenou Matoušem Rumlem.
Příběh opět poutavý, ale proti prvnímu dílu dost ztrácí. Myslím, že Prašina byla původně myšlena jen jako jedna kniha a toto pokračování je trochu násilně naroubováno. Proč nepadla jediná zmínka o merkuritu v prvním díle? Proč se nikdy děda nezmínil o Jáchymovi, přece jenom to mohl být logicky jeho učedník, ne to hodit na holku, co "šla zrovna kolem"? Hlavní problém knihy je tedy podle mně v nedostatečné provázanosti s prvním dílem. To je ale často problém všech pokračování.
Příběh sám o sobě není špatný, děti se opět snaží zachránit Prašinu/Prahu/Svět... Záporáci jsou podlí a nevypočitatelní, ale i hlavní hrdinové jsou dost nevyrovnaní, snad víc, než v prvním díle.
Na první díl to nemá, ale další pokračování si rozhodně nenechám utéct.