Černý Šejtan

28.11.2010

[038/10] Jako malá jsem tuto knihu naprosto milovala. Černý Ďábel, který si prošel peklem a pozvolna získává důvěru k chlapci, který je na ježdění naprostý antitalent. Dnes mi to ovšem připadá až příliš krátké a strohé. Dětská fantasie pracovala daleko více a příběh si rozšířila do monstrózních a neexistujících mezí, ale ta dospělá už na to nejspíše nemá energii a nebo se stala až příliš skeptickou.

(019) ,,Kdyby byla maminka umřela, tak bych věděla, že s ní už nikdy nemůžu počítat. Ale to, že žije a jenom už o mně nechce vědět, je mnohem horší."

Nechybí tu samo sebou dobrodružná dějová linie, která ovšem nemá na to být detektivkou. Vše je až příliš jasné a až příliš zřetelné, bez větší nutnosti čtenáře dokopat k tomu, aby sám myslel a uvažoval. Vyvíjí se i pozvolna vztahové úrovně mezi jednotlivými dětmi a tam kde byla dříve nevšímavost se najednou vyklube přátelství na (nejspíše) celý život.

Pro mladé dívky je to ideální snový svět. Stáj plná koní, vyjížďky do terénu, nejlepší přítelkyně po boku a chlapci na horských kolech kdykoliv si jen vzpomenou. Při řešení případu se zde projevují i typické dětské vlastnosti a i když to občas je trošku naivní, stále si to v úseku tohoto žánru drží patřičnou úroveň.

(054) ,,Četl jsem, že zvířata mají stejně jako lidi v mozku centrum bolesti."
,,To je pravda. Trpí bolestí tak jako lidé. I zvířata mají cit a svou důstojnost. Měli bychom k nim mít úctu."

Jistým plusem je určitě i ten fakt, že kniha byla napsána mužskou rukou, takže se příliš nevěnuje těm holčičím věcem, ale příjemně vše mixuje dohromady a každému dává jistý prostor pro vnější vyjádření se.