Černý tulipán
Alexandre Dumas, st.
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328080/mid_cerny-tulipan-nwS-328080.jpg
4
78
78
Dobrodružný příběh je zasazen do prostředí Holandska roku 1672 a je chápán jako nadčasová politická alegorie, která čerpá z historie násilí a zločinů a bojuje proti tyranii za současného vytváření symbolu spravedlnosti a tolerance, kterým je Černý tulipán.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1920 , Jan KotíkOriginální název:
La Tulipe noire, 1850
více info...
Přidat komentář
Čekal jsem Fanfána Tulipána a dostal jsem cibulku, tedy tři. Trocha politiky, hodně ohrožení života, hodně lásky a romantiky. Vlastně, pominu-li stáří, tak docela přijatelné a čtivé. A i když jsem měl z Dumase dojem, že je silně proti revoluční, dočetl jsem se, že byl s Hugem ve vyhnanství, kdo by to byl řekl.
Hlásím, že jsem spokojen. Na Dumase je to nečekaně komorní příběh s na první pohled neatraktivní zápletkou, ale jak se ukázalo, jedná se zároveň i o poměrně napínavou a příjemnou četbu. Nebo jsem na takové čtení měl zkrátka zrovna chuť. Zhltl jsem to takřka na jeden zátah. Kdysi jsem nějak takto (dnes nepředstavitelné) přečetl Josefa Balsama, což je kniha nepoměrně rozsáhlejší. Samozřejmě musíme brát v potaz, že vše je romanticky naivní. Je to Dumas z roku 1850.
Taková zvláštní vězeňská lovestory - Cornelius, Rosa a cibulka černého tulipánu, na pozadí dějinných událostí v Holandsku. Naštěstí docela útlá kniha, protože místy docela nudná. Když Dumas, tak raději jeho Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo nebo Královna Margot.
Ale ma to potrápilo. :) Nemohla jsem se hned začíst, do děje jsem se dostala, až když se setkali Cornelius s Rosou. Pak mě to začalo bavit, i když některé pasáže jsem dala rychločtením.
Tento útlý román nás zavede do Holandska kolem roku 1670. K moci nastupuje Vilém Oranžský, rovnají se „obchodní“ vztahy, kdekdo chce vypěstovat černý tulipán a samozřejmě tu nechybí ani romantická láska.
Upřímně, očekávala jsem něco úplně jiného. Po prvních drsných stránkách, kdy se pronásledují nevhodní páni, se najednou ocitneme u zamlklého pěstitele tulipánů. Nejsem zahradník, kytkám vůbec nerozumím, takže opěvování kytiček a půdy mě nenadchlo. Ale nejen to, kniha mi bohužel nesedla. Ač byl příběh nakonec jednoduchý a milý, mě si nezískal. Vadil mi styl, jakým je knížka napsaná – vznosné věty a vznešené konverzace. A také to, že nám autor po nějakém čase vždy vysvětlil, co jsme právě četli, abychom se dobře orientovali.
Rozhodně nemohu říct, že by četba byla utrpením, ale zážitek to také nebyl. Kdo se bojí Dumasových sáhodlouhých románů, tak zkuste tuhle jednohubku, třeba právě Vám sedne.
#Klasikomilove stále čtou francouzský historický dobrodružný román a já si po Tartarinovi vybrala Černý tulipán. S radostí musím konstatovat, že to byla fakt dobrá volba! Možná si klasiku představujete jako nudnou literaturu plnou dnes už nepoužívaných slov, jenže Odeon vydal v roce 2019 Černý tulipán ve zbrusu novém překladu a jistě i to přispělo k tomu, že je to v jejich podání román svižný a pro dnešního čtenáře zcela srozumitelný, až byste ani neřekli, že poprvé vyšel už v roce 1850!
Román se odehrává ještě o něco dříve, konkrétně na konci 17. století. Po krátkém historickém exkurzu líčí Alexandre Dumas poměrně nekomplikovaný příběh a na to, kdy je kniha psána, se ani nemusíte bát přehršle postav ani sáhodlouhých popisných pasáží či zdlouhavých diskuzí a monologů postav. Je to vážně pěkné a svižné čtení, které se točí kolem touhy hlavního hrdiny po dosažení do té doby nedosažitelného – vypěstování dokonalého černého tulipánu. A je tu samozřejmě i láska, jež se pochopitelně odehrává v mezích tehdejší morálky, přesto je to velká romantika. Dojde i na věznění a bez komplikací se neobejde ani pěstování tulipánů, ani ta velká láska mezi Corneliem a Rosou, ale to už si přečtěte sami – tahle kniha si vaši pozornost zaslouží.
Myslela jsem, že tohle klasikomilské kolo pro sebe Černým tulipánem uzavřu, ale po vyhlášení bonusu ještě skončit nemohu – francouzských pohádek jsem dosud moc nepřečetla, tak využiju příležitosti k zjednání nápravy! Ostatně blížící se čas Vánoc je pro četbu pohádek naprosto ideální.
Anotace výše uvedená ke knize prakticky vykresluje dějovou linii. Jen dodám, že nakonec dobro zvítězí nad zlem.
Na základě filmu (verze s Alainem Delonem), který jsem viděl jako malý kluk, jsem se těšil na romantický dobrodružství maskovaného šlechtice. A dostal jsem vcelku nezáživnou báchorku a mladíkovi posedlém cibulkou tulipánu, který si celý děj příběhu nehne z vězeňské cely.
Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se začetla od první stránky. Měla jsem vydání z roku 1931 a na jazyk (čeština té doby i vzletnost předlohy) je třeba si zvyknout. Počáteční scény (jejich krutost) a nástin politické situace mě neoslovily, dokonce jsem to chtěla vzdát. Jakmile se ale děj začal točit kolem černého tulipánu, příběh mě úplně pohltil a s napětím jsem fandila jeho spravedlivému a zanícenému objeviteli. Dobrodružná romantika byť s černobílými postavami a neuvěřitelnými náhodami, ale ať, užila jsem si to stejně jako v dětství a dospívání jiné knihy pana Dumase.
Slabý Dumas (takových románů musel nasekat desítky), s Třemi mušketýry nebo Hrabětem Monte Christo se to vůbec nedá srovnávat. Děj by se dal shrnout na hodně málo stránek.
Tak toto bol naozaj debakel...Neviem, či to bolo prekladom do slovenčiny, alebo nebodaj lenivým perom tak ospevovaného autora, že som sa pri čítaní knihy naozaj ošívala tak, že by som hádam radšej išla aj žehliť prádlo, alebo kopať zemiaky, len nech už táto kniha skončí. Moju pozornosť si urdžala snáď iba na prvých 20tich stránkach, kedy došlo k masakru bratov. Historické romány mám rada, ale toto bol nejaký zhluk pestovateľských ambícií muža, dej vláčny, takpovediac o ničom. Bez korenia a bez farby. Veľký skok do prázdna, oproti mne zbožňovanému Grófovi Monte-Christo.
Autorovy další knížky
| 1974 |  Tři mušketýři 1. díl |
| 2003 | Tři mušketýři (I. + II. díl) |
| 2008 |  Robin Hood |
| 1957 | Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání) |
| 1972 | Tři mušketýři po dvaceti letech |
Ako píšu v komentároch tí, ktorí čítali knihu predo mnou, čakali niečo iné, než dostali a presne to sa stalo aj mne. Pritom začiatok knihy je typické Dumasovské dobrodružstvo, ktoré sa však veľmi rýchlo zmení na ľúbostný príbeh a tri cibuľky, z ktorých má vyrásť dokonalé pestovateľské dielo, teda La Tulipe noire. Veľmi sa mi páčil preklad, pretože je staršieho dáta a teda viac korešponduje s autorovou vzletnou predlohou - skrátka dnes sa už takto nepíše a závan Dumasovej spisovateľskej zručnosti je cítiť z každej strany tejto na Alexandra krátkej knihy. Isteže, ten alebo tá, čo čaká niečo v štýle spisovateľových najznámejších románov, bude sklamaný/á, ale podľa mňa nie celkom oprávnene. Skrátka, naivná romantická kniha nie je určená dnešnému otrlému čitateľovi, no pre tých, ktorí hľadajú príjemné čitateľské pohladenie, tých určite poteší. Veľmi pohodové letné stránkoobracanie, vďaka Alexandre..