Léto s vůní čerstvého chleba
Jenny Colgan
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346118/bmid_leto-s-vuni-cerstveho-chleba-l2t-346118.jpg
4
200
200
Čerstvý chléb série
< 2. díl >
K přílivovému ostrůvku v Cornwallu přilnula Polly Waterfordová natolik, že jí neposloužil jen jako přechodná štace, než se vzpamatuje z předchozího neúspěchu, ale nabídl jí vše, po čem toužila: blízkost moře a přírody, malou komunitu lidí, romantické bydlení v majáku, lásku a přátelství, práci, která ji naplňuje, a v neposlední řadě domácího mazlíčka, který by mazlíčkem vůbec neměl být. Jenže život je proměnlivý, a zatímco blízkost moře a přírody i ostrovní komunita zůstávají neměnné, v ostatních bodech čekají Polly všemožné problémy a zvraty. Co všechno zažije, než na ostrově opět zavoní chléb? Isabelle... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Summer at Little Beach Street Bakery, 2015
více info...
Přidat komentář
Malé problémy na polostrovčeku, ktorého prístupovú cesta v nepravidelných časoch zaplaví more (lebo príliv a odliv nepustí). Maják a pekáreň. A neskutočne odporný Malcolm, ktorý spravuje zdedený majetok.
Selina, vdova po rybárovi, s ktorým sa Jenny vyspala, sa tu objaví a spriatelia sa. Navzdory všetkému.
A Pollyn Američan, ktorý potrebuje pomôcť rodine a zároveň zarobiť peniaze.
V prvej časti sa mi prostredie veľmi páčilo, a aj toto pokračovanie je viac-menej o tom istom, len v letnejšom tóne. Namiesto budovy pekárne, je tu pojazdná pekárnička na kolesách, niečo sa točí o peniazoch, niečo okolo vzťahov, problémom je, keď chýba komunikácia (a aj peniaze).
Pro mne je tato kniha opět krásné a milé pokračování z Cornwallu a s prvním dílem si v ničem nezadal. Autorka píše moc pěkně a čtivě.
Život v majáku, starosti ostrovanů, nádherná příroda, divoké a neodpouštějící moře...
Nesmím zapomenout na roztomilého papuchalka Neila.
A opět na konci skvělé recepty.
V tuhle chvíli měla chuť sedět ve svém orlím hnízdě neboli obýváku na vršíčku věže, popíjet čaj, přikusovat sýrovou kroucenou tyčku a prostě odpočívat a vychutnávat si výhled – na moře, neustále proměnlivé; na mračna ženoucí se tak blízko, že by si na ně mohla sáhnout; na vybledlou zeleň a hněď rybářských loděk houpajících se na vodě, zatížených vzadu navijáky a sítěmi a jevících se oproti široširé mořské hladině drobounce a křehce.
Dnešní jarní den už ani nemohl být jasnější. Na jaře si Polly nedovedla představit, že by žila jinde než v Mount Polbearne. Ne že by ale v létě nezažívala stejné pocity. Léto zase přinášelo rachocení kyblíků a lopatek, vůni opalovacích krémů, zmrzlinu a ztracené dětské sluneční brýlky z růžového a modrého plastu, pečlivě vyskládané na přístavní zdi pro případ, že se pro ně jejich majitelé vrátí. A líbil se jí podzim, kdy přijížděli surfaři, aby si v černých oblecích připomínajících tuleně užili vln poblíž místního vlnolamu, a pak se zmrzlí a vyhládlí objevili u ní v pekárně. V tom čase, kdy už se po letních prázdninách děti vrátily do škol, a byl větší klid, podávala i kávu a polévku. A měla ráda zimu, kdy bývalo tak větrno a mrazivo, že nemělo smysl vycházet, takže zatímco venku zuřily bouře, choulili se k sobě s Hucklem ve svém orlím hnízdečku...
Nechal se částečně omámit pocitem vlastní prospěšnosti. Uvěřil, že vydělá peníze i pro farmu, uvěřil, že potřebují hezké věci, nebo dokonce luxusní. Ne že by hezké věci nebyly důležité; to Polly ví. Ale nejsou tak důležité jako to ostatní, co mají.
Přemýšlel o Candice s Ronem, jak s vážným výrazem na tvářích tvrdě vydělávají a bezohledně utrácejí a plní garáž lyžemi, sněžnými skútry či vychytávkami k bazénu a do rámečků si vsazují fotografie z drahých turistických destinací, jako by si odškrtávali další políčko v jakési pomyslné životní soutěži, v níž ani neví, proti komu hrají, ani jaká jsou pravidla, kromě jediného, které nikdo z nich nebere na vědomí, že totiž nejbohatší veřejně známí lidé zpravidla patří k nejnešťastnějším.
Standard, který čtu ale ráda jako oddechovku. Sice jsou všechny její příběhy podle jedné šablony, ale aspoň nad tím člověk nemusí moc přemýšlet třeba v čekárně u doktora nebo v tramvaji.
Pěkné pokračování romantického příběhu z malého anglického ostrova s majákem, kde hlavní hrdinka žije a peče čerstvý chléb.
Jiné autorčiny knihy už jsem nesnesl, ale přiznávám se, že druhý díl z Cornwallu o Neilovi, Polly a majáku se mi zvrhle líbil skoro stejně jako ten první.
no, první 2/3 mi připadaly jako hodně nastavovaná kaše prvního dílu, konec byl o něco lepší; ale jako prázdninová oddechovka se to dalo číst, nebylo u toho nutné vůbec přemýšlet ;-)
70% - Polly si zařídila pekárnu na přílivovém ostrůvku v Cornwallu (prý inspirovaném tamním skutečným ostrůvkem St. Michael´s Mount) a poté, co její nerudná šéfová paní Manseová odešla do důchodu a Polly se s přítelem Hucklem zabydlela v místním majáku, vypadá její život utěšeně. Jenže paní Manseová umírá a podnikání se ujme její synovec Malcolm, který hledá, jak na všem ušetřit, a vzájemné rozpory vedou až k Pollyině vyhazovu. Z hrdosti odmítá pomoc manžela své kamarádky Reubena (což si autorka ještě pojistí, neboť investoval do filmů o Jar Jar Binksovi (!) - nemohu si pomoci, ale ten autorčin situační humor spojený s odkazy na Star wars mi jak v minulé, tak v této knížce zas tak vtipný nepřišel, spíš děsně postavený na hlavu. A samotný Reuben je tak napůl - někdy má zábavné hlášky, ale někdy je otravný) a rozhodne se jít vlastní cestou a Huckle s úmyslem jí pomoci vlastně také. Tolik východiska tohoto cornwallského chlebového pokračování a musím říct, že první půlka knihy se rozjížděla tak pomalu, že jsem byla tím vším už celkem otrávená. Pak se však Polly konečně vzchopila a osamocená uprostřed nevlídného počasí začala zažívat více či méně očekávané trable, ústrky i úspěchy a mě to začalo bavit víc než předchozí díl. Navíc se v městečku objevila manželka Pollyina zesnulého rybářského milence a Huckle v ději moc nepřekážel (ti dva mi k sobě stále nějak nejdou a on mi je jako hlavní mužská postava celkem lhostejný, což je při čtení červené knihovny docela problém). A konečně se pak autorka vytasila s bouřlivě napínavou akcí, v níž hrála Polly nemalou roli, a musím uznat, že to bylo napsané hodně čtivě. A papuchalk Neil je sice nepravděpodobný, ale pořád největší miláček v příběhu.
Docela hezká oddychovka na prázdninové čtení. První díl jsem četla a těšila se, jak se bude příběh vyvíjet. Polly byla sympatická a vždycky mám radost, když se někdo jen tak lehce nevzdá a bojuje o své místo na slunci. Povzbudí to a nakopne.
Léto s vůní čerstvého chleba
Druhý díl ze série Čerstvý chléb je opět čtivý a o malinko lepší než první. Celý příběh zase voní pečivem a svádí vás si něčeho „zobnout“. Polly už je známá svým pečením, obchod jde dobře a do toho zemře majitelka pekárny. O pozůstalost se stará synovec, z bytu i z pekárny ji vyhodí , a posléze Polly připraví peklo na ostrově. To je teprve začátek. Polly se nedá. Víc neprozradím, doporučuji se do čtení pustit. Druhý díl má větší spád a více napětí, hlavně při líčení bouří na moři. Dávám 4 hvězdy.
První díl byl skvělý, tento druhý jsem dočetla spíše ze zvyku, protože knihy Jenny Colganové miluji. Nerada přiznávám, že mi tato kniha připadala jako "nastavovaná kaše", a kdybych skončila u první, měla bych z celého příběhu rozhodně lepší dojem. V prvním díle mi záliba hlavní hrdinky v papuchalkovi připadala jako zajímavé oživení příběhu, v tomto díle to byla prakticky jedna z hlavních dějových linek a příběh byl z mého pohledu rozvleklý a nepříliš zajímavý.
Nechci se pasovat do fanynky J. Colgan, ale její knihy a příběhy v nich mne moc baví - je to takový fajn svět. Je pravda, že autorka jede podle jedné šablony, ale i přesto si počkám na nějaký nový - čtenářsky nenáročný příběh.
Nedalo mi to a ač jsem věděla, že to bude celkem brak, stejně jsem se zas ráda pustila i do druhého dílu o ostrově provoněném chlebem :) V mých představách prostě pořád vidím milovaný Mont Saint Michel ve Francii, jen o chloupek drsnější a ještě více odtrženější od civilizace a turistů, za to více žijící původním životem, rybáři,.. a do toho tajfun Polly. Vlastně o ní ani nemůžu říct, že by mi byla kdo ví jak sympatická, a i ostatní postavy a děj jsou poměrně prázdné. Tato knížka, stejně jako všechny od Jenny Colgan, je mi záhadou - že se vůbec do čtení dám, že se jí prokoušu a nakonec mi vlastně ani není líto, že jsem ji četla a přečetla, ač bych se za to nejradši styděla - holt typické guilty pleasure :))
Něco tak slabého jsem už dlouho neměla v ruce. Ani zajímavý děj, ani slušný literární sloh, nereálné dialogy i situace... Bohužel mi neposloužila ani jako oddychová knížka, od které nemám velká očekávání. Četla jsem od autorky už Pojízdný krámek snů (zajímavý námět, ještě to jakž takž šlo) a Ostrov s vůní čerstvého chleba (už slabší dílo) a ukázalo se, že autorka používá stále stejné situace, nemá na nic dalšího fantazii, příběh zamotá, pozornému čtenáři neujde hromada nesmyslů.
První knížka od této autorky která mi byla doporučena. Jsem za to ráda, opravdu je moc pěkná a určitě si přečtu další její knihu.
Druhý díl trilogie nás opět zavede na ostrůvek do krámku s vonícím pečivem, mezi naše staré známé hrdiny a Neila. Po skvělém prvním díle jsem měla ze začátku trošku problém se začíst, na můj vkus autorka moc vysvětlovala první díl, ale pak už to bylo opět skvělé a pohodové čtení.
Odpočinková, nenáročná četba. Příběh celkem fajn (nečetla jsem první díl) ale myslím si, že se bez dalšího dílu v pohodě obejdu.
Ztráta času, nedokázala jsem se prochroupat přes víc než 50 stran. Je spousty knih a času málo, takže jsem neviděla důvod ho ztrácet u této knihy.
A to se mi tolik líbil Pojízdný krámek snů :-(
Autorovy další knížky
| 2018 |  Pojízdný krámek snů |
| 2014 |  Báječný krámek s čokoládou |
| 2016 | Ostrov s vůní čerstvého chleba |
| 2021 | Knihkupectví u jezera |
| 2015 | Rosiin sladký krámek snů |
Tohle je pátá kniha od autorky a začínám být asi "přečtená", jejího stylu. Znovu tu máme nějakou pojízdnou prodejní dodávku, lásku k práci, děsivou vodu, která ohrožuje životy, osobité městečko. Už z ze začátku mě trochou odrazovalo že jde o druhý díl, nemám ráda takové ty trilogie, protože se vztah většinou zbytečně dramatizuje. Tedy do něj zasáhlo odloučení, ale poměrně hezky vykreslené. Spousta situací už mi přišla přitažená za vlasy, včetně reakcí hlavní hrdinky (vážně ji nenapadlo že vpustit ptáka do bytu kde žije kočka je hloupost a následně ze všeho obviňovat majitelku kočky a žádat ji aby kočce odstranila drápy). I tak je to stále fajn čtení. Poslední díl série si asi dam za čas, až trochu změním žánr.