Červená kniha – čtenářská edice
Sonu Shamdasani , Carl Gustav Jung , John Peck , Mark Kyburz
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169375/bmid_cervena-kniha-ctenarska-edice-zqb-169375.jpg
5
71
71
Rukopis slavné Červené knihy vázaný v kůži pojmenovaný autorem původně Liber Novus ležel od smrti C. G. Junga v trezoru jedné švýcarské banky. Jungova rodina považovala zápisky za příliš intimní a fantastické, bála se kompromitace a odmítala jakékoli návrhy na zveřejnění. Teprve v roce 2000 se britskému historikovi lékařství Sonu Shamdasanimu podařilo domluvit se s dědici pořízení faksimile původního Jungova rukopisu a jeho vydání. Od prvního vydání v angličtině, němčině a češtině kniha zaznamenala celosvětový úspěch a řadu vydání v mnoha jazycích. Stejně populární jako velkoformátová kniha v podobě středověkého foliantu s Jungovými vlastnoručními kresbami je ve světě její čtenářská edice, která obsahuje pouze text bez grafického doprovodu, který ovšem o to víc vyniká svou profétickou silou obraznosti a jazykové barevnosti. „Kniha, která představuje zásadní přínos k porozumění kulturní historie dvacátého století.“ Magdaléna Platzová, Respekt „Nakladatelství Portál provedlo monumentální čin. Do češtiny – jako do druhého překladového jazyka na světě – převedlo faksimile a bohatě komentované vydání Jungovy Červené knihy.“ Stanislav Komárek, Lidové noviny... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2013 , PortálOriginální název:
The Red Book: Liber Novus, 2009
více info...
Přidat komentář
Junga mám raději než Freuda... Není takový robot, je omylný, lidský... Objektivně esoterický. Dílo se musí číst velice pozorně.
Kristus zemřel za naše hříchy, ale pak bylo třeba znovuoživení Boha. A tu se objevil C. G. Jung a odsnil a odtrpěl za nás znovu prastará mysteria, aby je oživil a aby nám ukázal cestu. Halelujá!
tak,
konečne sa pripájam k - počtom zanedbateľnej - skupine vyvolených,
čo si knihu nielen kúpili, ale ju aj prečítali ;-)
Ako si dovolím niečo také tvrdiť?
Celkom jednoducho, pretože kniha je takmer nečitateľná.
Resp. presnejšie: je naprosto "spontánne" nečitateľná.
Ak by zážitok z čítania bolo treba k niečomu prirovnať, tak len k jazde v lete na saniach.
Jung tvrdí, že tú knihu nenapísal z "vlastnej hlavy",
ale že prepožičal hlas vnútorným postavám a vobec im do toho nezasahoval.
Nemožno s tým než súhlasiť.
Junga čítam dlhé roky a mám ho rád nielen kvoli témam, ktorými sa zaoberá,
ale aj pre jeho brilantný vyjadrovací štýl.
Po takom niet v knihe ani najmenšej stopy.
Naopak - dominuje neobratnosť, patetickosť, prehnanosť.
S takým štýlom (predstavujem si) sa možno stretnúť snáď len v najezoterickejšej prednáške toho najezoterickejšieho ezoterického festivalu, alebo - ako sám v doslove píše - na psychiatrii.
V autobiografii (Vzpomínky) k tomu dodáva:
"... Archetypy hovoří pateticky, dokonce nabubřele. Styl jejich jazyka je mi trapný a pociťuji jej nelibě, jako když někdo škrábe hřebíkem po sádrové stěně nebo nožem po talíři ... (nicméně) ...Nezbývalo mně nic jiného než zapsat všechno stylem, který si nevědomí samo zvolilo.."
Opať - nemožno než súhlasiť.
Pozn.
Tie dialógy s postavami ešte celkom ušli, najvačšie muky musí čitateľ podstúpiť v monologických statiach, čo v knihe obvykle nasledujú za nimi. Jedinú výnimku z tohto pravidla predstavuje začiatok poslednej časti - "Přeskoušení", ktorá je jeho sugestívnou osobnou výpoveďou. To je zase starý dobrý Jung.
Toľko k literárnemu štýlu knihy.
A predsa - (a to mu na základe dobrej osobnej skúsenosti - viz. vyššie 2x súhlas - takisto budem veriť) - kniha predstavuje základ jedného(IMHO) z najvačších diel, aké človek v 20. storočí vytvoril. To k predsudku, že čo nieje dobre intelektuálne uchopiteľné, nemože mať význam.
Takže vážení vlastníci výtlačku, čo vám na polici zapadá prachom -
vy čo ctíte Jungov prínos ľudstvu - rozšírte naše rady a láskavo neváhajte túto (v konečnom dosledku blahodárnu) tortúru taktiež podstúpiť!
Čtena "jen" čtenářská edice bez obrázků, protože originální Červená kniha už není k dostání. A nyní už i chápu tolik poptávkových inzerátů po ní, hned bych se k nim přidala, a tak pevně doufám, že originál bude mít někdy ještě dotisk.
Červená kniha je mojí druhou "Jungovkou", po tom životopise od A. Jaffé, který mě na ni upozornil. A je to srdcovka. Samozřejmě nerozumím všemu, ale rozumím, že Jung byl velký filozof s bohatým vnitřním životem, o kterém neustále porád dokola přemýšlel. Jeho dílo lze tak přirovnat nesrozumitelností, tématem i významem k Nietzscheho Tak pravil Zarathustra, které Junga také hodně ovlivnilo. Mně připomíná Bibli. Ze stejných důvodů.
Jak tu již bylo řečeno, není to dílo pro každého, ale jako všechna podobná díla si "svého" člověka v pravý čas přitáhne. Doporučuji Jungovým skalním fanouškům a těm, kdo neustále o životě filozofují a hloubají nad jeho smyslem.
Na první pohled mě zaráží takhle dobré hodnocení, jaké kniha má, protože si myslím, že potenciál si z ní něco odnést má jen velice málo osob.
Napřed jsem knihu hodnotila jako koncentrovanou psychózu (v dobrém), na druhou stranu - do téhle “psychózy” se může v hloubi ponořit i kdokoliv jiný, ač zrovna Jungova verze napovídá o jeho vzdělání, silné mystice v duši a hlubokému uvažování.
Určitě to byla velice náročná kniha, také hodně hutná, nedá se číst po větších úsecích.
Snad nebude vadit, pokud si sem z ní odložím pár myšlenek:
Jung v různých motivech odlišoval emocionální stránku člověka proti té racionální, což je myslím podstatné. (Každý máme tuto stránku vyjádřenou v jiném poměru.)
Nejhlubší lidské pravdy jsou v podstatě úplně obyčejné a prosté, předávají se staletí po generace.
Muž má v rámci své celistvosti přijmout svou ženskou stránku duše (anima), žena svojí mužkou (animus).
“Mnohočetnost věcí je tvým mnohočetným smyslem, pokud se měníš, mění se tvář a význam světa.
Chceš-li nacházet cesty, nepohrdej ani šílenstvím. Vždyť tvoří tak velkou část tvé podstaty. (...) Člověk usiluje o rozum jen proto, aby si mohl vytvářet pravidla. Život sám nemá žádná pravidla. To je jeho tajemství a jeho nepoznaný zákon.”
S nadšením jsem knihu pořídil. Ale po přečtení jsem zjistil, že tahle kniha není šálkem mé kávy. Na rovinu říkám, že mě kniha nedala vůbec nic. Tím neříkám, že je kniha špatná. Jen říkám, že není pro každého. Já jsem jí vůbec nepochopil.
Tomuhle říkám 'sexy'. Dávám to po troškách, ale už teď (jsem na straně 312) se chci s něčím podělit. Pokaždé, když knihu otevřu, přenese se koncentrace jen na ni, protože vím, že tenhle Jungův tarotovej výklad ("nechápat doslovně, opakuji, nechápat doslovně") bude něco jinýho a už jsem od něj něco málo četl a studoval ho... tahle kniha byla klasifikována jako nebezpečná a kolega v práci (křesťan) my o Jungovi říká, že "moc přemýšlí a plácá tam ty svoje nesmysly, jak tam začal mluvit o tomhle, Honzi, tak jsem hned věděl která bije" - vnímám to jako dobrou srandu z mojí strany, že jsem mu knihu vnutil, protože číst ji a pak o ní sem tam hovořit s člověkem, co má prakticky anti-jungovský postoj, i když uznává jeho inteligenci, tomu dodává to pravé koření) ale o tom je celej Jung. Berte to jako takovej trailer na 'Červenou knihu'. Jde o soupis citací z knihy a několika poznámek a hesel, co jsem si chtěl vyhledat. Přepis:
Liber Novus
Cítím magnetizující sílu knihy, jak ji čtu.
*následují dva s knihou nesouvisející zápisky, vize, předtím, než jsem usnul, zní trochu mimo mísu, popravdě*
str. 151 - význam
str. 152 - kolektivní nevědomí, kolektivní vina, - Odstavec "Vy všichni..."
str. 153
str. 160 (2) "Žijeme..."
str. 164. "Jestliže bůh je absolutní krása a dobro, jak může obsáhnout plnost života, který je přece krásný i odporný, dobrý i zlý, směšný i vážný, lidský i nelidský? Jak může žít člověk v lůně božstva, jestli božstvo přijímá jen jednu jeho polovinu?"
sestup do podsvětí (descendus ad infernos)
coniunctio (sjednocení)
Salomé
Deus Leontocephalus
Soror, filia mystica
"Když jsi popuzen proti svému bratru, pak mysli na to, že jsi popuzen proti bratru v sobě, tzn. proti tomu v tobě, co se tvému bratru podobá." (str. 195)
"Slovo se stalo doslova naším bohem a zůstalo jím (str. 237, Přítomnost a budoucnost)
str. 240 "Podá ti..."
"Slovo se ti stává bohem, protože tě ochraňuje před nespočetnými možnostmi výkladu."
gnosticismus, helionismus
str. 295/296 "Ale tím, že vyšel..."
"Neboť naše síla pak zůstává ve zlu. Musíme tedy zlo plně přijímat, bez lásky a bez nenávisti, s uznáním toho, že je a že musí mít svůj podíl na životě. Tím mu vezmeme sílu, kterou nás přemáhá."
"Ten, kdo zlo nechce, tomu chybí možnost zachránit svou duši před peklem."
"Umírání nezastavíš."
"Humani nihil a me alienum esse (Jsem člověk, nic lidského mi není cizí) je přímo má povinnost."
Kurevsky náročné, ale přitom i přístupné čtení, definitivně velmi bohaté.
Knihu jsem shodou okolností otevřela krátce poté, co jsem se vrátila z kláštera, kde jsem několik dní pobývala v tichu... a čtením jako bych navázala na ty niterné stavy, které jsem prožívala. Takové ty věci, o kterých se blbě mluví, protože to prostě nejde... ale Jung se s tím popral. Je mi jasné, že nedosahuju ani v nejmenším Jungových vhledů či jeho vzdělání, ale během čtení jsem byla zatraceně ráda, že někdo píše o takových těch věcech... o kterých se blbě mluví.
Doporučuji to mít spíše jako takovou tu knihu, ve které si člověk občas čte, než knihu, kterou si prostě na posezení přečte. Na to je to příliš hutné.
Největší kniha, co jsem kdy četla. No četla...Co jsem kdy držela v ruce, obřadně prohlížela a sem tam něco přečetla. Byla z knihovny, takže čas, který jsem s ní mohla strávit, zdaleka neodpovídal času, který bych s ní strávit chtěla a potřebovala.
Kniha je to krásná, neběžná, fascinující a opravdu velká a těžká. S pocitem vděku a úžasu se mi až nechtělo věřit, že mi ji knihovna jen tak půjčí domů.
Necítím se být oprávněna se k ní dále jakkoli vyjadřovat.
Pravděpodobně nejkomplikovanější kniha, co jsem kdy četl. Nelze ji totiž pojmout pouze coby psychologickou "self-help" příručku, ačkoliv jako taková může velmi dobře posloužit. A stejně tak není jenom nesmyslným blábolením snových figur. A stejně tak není jen náboženským textem, který obhajuje víru ve svoji teorii o světě.
Rysy všeho zmíněného v sobě ale Červená kniha nese, a proto je tak těžké ji adekvátně ohodnotit. Kombinuje západní i východní náboženství, Freudovu psychologii, Nietzscheho filosofii i předkřesťanské mýty. Nejtrefnější je asi říci, že jde o zápis mytologie Jungova nevědomí.
Mohlo by se zdát, že, je-li skutečně tím, nebude vůbec možné ji pochopit. A skutečně, ani zdaleka netvrdím, že jsem porozuměl všem Jungovým myšlenkám.
Zdánlivě nesmyslné rozhovory se zdánlivě neexistujícími postavami, ale obsahují enormní množství moudrosti. A s nejedním obrazem vyjádřeným v knize jsem se setkal i i ve vlastních snech a fantaziích nezávisle na Jungově díle. A právě toto prožití Jungových myšlenek je podle mého názoru jediný způsob, jak knížku alespoň částečně pochopit.
Nestačí jen ji číst, je třeba projít si podobnou cestou jako autor. Jinými slovy: nestačí přijímat Jungovu Červenou knihu, musíte si- byť jen ve vlastní psýché - začít psát svou vlastní.
Slovy Nietzsceho, kterého si jung vážil takřka stejně jako Freuda: "Žák, který zůstane pouze žákem, špatně oplácí svému učiteli."
Chcete-li číst Junga, doporučuji připravit se na cestu. Četba Červené knihy totiž vyžaduje nemalou znalost různých mytologií, filosofií, psychologie a - především - ochotu vystavit se vlastnímu nevědomí, pochopit mytologii svého vlastního bytí, hledat své "Bytostné já", "napsat vlastní Červenou knihu".
Odvážíte-li se toho, bude pro vás Jung nedocenitelným spojencem a jeho knihy neopakovatelným zážitkem.
Doporučuji.
Toto nie je kniha, ktorá by sa dala hodnotiť, aj komentovať a pochopiť ju je ťažké, pretože v nej Jung popisuje výsostne subjektívne vnútorné zážitky. Druhá vec je, že sú základom jeho celoživotného diela, ktoré je ohromujúce. Aj keď je to teda velice náročné čítanie, na ktoré si treba vyčleniť nerušené miesto a spústu času, má zmysel sa do neho pustiť. A vytrvať.
Najprv som sa na Knihu pozeral priam ako na niečo mystické. Mohlo za to aj to haló, ktoré sa okolo nej robilo a spôsob spracovania - obrovský formát, faksimílie...
Mal som z nej ale zmiešané pocity. K analýze ma to neťahalo (Freuda úprimne nemám rád a považujem ho za dávno prekonaného), s Jungom som sa zoznámil predovšetkým cez procesovú prácu, archetypy a mužské hnutie.
Aj napriek tomu, že Junga poznám mi kniha dala zabrať a reakcie sa striedali. Od úžasnutého "ty vole" cez dojem mystiky, pocit, že čítam zápisky psychotika až po ranu do živého pri čítaní začiatku Přezkoušení. A to nehovorím o tom, že Dodatek, ktorý mi mal knihu priblížiť, ma zmiatol ešte viac.
Prečítal som malú čitateľskú edíciu. Po mojich dojmoch neviem, či by som si kúpil tú veľkú. Zrejme nie.
"Každý by si mal písať svoju osobnú červenú knihu." To je odkaz C.G. Junga, to je odkaz jeho Liber Novus. Nemožno kritizovať knihu, ktorá je produktom subjektívnych ideí - snovej symboliky a produktov aktívnej imaginácie. Objektívna platnosť myšlienok z knihy je limitovaná. Je však rozhodne silnou pohnútkou pochopiť sebe samému prostredníctvom seba a odhaliť svoj proces individualizácie, svoje bytostné JA. Kniha vyžaduje širokú platformu poznania, v opačnom prípade čitateľ neuchopí ani tretinu textu. Z tvorby C.G. Junga by som doporučoval Červenú knihu si nechať na koniec i tak si myslím, že kniha zaručuje plnohodnotný zážitok iba odbornej verejnosti (psychiatria, psychológia, psychoterapia et cetera ).
Přečtení Červené knihy mi trvalo téměř rok. Nejen kvůli tomu, že tříkilová kniha,která se svými rozměry nevejde do normální knihovny, není ke čtení úplně uzpůsobená (čtenářská edice by pro studium byla mnohem vhodnější). Je tomu tak zejména proto, že jde o velice hutný text, jehož chápání mi umožnil hlavně velký počet poznámek pod čarou a rozsáhlý úvod.
Ale přesto jde o nezapomenutelný zážitek. A myslím, že opětovné čtení, ke kterému nepochybně v dohledné době dojde, mi přinese nové vjemy a nová odhalení.
Směle se řadí k přiznaným inspiracím, Goetheho Faustovi a Nietscheho Zarathustrovi.
Moje první kniha Libri prohibiti; dostal jsem jí od bratra v době své psychoanalyticky psychoterapeutického výcviku a když jsem po jednom absolvovaném týdnu přečetl v knize téměř vše doslovně prožité, tak jsem s hrůzou odstoupil. Od té doby jsem knihu neměl v ruce, leží na mé knihovně, bo se do ní nevejde, jako žába na prameni, možná se k ní někdy vrátím, možná ne. Tedy nehodnotím, ostatně toto asi nelze ani hodnotit.
Náročné čtení i pro ty, kdo C.G.Junga četli a chápou. Náročné a nádherné. Jen lituji, že jsem včas nekoupila tu obrovskou verzi s ilustracemi. Snad budou ještě dotisky.
Žádnou z hlavních knih žádného velkého náboženství jsem nečetla, ale mám takový pocit, že tohle jednou bude další z nich :)
Kniha kterou ocení ti, kteří hledají sebe sama. Podobně jako samotný autor. Osobně doporučuji pořídit s knihou "Umění C.G.Junga" - pro kontext a pochopení hloubky samotného textu.