Červený zápisník
Sofia Lundberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379323/bmid_cerveny-zapisnik-043-379323.jpg
4
502
502
Ľudský život v sebe ukrýva príbehy plné lásky, šťastia, ale aj smútku. Musíme sa len naučiť načúvať im. Doris si uchováva zápisník od roku 1928. Značí si doň mená ľudí, ktorých počas života stretla. Väčšina je už preškrtnutá, pretože ich nositelia dávno nežijú, a jedinými ľuďmi, ktorí narúšajú jej samotu, sú opatrovateľka a praneter Jenny, žijúca na opačnom brehu Atlantiku. Jedného dňa sa Doris rozhodne o všetkých napísať, aby Jenny, posledná pamätníčka jej existencie, po nej zdedila aspoň spomienky. Doris sa tak rozhovorí o časoch, keď ju v trinástich nútili pracovať ako slúžku, o útrapách vo vojnových rokoch, o pretĺkaní sa v cudzom svete, vlastnej sebeckosti, ale najmä mužovi jej života, ktorého stratila... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
Den röda adressboken, 2017
více info...
Přidat komentář
Přečteno jedním dechem,potřebovala jsem vědět jak to se stařičkou Doris dopadne.Příběh je krásný a smutný zároveň.
"Přeju ti..dostatek.."
Tak tohle byla čistá rána do duše. Dojemný příběh se spoustou vzpomínek. Byla jsem absolutně pohlcená Dorisinou bolestí ve stáří, strašně se toho bojím, vím přesně jaké to je, když vás něco upoutá na lůžko, ta bezmoc beznaděj, i když u mě to bylo dočasné. Tohle se mě z knihy dotklo nejvíc, to stáří se samotou. Celý nešťastně šťastný příběh to jen dokreslil a mě došly slova..
Nakonec láska je jediné, na čem záleží. Milovali jste dost? Román o různých podobách lásky.
Tak emotivní příběh jsem hodně dlouho nečetla. Krásné čtení . Papírové kapesníky nutností! (-:
Tak tato kniha se opravdu povedla. Úžasné! Včera jsem ji četla hluboko do noci, abych se dověděla, jak to celé skončí. 96ti letá Doris se ve svých vzpomínkách probírá svým životem, aby své jediné příbuzné, praneteři Jenny, sdělila svůj osobní příběh.
Motto knihy: "Nakonec je láska jediné, na čem záleží."
Krásný, ženský, romantický, citlivý román. Moc se mi líbil celý příběh a nápad čtení z deníku. Je to příběh dojemný a krásně pohladí každou romantickou duši. Já mohu jen doporučit.
Nádherná kniha, o životě, lásce, přátelství, touze, naději . Jakési bilancování stařičké Doris , která svůj život ve vzpomínkách, zachycených na papír, předá své milované příbuzné. Pasáže s nemohoucí stařenkou a její ošetřovatelkou byly pro mě až hmatatelné, jako bych cítila tu bezmoc a zoufalství, ale zároveň stařenčinu moudrost a jakési smíření. Rozhodně nepovažuji za primárně romantické čtení, alespoň pro mě kniha byla něčím víc. Je plná krásných myšlenek, které jsou zmíněny v předchozích komentářích. Konec jsem / ale s hřejivým pocitem / probrečela. Rozhodně kniha, která stojí za přečtení.
Knížka se mě moc líbila,byla smutná a krásná zároven,takový konec s blízkým člověkem,by si asi přály všichni,ale bohužel většinou je vše jinak...taky obálka je nádherná,mám ji do výzvy,prostě 5 hvězdiček...
Taková romantika, vhodná právě pro tyto volné sváteční dny. Akorát se mi zdá ke konci té lásky a milování se navzájem až příliš.
Příběh se dobře čte díky krátkým kapitolám, věrohodně je zde popsána osamělost starého člověka.
Hřejivý a dojímavý román připomínající křehkost a pomíjivost lidského života.
Nelehký osud hlavní hrdinky Doris a její životní lásky na pozadí složité doby, dokreslený vyprávěním příběhů lidí, jejichž jména jsou zapsaná v červeném adresáři. Krásná obálka a velmi dobře napsaná anotace mě chytly na udičku. A nelituji. I když si myslím, že kniha měla mnohem větší potenciál, nápad byl perfektní, zpracování trošku pokulhávalo.
Kniha se četla dobře, ale příběhy vedlejších postav byly useknuté, často zakončené jedním odstavcem vysvětlujícím, jak dotyčný (á) zemřela. M. Faber by z toho udělal minimálně 600 stran, autorka nepotřebovala ani polovinu, ale možná právě díky určitému zjednodušení jsem knihu přelétla jako vítr, jen z toho závěru jsem příliš nadšená nebyla. (3/5).
Nejdřív mě zaujala obálka, protože miluju Eiffelovky, tak to bylo první plus. Pak jsem si přečetla úryvek a věděla jsem, že tu knížku musím mít! A naprosto nelituju...
Nádherný příběh plný hledání lásky, kterou nakonec vlastně najdou všichni, o životě, o rodině, o odcházení...
Příběh se mi hluboko vryl do srdce, které mi možná až zlomil...jsem opravdu dojatá!
"Přeju ti dostatek....dostatek slunce, aby prozářilo tvoje dny, dostatek deště, aby sis vážila slunce, dostatek radosti, aby posílila tvou duši, dostatek bolesti, aby sis vážila radostí života, a dostatek setkání, aby ses naučila loučit."
Ta ona vele-romantická linka Doris a Allana se mě vlastně nijak nedotkla. Spíše jsem jen kroutila hlavou nad tím, jak je možné, že může ženská milovat takového zbabělce.
2,3 gramatické překlepy, ale to nevadí.
Oslovování "Dorinko" mi akorát dycky připomnělo mou kočku.
No a poslední věc, kterou jsem chtěla zmínit - po celou dobu čtení knihy jsem měla pocit, že jsem ji už někdy četla. Což je blbost, páč je to nová kniha, titul jsem taky nikdy neslyšela. Holt deja vu.
Já příliš tyto knížky nevyhledávám, přesto jsem se nechala zlákat obálkou a kladnými recenzemi a nelituji. Knížka mě vzala za srdce. Příběh těžkého a rozmanitého života Doris je velice reálně a poutavě popsaný . A její stáří je tak věrohodně popsané , že jsem s ní cítila tu hroznou bezmoc, kterou stáří a nemoc přináší. Její praneteř Jenny, pro kterou píše své vzpomínky, to v životě také neměla lehké a je Doris za mnoho vděčná a také jí to na konci jejího života vrátí. Příběh se dobře čte , je dojemný a není nijak náročný.
Tak to byl zážitek. Nádherně napsaná kniha. Možná bych na konci párkrát ubrala slůvka miluji tě, víš to že jo, atd... Ale má romantická duše jen plesá. Rozhodně velmi zajímavý námět. Doris nám pomocí svého adresáře vypráví život. Tedy přesněji zaznamenává vzpomínky pro svou praneteř Jenny. V ději se vůbec neztratíte. Vše je přehledné a i když víte, že daná postava v té kapitolce zemře, nic to neubírá na čtivosti. Ba právě naopak. Krátké kapitoly, svižné tempo a knihu jsem zhltla jak malinu. A láska, která trvá celý život, na tu já naštěstí stále věřím. A nakonec jen: Přeju ti dostatek...
Dojemný příběh o hledání lásky - mateřské i partnerské. Dobře se četl, vzbuzoval sympatie s hlavními postavami. Jenže po přečtení, po zamyšlení nad téměř stoletým životem Doris a její povahou, přetrvává ve mně smutné rozčarování. V mých očích tato milující, krásná, energická, chytrá, podnikavá a odvážná žena mohla a měla minimálně ve druhé polovině svého života využívat svůj čas , schopnosti i možnosti smysluplněji, udělat toho hlavně pro sebe mnohem více. Ve všech směrech. Příběh mě tedy i poučil - nikdy nic nevzdávat , nečekat, žít, hledat a nacházet naplnění svých snů.
Před rokem jsem četla knihu na podobné téma - Dopisy, které nikdo nečetl a bohužel musím říct, že se mi kniha líbila víc než Červený adresář. Kniha má krátké kapitoly a celkově je krátká, takže ji budete mít rychle přečtenou. Děj vypráví o 96 leté Doris, která ve svém zápisníku vzpomíná na svou minulost a všechny lidi, které za svůj život poznala a kteří již zemřeli.
Musím říct, že není lehké číst o tolika lidech, kteří zemřou. Alespoň pro mě v současném rozpoložení. Kniha měla hezkou myšlenku ale přiznám se, že jsem si zhruba od poloviny knihy nedokázala porozumět s Doris :-( Bylo mi jí líto, ale jedna věc mi o ní neudělala hezký obrázek :-( Bohužel. Závěr mi nepřišel reálný. Za mě 3,5/5.
Štítky knihy
přátelství pro ženy stáří 20. století švédská literatura vzpomínky senioři osudy žen Stockholm prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2018 |  Červený adresář |
| 2019 | Otazník je polovina srdce |
| 2022 |  Jiné životy |
| 2025 |  Poslední umělecké dílo |
Smutný příběh nejen o válce, lásce, přátelích, lidských chybách, ironii osudu, ale také o pomíjivosti krásy a nevyhnutelnosti konce. Dost bolestivé čtení.