Červený zápisník
Sofia Lundberg
Ľudský život v sebe ukrýva príbehy plné lásky, šťastia, ale aj smútku. Musíme sa len naučiť načúvať im. Doris si uchováva zápisník od roku 1928. Značí si doň mená ľudí, ktorých počas života stretla. Väčšina je už preškrtnutá, pretože ich nositelia dávno nežijú, a jedinými ľuďmi, ktorí narúšajú jej samotu, sú opatrovateľka a praneter Jenny, žijúca na opačnom brehu Atlantiku. Jedného dňa sa Doris rozhodne o všetkých napísať, aby Jenny, posledná pamätníčka jej existencie, po nej zdedila aspoň spomienky. Doris sa tak rozhovorí o časoch, keď ju v trinástich nútili pracovať ako slúžku, o útrapách vo vojnových rokoch, o pretĺkaní sa v cudzom svete, vlastnej sebeckosti, ale najmä mužovi jej života, ktorého stratila... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
Den röda adressboken, 2017
více info...
Přidat komentář
Nádherný příběh. Kniha mě opravdu dostala. Přečetla jsem jí za jeden den. Opravdu nádhera. Ráda se k ní budu vracet.
Krásně napsaná kniha. Smutný a přece zvláštně hřejivý příběh. Autorka vypráví osobitým způsobem, s podmanivou stručností, bez patosu.
Krásná kniha, na kterou budu ráda vzpomínat. Chytne a nutí číst dál a dál. Na konci jsem brečela jako želva. Opravdu krásná kniha jak obálkou, tak i obsahem.
Červený adresář mě doslova dostal. Zlomil mi srdce, vryl se mi hluboko pod kůži a já nepřestávala číst a číst. Autorka Sofia Lundbergová v knize uvádí, že předobrazem hlavní hrdinky byla spisovatelky milovaná prateta. V románu vystupuje také postava inspirovaná jejím prastrýcem, oceňovaným malířem. Dokonce se zmiňuje, že i samotný adresář v červených deskách je skutečný! Nádherná kniha. Více v mojí recenzi v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Moje slovenská babička se dožila stejně jako Doris - 96 let. Červený adresář byl pro mě takovou milou vzpomínkou na ni. Byla Doris hodně podobná.
Krásný příběh, který oživí mnohé vzpomínky, příběh o stáří, ale i o mládí, které bylo pro Doris velmi těžké. Kniha vede k zamyšlení - moc se mi líbilo, jak se zachovala praneteř Jenny, kdyby nás bylo víc jak Jenny, mohli by naši stařečkové být s námi doma a odcházet z tohoto světa stejně jako Doris - se štěstím. Nezapomínejme !!
ČERVENÝ ADRESÁŘ
Červený adresář je označován za knihu, která se dotkne Vašeho srdce... a je tomu opravdu tak.:-)
V knížce se prolínají dvě časové roviny. Současnost - kdy potkáváme stařičkou Doris na konci její životní cesty + minulost - žijeme příběh mladé Doris (které zemře tatínek a mladičká se vydává do Paříže, kde se začne živit jako modelka), prožíváme s ní štěstí i neštěstí, léta plynou a plynou...
Styl vyprávění je velice zajímavý, s něčím takovým jsem se ještě nesetkala. Kapitoly z minulosti jsou uvedeny vždy konkrétním jménem, s tou danou osobou se v kapitole setkáme. Často je u jména zároveň připojeno zemřel/a... Je to skvělé sestavení příběhu, které čtenáře o to více chytne. Ovšem i díky tomu jde z knížky cítit velký smutek a nostalgie...
Příběh sám o sobě je nádherný a silný. Minulost se současností se na konci krásně prolnou... :-)
Ovšem co se mi na této knížce líbilo nejvíc, byly ty nádherné myšlenky. Tak moc krásné, že si je někam zapíšu a budu se k nim vracet. Např:
"Přeju Ti dostatek slunce, aby prozářilo Tvoje dny, dostatek deště, aby sis vážila slunce, dostatek radosti, aby posílila Tvou duši, dostatek bolesti, aby sis vážila radostí života, a dostatek setkání, aby ses naučila loučit."
"Někdy lidé nemusejí mít stejné zájmy ani stejný styl. Stačí, když se dovedou vzájemně rozesmát."
"Nikdy nenech život ani okolnosti, aby Tě převálcovaly. Jsi silná. Narovnej se a buď hrdá."
Kniha je hodně psychologická - díky tomu je možná v některých částech (hlavně v současnosti) "pomalejší", ale patří to k tomu. Ty krásné a hluboké myšlenky více na čtenáře dopadnou. Dopadne na něho životní pravda a realita. Že život není jen plný radosti a lásky, ale i utrpení, bolesti, odloučení... že ne každá láska dopadne šťastně, ačkoli by si to zasloužila jako žádná jiná... Pro někoho tato knížka může být bolestivá a těžká, protože je o odchodu. Ten odchod však doprovází velká vůle žít a život žít naplno, ať je to sebevíc těžké.
Tato kniha mi toho hodně dala. Nádherně napsané...:)
Tady vůbec nemám jinou volbu, zářivých 5 *. Nádherně dojemná knížka o životě i odcházení, smutku i radosti, ztracené lásce....
Příběh je poskládaný jako pestrá mozaika ze střípků vzpomínek, které na konci svého života píše prateta své praneteři jako památku a odkaz.
,,Přeju ti dostatek....
Dostatek slunce, aby prozářilo tvoje dny, dostatek deště, aby sis vážila slunce, dostatek radosti, aby posílila tvou duši, dostatek bolesti, aby sis vážila radostí života, a dostatek setkání, aby ses naučila loučit.".......
Silný, ale citlivě napsaný příběh, v němž se minulost prolíná se současností, veselé pasáže s těmi smutnými. V závěru mi i ukápla slzička. Krásně napsaný příběh. Líbit se bude hlavně fanouškům Jojo Moyesové.
Nízké hodnocení nechápu, tuto knihu můžu doporučit, krásný a dojemný příběh o lásce, rodině, vzpomínkách i čekání na smrt.
Štítky knihy
přátelství pro ženy stáří 20. století švédská literatura vzpomínky senioři osudy žen Stockholm prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
2018 | Červený adresář |
2019 | Otazník je polovina srdce |
2022 | Jiné životy |
2025 | Poslední umělecké dílo |
Když jsem se do knihy pouštěla, nejdříve jsem moc nevěděla, co od knihy čekat. Ale lákalo mne to, protože jsem na tento příběh slyšela jen kladné ohlasy. A ono to má skutečně svůj důvod. Jedná se o velmi citlivě podaný lidský příběh. Příběh o úspěších i pádech, o vůli jít dál, o lásce i zklamání. Na pozadí různých historických událostí tu sledujeme příběh jedné paní, která si toho v životě prošla hodně. A když pak vše celé rekapitulujeme spolu s ní, zjišťujeme, že jediné, na čem záleží, jsou lidé, které máme rádi a kterými se obklopujeme. Konec mne hodně dojal. Zaláskované příběhy běžně nečtu, ale způsob, jak to autorka v této knize pojala, mne bavil. Bylo to silné, poutavé čtení, od kterého jsem se vůbec nedokázala odtrhnout. Zároveň tu najdeme řadu zajímavých myšlenek, které stojí za to, aby se člověk u nich zastavil a chvíli nad nimi uvažoval. Moc doporučuju.