České pohádky
Jan Drda
České pohádky je soubor 12 lidových pohádek. Byly vydány poprvé v roce 1959. Obsahují ilustrace Josefa Lady
Přidat komentář
Drdovy lidové pohádky mám nerozlučně spojené s nezaměnitelnou (pro mě nostalgickou) atmosférou starých časů, kdy se po světě ještě potulovali čerti a u rybníčků sedávali hastrmani, v ilustracích Josefa Lady (chaloupky, kostely, jednoduché a snadno identifikovatelné postavy, přívětivá vesnická krajina). Mám od dětství vydání právě s jeho ilustracemi a taky znám samozřejmě všechny filmové podoby (s ladovskými kulisami). Mám je ráda všechny.
K nadcházejícímu Mikulášskému času se hodí připomenout si třeba mou oblíbenou pohádku o Zapomenutém čertovi Trepifajkslovi, který se ztratil z pekla a usadil se v malé vesničce, když ho našla jedna hodně svérázná a rázná žena, co se ho pokusila přeonačit a polidštit – tohle je totiž pohádka plná člověčiny a člověčího velmi osobitého lidového humoru (jistě znáte i filmovou verzi Dalskabáty hříšná ves …) a to se mi na téhle pohádce líbí úplně nejvíc, to, jak z ní kouká čistokrevná člověčina :-), vlastně ji můžete cítit na sto honů ze všech Drdových pohádek. Najdete ji opravdu všude - v každé chaloupce, v každé z nezapomenutelných postav ... Dařbujána a Pandrholy (i ve Smrťáčkovi), ševce a jeho princezny Jasněnky, anebo lakomců ze Skoupé Lhoty, … jj chytračit, tak, jak to umíme jen my lidi, se většinou vůbec nevyplácí, o tom nás moudré pohádky pana Drdy se svým jedinečným laskavým humorem určitě přesvědčí …
„Honza se vydal na cestu a po chvíli narazil na starou babku. „Kam jdeš Honzo?“ zeptala se ho. „Do Lenoráje“, odpověděl Honza. „A co tam budeš dělat?“ ptala se babka dál. „Nic, jenom ležet a čekat, až mi pečení holubi budou létat do huby“, řekl Honza. Babka se zasmála a řekla: „Tak to ti přeju hodně štěstí, Honzo …“
Tady není co řešit...knížka obsahuje ty nejznámější a nejkrásnější pohádky co známe...od Dařbuján a Pandrhola, až po Zapomenutého čerta..
Nedávno jsem se k té knize vrátil a myslím ,že ne naposledy .
A mimochodem 5 hvězdiček je pro tento skvost hodně málo...dávám 100 hvězdiček a pořád to bude málo.
Ohodnotil a okomentoval jsem všech dvanáct pohádek obsažených v knize a nestává se často, aby všechny části knihy byly za pět hvězdiček! České pohádky jsou hvězdná sbírka!
Pohádková klasika a ilustrace Josefa Lady to prostě nemá chybu. Navíc dobře si pamatuji, že jako dítě jsem byla fascinovaná pohádkou Jak šel Honza do Lenoráje :))
Úžasné, nádherné, milé pohádky, které i dnes dokážou oslovit jak dospělé, tak malé děti. Počtení, které doplňují i krásné ilustrace od Josefa Lady, se mým dětem i mně moc líbí.
Jan Drda, byl další skvělý spisovatel co dokázal napsat knížky, které budou stále věčné.
Zlá doba dochadzaju mi knižky tak si prečitam pár rozpravkových kníh čo mám doma..Staré klasické rozpravky ktoré su niektoré sfilmované
Moc zajímavá a dokonce i poučná kniha. Doporučuji pro milovníky českých pohádek.
Moc pěkné pohádky, některé známější některé méně ale jako celek hezké. Drobotina si to krásně užila.
Krásné české pohádky.
pohádky Jana Drdy patří mezi mé oblíbené české pohádkové příběhy.
Doporučuji. Krásné české pohádky. Čteno dětem před spaním, a to je dětem již 8 a 10 let, a obě poslouchaly s radostí a pozorně.
jedny z nejhezčích českých pohádek co u nás vyšly, úspěšné filmové zpracování mnoha z nich hovoří za vše
Nádherné pohádky, které se vyprávějí po staletí. Kdyby to Drda věděl, že se jeho pohádky budou číst a poslouchat, nebo dívat stále dokola každý rok, byl by nadšen. Je vidět, že jsou tak dokonale vymyšlené, nádherné a myslím, že se budou líbit dalších plno let.
Drdovy České pohádky mají snad největší počet filmových adaptací. Proč ne, málokdy se sejde v jedné sbírce tolik vtipných, napínavých i dojemných příběhů, které mají jedno společné - vždy v nich zvítězí dobro nad zlem! Svým dětem jsem je četl, moje oblíbené jsou o prasáčkovi, který balí princeznu na hádanky, a o havíři, který ožere i samotného Smrťáka.
Pro zajímavost, z 12 pohádek v knize bylo 10 zfilmováno, některé i dvakrát. Chybí mi pouze Konec Skoupé Lhoty a Jak šel Honza do Lenoráje!?
Typicky české pohádky, ve kterých vítězí nejen dobro, ale i chytrost, moudrost, zkušenost či láska. Často jsem však měla pocit, jako by autor "opisoval" od Karla Čapka. Tolik mně připomínaly Čapkův sloh.
Nesmím zapomenout pochválit Ladovy ilustrace. Dodaly příběhům ten pravý pohádkový šmrnc.
Neumím si představit, že bych Drdovy pohádky četla dětem. Mám vydání z roku 1990, ale i já jsem měla problém pochopit význam některých slov. Jsem přesvědčená, že současné děti by se ptaly, co znamená to či ono slovo. Prospěly by vysvětlivky tak jako u vydání Babičky. Tam je dokonce vysvětleno, co je to pluh...
Jelikož mám už většinu pohádek od BN už přečtenou, vrhla jsem se na Drdu. Je to zase trochu změna. Knih od BN mám hodně a Drdovu jen tuto jednu jedinou. Možná právě proto je pro mě vzácnější a to i obsahem. Dařbujána a Pandrholu můžu číst pořád dokola. U pohádky O Matějovi a Majdalence mi chybí dvě stránky, ale je to proto, že tahle kniha už hodně pamatuje, ale pokud to bude možné, budu předávat dál. Tuhle knihu jsem četla zatím jen tomu staršímu, ale myslím, že se k ní vrátíme i později, až budou obě děti starší. Nádherná kniha a nádherné pohádky a rozhodně to není kniha jen pro děti do 10 let. Já ji můžu číst pořád dokola a nebudu jediná:-)
Krásné pohádky, u kterých jsem si zavzpomínala na dětství. A pohladilo mě to po duši. V téhle těžké době mě bavilo číst pohádky, které mají dobrý konec.
Část díla
Český Honza
Dařbuján a Pandrhola
Jak Kuba parohatou princeznu léčil
Jak princezna hádala až prohádala
Jak šel Honza do lenoráje
Autorovy další knížky
| 1975 |  Němá barikáda |
| 2007 | České pohádky |
| 1965 | Hrátky s čertem |
| 1982 | Vyšší princip |
| 1960 | Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert |
Začetla jsem se, spolu s vnoučkem , do krásných pohádek, které mě vrátily zpátky do dětství, kdy mně je četla maminka a já spokojeně usínala nad tím, že je vše na světě spravedlivé a láska vždy zvítězí. Jak krásná je naivita dětství a je nejvíce vidět právě v dětských očich. Realita života je v pravdě jiná, podstatně smutnější, leč právě ta naivita dětství nám ukazuje,jak jsme sami nedokonalí, jak neumíme s životem bojovat. Smutné, leč pravdivé. A pohádky do života patří. Snění o životě je krásná věc a bez naděje, že vše dopadne dobře, by člověk žil smutně a těžce.