Český brevíř lásky
Jan Skácel , Antonín Přidal , * antologie
Sborníček veršů o lásce od národních klasiků až po nejmodernější současníky, rozdělený podle staročeské milostné básně do těchto tematických celků: 1. Dřevo se listem odievá, slavíček v keřku spievá, 2. Zvolil sem sobě milú, ta tře mé srdce pilú. 3. Pila řežc, ach bolí. 4. A tvójť budu, kdeť sem koli.
Přidat komentář
Brevíř je zajímavá kniha. Jsou v něm krásné básně, ale také básně, o kterých si říkám, proč je tam sestavovatelé antologie dali.
Doporučuji číst pomalu a po dávkách. Kniha za to stojí.
Brevíř nečteme, brevíř nesmíme hltat, v brevíři si člověk říká. Potichu a za zavřenými dveřmi. A když už hlasitě, pak ve dvou. Třetí by nezbytně rušil. Ale i tak nezapomeňte zamknout na dva západy. Milostná poezie si to vyžaduje. (z doslovu Jana Skácela)
Brněnská elegie (Ivan Blatný)
Sbohem, déšť neustal, na Vídeňce mé lásky
plech štítů řinčí dál,
déšť stírá starou čtvrť a vymývá jí vrásky,
neustal.... neustal....
Jednou ti řekne tam jen mlha z domů zbylá,
kudy jsem chodil sám.
Sbohem, déšť neustal, plech řinčí dál, má milá,
a já se usmívám.
Krásné čtení pro potěchu duše.