Český román
Olga Scheinpflugová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34168/bmid_cesky-roman-pch-34168.jpg
4
77
77
Obsáhlý román, v němž autarka zachycuje širší společenskou problematiku 20. a 30 let v ČR. Použila k tomu i úryvků z Čapkových dopisů, avšak nešetrné zacházení s imi v datech, v používání korespondence jako materiálu přímé řeči a hlavně celková světonázorová neujasněnost autorky, odrážející se také v interpretaci dalších osobností, silně omezili dokumentární hodnotu tohoto díla.... celý text
Přidat komentář
Román se mi nečetl zrovna dobře, musím se přiznat, že některé části jsem přeskočila a některé mě nutily zastavit se a vracet se k myšlenkám paní Olgy Scheinpflugové. Kniha se mi velice těžce hodnotí, některé části jsou zbytečně rozsáhlé, neujasněné. Vryla se mi do paměti myšlenka, která se mi líbila a budu ji citovat :
"Člověk se narodí dvojici lidí, kteří se sešli, náhodou lásky. Jejich vlastnosti, zděděné po předcích, mu utkají povahu a osud. Je vysazen na svět, jako výsadkář do džungle a nikdo se ho nezeptá, chce-li prožít dobrodružství, kterému se říká život. Nikdo nezměří jeho síly, jsou-li k tomu dostatečné, je odsouzen platit za všecko, co mu odkázali jiní. Být člověkem znamená být hrdinou, neboť po úžasu dětství přichází řetěz bitev, které, ať jsou prohrané nebo vítězné, vždycky končí smrtí."
(Olga Scheinpflugová)
Naprostý souhlas s komentářem F.Dobrota.
Miluji oba Čapky , knihou Byla jsem na světě jsem byla nadšena, ale tenhle řekla bych velice nepovedený výtvor mě neskonale zklamal. Myšlenka dobrá, realizace přenesená na papír- škoda práce. Jakoby mělo být lidem řečeno něco, co sama autorka nechtěla sdělit. Každý máme své hrdé ego, které před světem neukazujeme a skrýváme, tak proč naznačovat něco co nechceme. Český národ po většinou bratry Čapky miluje , psali pro nás, mysleli za nás , v době, kdy nám bylo hodně ouvej se nedali a ozývali se, jak jen mohli. Sama Scheinpflugová taková nebyla . Všichni z dobové literatury víme, jak to s bratry měla ona, jak Josefa nemusela a to, že paní Macuichová ve filmu zahrála milující Olgu ( těžko by paní Maciuchová, která sama Čapka miluje zahrála Olgu jako protivnou satórii, jak o ni - o Olze , tehdejší kulturní svět smýšlel). Za mě prostě zkreslené samotnou autorkou a to jen proto, aby se sama autorka zalíbila českému národu, který miloval a miluje jejího manžela , ale ji neuznává, možná ani jako herečku.... a proto nedoporučuji ke čtení, je to nesmysl na nesmysl.
Stejně jako u vzpomínek Byla jsem na světě od stejné autorky by mohlo jít o výbornou knihu nebýt příliš rozvláčného stylu, kterým je napsána. Na každou zajímavou větu bohužel připadá spousta dalších a vesměs zbytečných, většinou různé nekonečné kostrbaté, nudné a plané úvahy. Části, kde jsou skutečně popsány jen životní osudy bez tohoto zbytečného balastu jsou velmi dobré, ale těch je bohužel v knize poměrně málo a prokousávat se tím je místy docela utrpení.
Knihu jsem četla kdysi dávno na gymnáziu a tehdy se mi líbila. Musím ale přiznat, že nyní jsem se do ní už nebyla schopna pořádně začíst. Zdála se mi rozvláčná, opakující se, příliš "nastavená". Člověk prostě nevstoupí dvakrát do stejné řeky a 40 let odstupu je znát :-)))
Do románu jsem se dlouho nemohla začíst, začínala jsem ho číst vícekrát. Potom při čtení jsem měla pocit, že se autorka opakuje nebo říká totéž jinými slovy. Z tohoto důvodu si myslím, že by mohla být kniha klidně kratší. Další mínus přišlo po přečtení a zjištění, že román navíc není tak úplně historicky věrný.
Knihu jsem četla dlouho a hektické pracovní období je na vině jen částečně. Úplně mi nesedl autorčin styl, hlavně v první části do svatby s Čapkem. To zbožňování země, po které chodil, vzduchu, který dýchal a neustálé patetické utrpení nešťastné lásky. V Olžiných očích Karel Čapek neměl žádnou chybu, byl dokonalost sama. Zarazilo mě také, že Olga téměř ignoruje např. bratra Josefa a vůbec zmínky o Karlově rodině jsou minimální.
Velmi mě zaujalo vylíčení společnosti a dopady historických událostí, množství zajímavých lidí, kteří patřili k přátelům Olgy a Karla, i když různě maskovaných kvůli době vzniku románu. A právě ten kontext doby, nacistické nebezpečí, štvavé články na Karla Čapka a také doslov mi osvětlily název románu a proč ho Olga napsala právě takto. Ve chvíli, kdy ho nepřátelé i jen obyčejní zbabělci haněli, mu chtěla postavit pomník, zaznamenat všechno dobré, co vykonal; v takové obhajobě není místo na nic negativního.
Dobře se to četlo, je vidět s kým autorka žila. Místy jako by jí knihu diktoval sám pan Čapek.
Této knize jsem dala pět hvězd za uměleckou hodnotu, i když ve mně vzbudila hodně otázek a pochybností ohledně reality. Kniha je impulsem k dalšímu objevování pravdy. Autorka stvořila krásný příběh svojí lásky, umělecké dílo hodné obdivu. Je úžasné, že vynesla na svět to nejcitlivější ze sebe a dokázala všechno barvitě, bohatě předat čtenářům. Příběh je sice zarámován do historického kontextu, ale jinak pečlivě vypreparován, upraven sám pro sebe. A tím naráží na skutečnou realitu. Proč tam prakticky nepíše o nikom z jeho rodiny? Je otázka, jaká je vlastně osobnost samotné autorky, jestli si svou ideální lásku jen nevysnila. Vždyť s Čapkem chodila jen krátce v ranném mládí, aby se s ní na patnáct let rozešel, postavil si vilu, kam ji nikdy nepozval, zahradničil, psal, cestoval. Pak tři roky před smrtí mu asi bylo smutno, tak si vzal za ženu starou přítelkyni, přecilivělou, vztahovačnou, ale milující. A z té velké (její) lásky vznikla tato kniha. Kniha s nějakou pachutí, jen ji analyzovat...
Souhlasím s Kate, že se tento román zaryje pod kůži. Četla jsem ho víckrát a často se k němu vracím. Zajímám se o dobu, kterou popisuje takže je zajímavý i z historického hlediska. Tento víkend jsem navštívila památník Karla Čapka ve Strži a vnímala jsem
ho díky tomuto románu silněji, myslím že z fotek je jasné jak silný byl vztah O.Scheinpflugové ke Karlu Čapkovi. Myslím, že z knihy
vysvítá, že jak Čapek tak Olga nebyly jednoduché osobnosti. Román je někdy příliš rozsáhlý, ale přinutí k vcítění se, takže jsem ho prožívala velmi silně a byla štastná s Olgou, když se konečně s K. Č. vzali. Doporučuji čtenářům jak knihu tak i návštěvu památníku.
Jedná se o román, který se vám zaryje pod kůži, ale čte se velmi těžko - jedná se téměř o fyzickou bolest (samozřejmě s nadsázkou). Je to tak těžké a zároveň velmi rozvláčné čtení, ale z autorčina života je tam jen to podstatné. Jde o příběh založený na skutečné události a proto je to celé tak smutné a frustrující... kdyby to byla fikce, tak nad tím jen mávnete rukou, ale není... a vše se odehrává na pozadí českých historických milníků, což pro mne bylo velmi objevné. Je to však subjektivní názor jednoho člověka. Ale i tak velmi zajímavý.
Román, na který si dávala autorka nejvíc záležet, chtěla mít na svém triku jeden román, který obstojí i v proudu času a asi je jí to i povedlo.
Jedna z mála knih, ke které utíkám, když je mi nejhůř. Silná, niterná výpověď o lásce ke Karlu Čapkovi.
Štítky knihy
vzpomínky 30. léta 20. století 20. léta 20. století první republika, 1918-1938 společenské romány Karel Čapek, 1890-1938
Autorovy další knížky
| 1969 |  Český román |
| 1994 | Byla jsem na světě |
| 1970 | Přežitá smrt |
| 1972 |  Karanténa |
| 1962 | Bílé dveře |
Při čtení mi připadalo, že autorka píše hlavně o sobě, jak je krásná a úžasná. Iritovaly mě např. popisy, jak Karel Čapek zbožňoval ty její "malé ručičky". Knihu jsem nedočetla, omílání nezajímavých faktů mě nudilo. Je možné, že kdybych se prokousala zdlouhavými pasážemi, objevila bych i něco zajímavého.