Česno

Přečíst si něco od Jakuba Demla mě už dlouho lákalo. Nikdy předtím jsem si na něj netroufl, protože jsem kdysi listoval některou z jeho knih a přišlo mi to jako velmi náročná (pro mě prostě příliš těžká) četba. Nakonec jsem se rozhodl pro sbírku fejetonů, když jsem na ni teď náhodou narazil. Říkal jsem si, že když je to útlá kniha, navíc složená z kratších útvarů, tak že to bude skousnutelné a já si rozšířím literární znalosti. A taky jsem se těšil, že když budu mít přečteného Demla a potkám někdy v pražské kavárně pana Putnu, tak že s ním budu moct moudře rozmlouvat :-)
Jenže jsem se začíst nedokázal - sto let stará čeština mi vzdorovala, nechápal jsem smysl Demlových úvah a nerozuměl jsem ani jeho humoru. Tak jsem dočetl někam do třetiny, pak jsem ještě zkusil namátkou dva-tři fejetony z druhé poloviny, ale dál to nešlo. Nevadí. Zkusím příště třeba jeho poezii nebo nějakou delší prózu.
A při setkání s mistrem McPutnou si budu muset vystačil se znalostmi Jirouse a Reynka ;-)