Cesta
Cormac McCarthy
Po úspěšném „morálním thrilleru” Tahle země není pro starý přichází tento americký spisovatel se „sci-fi”, přičemž uvozovky jsou i tentokrát velmi na místě. Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha se mi velice líbila. Dozvěděl jsem se o ní až díky tomu, že jsem četl o filmové adaptaci a než jsem shlédnul film, chtěl jsem si prvně přečíst knihu. Já mám rád katastrofickou tématiku a vize z téhle knihy mi přišla nejrealističtější k tomu, co nás určitě jednou potká. Já jsem vůči naši budoucnosti velice pesimistický. Jinak nápad to byl dobrý, příběh výborný a zpracování taktéž výborné.
Ale měl-li bych porovnat knihu s filmem, nedokázal bych to. Filmová verze je jedna z mála případů, kdy se film držel striktně předlohy. Pochopitelně něco z předlohy bylo omezeno, ale to bylo vynahrazeno jinak a veškeré změny podle mě byl opravdu jen čistý kompromis film vs kniha. Ten kdo by se rozhodoval mezi knihou a filmem, by se mohl rozhodnout i pro film a nebyl by vůbec o nic ochuzen. Teď je jen otázka, zdali je to dobře, nebo špatně. Když by to bylo jiné, než kniha, fanoušci knihy by nadávali, jenomže jestliže je to stejné, pak mohodou nadávat na to, že to není nijak originální. Je to patová situace a můj případ není ani jeden, protože já vychvaluji obě dvě verze.
Mně teda kniha moc nenadchla. Téma zničené planety a zredukování lidské existence na nejzákladnější instinkt přežití - celkem profláklé. A pak už nic jen ten popílek....Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho obřad a vdechni do něj život.... citát z knihy jak trefný ...
Úžasný zážitek. Určitě pro milovníky drsné a chytré science-fiction. Dávám výjimečných 100 % a těším se na film (7.5.2010).
Muž a chlapec putují zdevastovaným světem směrem k moři. Možná za naději a nebo jen proto, že je to lepší než stát na místě. Kdo ví. Pokud se někomu stýská po nějaký tý depce, může směle sáhnout po Cestě. Brrr!
"Všechno se zlepší, až tu nezbude vůbec nikdo. Až budeme všichni v tahu, pak tu zůstane jen smrt, a i ta to bude mít spočítaný. Bude se tu trmácet a nebude mít nic na práci a nikoho, komu by to mohla udělat. Řekne si: ´Kam se všichni poděli?´ A tak to bude. To není špatný, ne?"
Tak jo a bez uvozovek. Otec a syn. Jména? Neznámá. Zakryta všudypřítomným popílkem, následkem ničivé katastrofy neznámé příčiny. Názvy věcí (ale i jména lidí) ony věci pomalu následují do zapomnění. Cesta za nadějí. Dáte si kompot? Tak jo... Jiných potravin se totiž moc nedochovalo. Každý den je hrozná lež. Jenže hrdinové knihy umírají a to lež není. Signální pistole se běžně používá pro přivolání pomoci. Zde by přivolala nebezpečí, přesto se hodí. Jako zbraň. Tak jo... Šlapali po mrtvém světě jako krysy v kole. S tím rozdílem, že před sebou tlačili nákupní vozík s věcmi, které našli na zničené Zemi. Proč? Oheň se přece nést dál musí. Nebo ne pane Exupéry? Tak jo...
Vyborna kniha, autor vystihl atmosferu znicene planety, atmosferu strachu a snahy o preziti. Precetla jsem jednim dechem!
Nízké hodnocení nepatří kvalitě knihy. Ale tomu, že autor dokázal onu depresívní ponurost vylíčit tak věrohodně, až jsem to nemohla číst. Skvělý autor, skvělá kniha, ale pro silné žaludky ...
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2008 | Cesta |
2007 | Tahle země není pro starý |
2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
2009 | Dítě boží |
1995 | Všichni krásní koně |
Nevím proč se mi tohle dílo až tak nelíbilo. Proč mě neoslovilo. Možná je to tím, že tato postkatastrofická vize není až tak nereálná. Že může v mysli člověka vzkypět podezření, že si čte ve své budoucnosti. Možná, že jsem nepochopil dosah napsaného. Možná, že jsem měl na čtení téhle knihy blbé období a měl si radši přečíst pohádku. Možná, že slunce zářilo nějak šejdrem a mně se díky tomu špatně četlo. Možných možná je spoustu, ale já mám pocit, že kniha byla pustá a táhla se jako putování dvou ztracenců, kteří ji okupovali. Ano, poslední možnost u mě vítězí. pusto na stránkách a popularita knihy uměle vyhoněná až k výšinám.