Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18/bmid_cesta-kG4-18.jpg
4
2947
2947
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Pffff...tak to mě docela rozsekalo...nevím přesně, co napsat. V tomhle případě je asi lepší, si ten příběh na vlastní kůži "zažít", protože opravdu dovede pohltit. Knížka je hodně emotivní, absence uvozovek jí ještě přidává na syrovosti a slabší povahy budou mít s některými úseky problém (musela jsem několikrát přerušit četbu, protože jsem potřebovala nabrat trochu psychických sil na pokračování). Kontrast víry malého kluka v dobro a snahy jeho otce zajistit oběma přežití téměř za každou cenu, opravdu donutí člověka se zamyslet.
Narozdíl od různých jiných apokalyptických příběhů mi tenhle připadal až moc reálný...že by se něco takového snad opravdu i mohlo stát...co pak? Jít, když není kam? Bude to někdy lepší, horší, stejné? Živit v sobě nějakou naději nebo se smířit s nejhorším? Dlouho mi ještě bude ležet v hlavě...
Toto je jedna z najsilnejších a atmosférou najtemnejších kníh, ktoré som mala možnosť čítať. Ako hovorí názov, celý príbeh je len o ceste, na tej najhoršej akú si dokážeme predstaviť. Jedinou svetlou stránkou je láska medzi otcom a synom, ktorú McCarthy úžasne vystihol.
Otřesně nudná kniha, která mě až na pár momentů absolutně nezaujala a samo prostředí poapokaliptického světa je nudné.
Na tuto knihu jsem se chystala už hodně dlouhou dobu a udělala jsem dobře, že jsem jí neotevřela už tehdy. Na některá díla člověk musí dozrát, aby mohl plně pochopit a uvědomit si veškeré okolnosti, které dovedly svět do stavu který v knize tak mistrně a uvěřitelně McCarthy popisuje. Cesta od McCarthyho je dokonalým vylíčením postapokalyptického světa a popřením těch, kteří tvrdí, že by lidstvo mohlo apokalypsu přežít stmelením a spojením sil. Popírá, že by lidé mohli přežít, kdyby se navrátili k metodám používaným před technologickými objevy, protože člověk toho už není schopen. Civilizace je natolik "vyspělá", že absolutně ztratila schopnost přežít bez výdobytků moderních technologií. McCarthy nám zde předkládá pokrm sestavený z lidské krutosti a bestiality, ale také snahy vydržet, jít vpřed a věřit v oheň, který si neseme v sobě tak dlouho, dokud ho nemůžeme předat dál.
Je to první postkatastrofická kniha co jsem četl. Přišla mi tak něják celou dobu stejná. I zajímavé a hrůzostrašné úseky jsou popisovány, jako by to bylo každodenní záležitostí. Nejhorší na tom je, že to tak opravdu je. V knize je tolik hrůzy co si sotva dokážeme představit. Radost znamená najít plechovku s jídlem, smutek je opečené dítě na rožni. Je to pěkně napsané a jsem rád že sem po této knize sáhl. Kniha ale mohla pokračovat dál, v podstatě skončila tam kde začala.
Po několika neblahých zkušenostech s McCarthym, kdy mě jeho díla především štvala, jsem rád, že jsem objevil knihu, pro kterou si ho můžu začít vážit.
Cesta je sugestivní obraz totálního zmaru a lidské bídy tváří v tvář konci civilizace. Popsaný je tak věrohodně, až se těžko věří, že to McCarthy neviděl na vlastní oči. Zároveň kniha není vůbec depresivní, ba naopak. Alespoň pro mě všechnu tu hrůzu přebila fascinace ústředními postavami. Jejich silou, odhodláním a lidskostí navzdory všemu. Jejich vírou, že i v tak beznadějné (?) situaci má smysl "být těmi dobrými".
Za tyhle dva má autor můj dvojitý obdiv, protože ve světě, který zde stvořil, mu muselo dát ukrutně zabrat, než nalezl někoho ochotného "nést oheň".
Úžasná kniha o víře v dobro ve světě zla..... o lásce ve světě nenávisti....o naději ve světě beznaděje
Tak z tohohle jsem měl opravdu depku. Hustá atmosféra, ale i beznaděj, zoufalství. Skončit v tomhle světě, asi bych si to sám šel hodit. Nejlepší post-apo ke kterému jsem se zatím pročetl.
Super knížka, děj mě hned pohltil do sebe. Líbil se mi i film, který se celkem držel knižní předlohy...
Vynikající autor. Kniha mě nadchla, i přes svou depresivní atmosféru celé knihy, to smlsnete jako jednohubku.
Četla jsem různé thrillery i horory od uznávaných spisovatelů, ale nic mi nenahnalo takovou husí kůži jako toto. Ten příběh je hrozný. A to v tom nejuctivějším smyslu. Bylo to dobrodružství, zvrácenost i sonda do nejsyrovější deprese, jaká se v člověku skrývá. Velice obdivuju McCarthyho úsporný styl. Úžasná práce s popisy bez zbytečných sloves - stručně a atmosfericky. Dialogy, skvělé. Má to emoce, má to myšlenku, má to osobitost. Dostala mě kniha stejně jako film, který nezašel od své předlohy daleko. Autora rozhodně nespustím z očí.
Je to depresivní příběh.
Jako, když se podíváte 28. března ven a mrzne a sněží a domy se mrazem bortí.
A všude je sníh.
Nikdy na tu knihu nezapomenu.
Velmi poutavá kniha, několik dalších nocí jsem přemýšlela, co bych dělal se svými dětmi, kdyby nás něco takového postihlo....
Těžko budete hledat depresivnější příběh. Hned od začátku se mi vryl pod kůži a nemohl jsem se od něho odtrhnout. Skvělé napsané ústřední duo otce a syna, jenž putují šedým světem.
Jedním slovem skvělé! Autor se mi trefil přímo do chutě, mám rád tyto post-apokalyptické hříčky :) Určitě si to ještě někdy přečtu.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Působivá kniha, už nějakou dobu okolo mě kolovala a já jí konečně neodolala a na pár hodin ji vzala do ruky. Celkem drsné čtení, ale bůhví proč mi to tolik nevadilo, je to realistické (i když dysutopické), velmi prosté a přitom krásně popsané a je v tom mnohem víc, než příběh lidí, co přežili apokalypsu.
"Žádné seznamy, co je třeba udělat. Den štastný sám o sobě. Právě tato hodina. Další už nebude. Další je právě teď. Vše vznešené a krásné, co si člověk bere k srdci, pochází z bolesti. Zrodilo se to ze žalu a popela. A tak, šeptal spícímu chlapci, mám já tebe."