Cesta
Cormac McCarthy
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář


Známá kniha (film jsem neviděl) a je to ten pravý kousek, nijak vyjímečný námět, ale ten příběh je tak sugestivní a reálný, platí, že tolik hnusu na jedno místě ale není pro každého

Existuje jen málo slov, které by mohly vyjádřit atmosféru a absolutní beznaděj plynoucí z knihy. Naprosto mě fascinoval sloh, který se přizpůsobil ději a snažil se působit stejně postapokalyptickým dojmem jako zbytek knihy. Text je stejně neosobní, jako svět ve kterém se děj odehrává. Nedozvídáme se zhola nic o postavách, o jejich směřování, ani o katastrofě, která z lidí udělala něco horšího než zvířata. Některé pasáže člověka zasáhnou opravdu tvrdě, nemohu zapomenout například na tu alarmující lhostejnost s jakou žena opustila svého syna a manžela. Děj a atmosféra se pohybují v úhledné sinusoidě. V jednu chvíli se objeví naděje, které hlavní protagonisté využijí, jak nejlépe dovedou, jen aby se v dalším okamžiku změnila v totální beznaděj. Jedno nebezpečí se objeví, samo se vyřeší, ale hned je zde další. Celou knihou ale prorůstá ústřední klíčový motiv, který paradoxně nejvíce vnímá chlapec: co nás dělí od nich, kde leží hranice, za kterou už nebudeme lidé.


Kniha mě pohltila svým napětím ve stále stejných podmínkách, paprsky naděje, které se někdy ukážou jako smrtící jindy ne. Vylíčení postapokalyptického světa McCarthy zvládl bravurně - tak, aby se čtenář do postav vžil. Není třeba ani popisovat, co za katastrofu se stalo, kdy se to stalo, jak se to stalo - z toho všeho víme jen nepatrné náznaky. Důležité jsou pociťované následky - spálený svět s lidmi, kteří přežívají (v lepším případě) ze zbytků slávy světa zašlého, strach, naprosté zničení pocitu lidské pospolitosti, na druhé straně ale i zachování rodinných pout - lásku uprostřed ničeho s přídechem barbarství.
Považuji knihu za mistrovskou v popisu hrdinů i světa nejen v tom, co je v ní napsané, ale spíše právě v tom, co tam chybí a čtenář si to musí domýšlet a hádat.
Cítím trochu zklamání ze závěru (více neprozrazuji...) a také z českého překladu, který obsahuje nějaké ty hrupki.


Čte se to krásně, rychle, napětí nechybí. Ale chybí tomu více popsaných okolností, vysvětlení apokalypsy, nějaké datování, jména, cíl příběhu a cesty samotné. Díky tomu je kniha dost neosobní a dlouho dojem asi nezanechá, i když tento žánr miluji.
Za uvedené nedostatky dávám dvě hvězdy dolů, i když čtení na dva večery je to příjemné.


McCarthyho strohý styl konečně nalezl své opodstatnění. Napsal knihu bez kapitol, uvozovek, jmen, počátku i cíle. A nevadí to. Sloh je nerozlučně spjat s příběhem. S tím příběhem je to už horší. Je prostý, repetitivní, bez zásadnějšího dějového zvratu. Chápu v čem spočívá síla knihy, napsal jsem o tom esej. Příběhomilce jako jsem já to však asi neuchvátí.


Sáhl jsem po knize ze dvou důvodů. Jednak je ze skvělé edice AAA od Arga a jednak je McCarthy považován za velikána americké literatury, v rámci své "povinné četby" jsem jej tedy zařadil.
Kniha se mi vůbec nelíbila. McCarthy používá podivný sloh. Neoznačuje přímou řeč, takže polovinu veškerého rozjímání nad textem jsem místo filosofie a emocí musel věnovat na luštění posloupnosti replik, často totiž od určitého bodu nebylo zcela jasné, kdo vlastně co říká. Stejně tak jeho popis krajiny a situace, podivné skákání od celku k detailu, bez jasného zdůvodnění proč pisatel takto mění optiku vyprávění.
Kniha mi přišla protkaná tzv. lazy writing momenty. Zejména situace, když už měli umřít, ale vždy zázračně nalezli jídlo. Situace na konci knihy byla také naprosto nelogická a významně pošlapala realitu světa, kterou před tím autor v celé knize tvořil. Chápu, že autor se snažil vykreslit přerod civilizovaných lidí ve zvěř poté, co se všechny bariéry morálky a záchranná síť civilizace naprosto rozpadly a zůstala jen beznaděj a bezcílnost.
Vzhledem k významu McCarthyho zkusím ještě další knihu, ale toto je špatné. Dvě hvězdy si to přesto za některé světlé momenty zaslouží. Podotýkám, že nejsem žádný literární kritik, tudíž mé dojmy jsou čistě subjektivní a neodborné.


Inu, tušil jsem do čeho jdu, ale neodhadl přesně jak moc silné to bude. Kniha bez začátku a vlastně i bez konce. Slovy klasika - šeď, šeď. Ale rozhodně ne nuda. Jen ta beznaděj...
Přesto nelze než doporučit k přečtení.


Už dříve jsem viděl film, který je, jak se ukázalo, dost věrný knize. Takže mě nic moc nepřekvapilo. Zajímavá studie o přežití. Nutí k zamyšlení, jak snadno se z lidí stanou zvířata, jak se život redukuje jen na boj o přežití. Trochu mně to připomnělo Na útěku od Carrasca. Jazykově mě to úplně nenadchlo a proto nedávám pět hvězd.

Knihu jsem četla do čtenářské výzvy. Vybrala jsem ji, protože znám i film...
A upřímně absolutně nechápu, nejenom ZA CO dostala Pulitzerovu cenu, ale také PROČ se tahle kniha vůbec vydala!
Jediné, co mi knížka dala, je napsané už v popisu. Víc z toho prostě nedostanete...
Nikdo neví, co se stalo, svět je šedivý a pustý, nic neroste a téměř nežije a neurčitý závěr, pod kterým si představím jen pokračování toho stejného, ale rozhodně žádnou naději.
Asi poprvé knihu nedoporučuji, protože jsem jejím přečtením nezískala vůbec nic...


Ač mám tento žánr knih velice rád, čtení jsem si moc neužil. Téma bylo zpracováno dobře, ale nevím proč autor zvolil velmi svébytný stylistický sloh. Styl, kterým je kniha napsána mě neoslovil a nešlo ji tudíž "číst jaksi plynule".


Kniha mě šokovala. Úplná beznaděj, život bez budoucnosti. Styl psaní osekaný až na dřeň stejně jako život obou hrdinů. Přemýšlela jsem o ní ještě několik dní po dočtení.


Ještě depresivnější než Melancholie Larse von Triera. Doufejme, že téhle cestě se lidstvo vyhne velkým obloukem. Literárně průměr, ale za pár nočních můr mínus dvě hvězdy.


V knize není přímá řeč!
Ale je dobrá. Sice jsem prvně viděl film, to mi však nezabránilo v tom, abych si při čtení kladl otázky typu, jak dlouho bych to v beznadějném světě knihy sám vydržel, jestli bych se vydal na cestu kanibalismu a podobně. Vtáhla mě do sebe.


Čekala jsem od knihy trošku více. Vadila mi nepřímá řeč, strohé věty, a tím pádem nebyla pro mě tak emočně bohatá. Téma zajímavé, ale doporučovat ji nebudu ..


Kniha mě nezasáhla tolik jako většinu čtenářů. Myslím si, že je to hlavně kvůli její strohosti. Krátké úsečné věty, které připomínaly rozkazovací způsob, neoznačená přímá řeč, strohá komunikace mezi hlavní dvojicí, krátké odstavce. Chápu, že to byl záměr, chápu v tom tu beznaději a posun krok za krokem s věčným strachem a bez jakékoliv budoucnosti. Ale mě to prostě neuchvátilo, nepůsobilo mi to na city, nedokázala jsem si v tom úsporném stylu najít vztah k hlavním hrdinům.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, protože se o ní hodně mluví a alespoň jsem v obraze, ale já se k ní vracet nebudu.


Strach, bezmoc, beznaděj. Celou cestu se nám do hlavy vkrádá nesnesitelná otázka. Proč? Proč pokračovat v tomto přežívání, lopocení ze dne na den... Zde není žádné světlo na konci tunelu, naděje na lepší budoucnost. Člověk degradován na úroveň zvířete, pokoušejíc se uspokojit jen ty nejzákladnější lidské potřeby. Stojí za to žít? Nebo je lidštější toto utrpení ukončit? Otázky, na které nechcete znát odpověď... Silné, velmi silné.


Jednoznačně jedna z nejlepších postapokalyptických knih, kterou si budu muset pořídit do knihovny ať to stojí, co to stojí. Celý příběh je naplněn zoufalou nadějí, putováním nehostinnou krajinou a vyhýbáním se kanibalistických skupin. Tím vším si hlavní hrdinové musejí projít, pokud chtějí hledat lepší podmínky pro život. Doporučuji!


Dlouho jsem tuhle knihu nemohl sehnat a strašně mě žralo, že McCarthyho Cestu neznám a nemám přečtenou. Nedávno konečně znovu vyšla a já ji mohl zhltnout a nechat se pohltit geniálně vykreslenou temnou atmosférou nehostinného světa po globální katastrofě. Oproti některým jiným autorům tohoto žánru (zejména českým, jejichž post-apo má podobnou strukturu i podobu) nepotřebuje McCarthy sázet na vulgaritu, sexualitu ani nepřecpává svůj text explicitním násilím. Ono je to totiž takhle mnohem silnější. Anonymní prostředí dokresluje prakticky anonymními postavami putujícího otce a syna, pracuje s minimem postav a minimem vzpomínek na svět před zkázou. Protože minulost nemá žádný význam, ačkoli někde tam pořád ukrytá je. Nechci se dopouštět klišé popisu, že je to příběh o naději (ono by to bylo asi beztak poněkud sporné tvrzení), či o naději v beznaději. Jenže tenhle motiv je tam silný (i přes svou spornost, ale snad tou je umocněn), přestože není nijak tlačen na pilu. Cesta, plná smrti, smutku a zároveň mnohých až filozofických otázek (jen o konceptu dobrá a zla by se dalo dlouze debatovat) je prostě masterpiece!
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2008 | ![]() |
2007 | ![]() |
2009 | ![]() |
2009 | ![]() |
1995 | ![]() |
První jsem viděl film a zasáhl mě. Ale knížka je (jak bývá pravidlem) ještě lepší. Netradiční způsob vyprávění, prakticky bez přímých řečí, mě nutil číst dokud jsem nebyl na konci