Cesta bílým tichem
Knud Rasmussen
Podtitul: 18000 kilometrů eskymáckým severem Ameriky. Světové úspěšné dílo cestopisné literatury, v němž největší dánský polární badatel a cestovatel (1879–1933) líčí svou dlouhou cestu na saních tažených psy do neznámých oblastí Severní Ameriky v letech 1921–1924. Hrdinou vyprávění je Eskymák, „jeho historie, jeho každodenní život, jeho boj o existenci a jeho duchovní život". Doslov "Knud Rasmussen a jeho dílo" napsal Břetislav Mencák.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1965 , OrbisOriginální název:
Den store slæderejse, 1932
více info...
Přidat komentář
Knud Rasmussen zažil ještě labutí píseň přírodních etnik na severu Země a jejich folklor a zvyky a tyto zážitky zachytil v knize Cesta bílým tichem. V tom pro mě spočívá její jedinečnost a vypovídací hodnota - je to svět, jaký kdysi byl a už nikdy nebude. Kam jednou vleze naše slavná, nenažraná civilizace, tam nastává rozklad a konec starých hodnot a zvyklostí. V závěru knihy je to ostatně dobře zachycené v kapitole Moderní eskymáci.
Skvělý cestopis. Autor je dobrodruh každým coulem. Koho zajímá etnografie Eskymáků a poměry jaké panovaly na Severu před 100 lety, tak si určitě přijde na své.
Zajímavý, dnes už sám o sobě historický cestopis.
Rasmussen píše knihu se zřejmou úctou k eskymákům. Ale nevím proč, na svoje poměry jsem knihu četla dost dlouho, proto jí dávám jen tři hvězdičky.
Knihu jsem si donesla domů v době, kdy bylo pětatřicet ve stínu, a právě proto, že bylo pětatřicet ve stínu. Jenže jsem se k ní dostala až teď. Naštěstí funguje i jako dobrá četba sama o sobě, bez ohledu na příjemně chladivé téma.
Možná je zbytečné opakovat, co bylo v předchozích komentářích řečeno, ale mně to zkrátka připadá důležité: úcta a přijetí, s nimiž autor píše o Eskymácích a které jsou zřejmé i ze způsobu jeho jednání s nimi, jsou prostě krásné. A nesamozřejmé.
Navštívit alespoň pár arktických zemí, to je můj sen. Díky této knize jsem si trochu rozšířila obzory o místních domorodcích, jak tehdy žili. Nejvíce mě dostala slova zaklínače duchů Igjugarjuka: "Všechnu moudrost lze najít jen daleko od lidí, tam uprostřed velké samoty, a lze jí dosíci jen různým utrpením. Strádání a utrpení jsou jediným, co může otevřít mysl člověku tomu, co je skryto jiným lidem."
Nedávno jsem četla podobně založenou knihu Třicet let na zlatém severu od J. Welzla. I když je tematicky podobná, styl psaní a přístup autora je nesrovnatelný. Zatímce J. Welzl přeskakuje tématicky, geograficky, píše těžko uvěřitelné historky, odsuzuje eskymáky jako smradlavé divochy a mlátí tuleně hlava nehlava, z řádků Knuda Rasmussena je cítit zaujetí a úcta k domorodcům (aniž by je idealizoval), jejich písním a legendám, lovení považuje za nutnost potřebnou k přežití a styl jeho psaní (přestože se jedná o výňatky z deníků) je na vysoké úrovni (u cestopisů jev ne až tak častý). Střídání popisů cesty, života obyvatel, písní i osobních pocitů je osvěžující a poutavé a i v dnešní době, kdy knihkupectví přetékají cestopisy každého druhého rádoby dobrodruha, je tato kniha psaná počátkem minulého století velmi zajímavá a řadí se mezi nejlepší díla v oboru.
Skvělé vyprávění dánského badatele a etnografa popisující zážitky během 5.thulské výpravy (celkově jich bylo 7) Jedná se však pouze o jakýsi beletrizovaný výběr z jeho rozsáhlých deníkových záznamů.Kniha mi připomněla Freuchenův cestopis Moje mládí v Gronsku a v mnohém ho doplňuje...
Tato fascinující cesta za poznáním kanadských a grónských Eskymáků trvala skoro dva roky- 18 000Km až k západnímu pobřeží Aljašky a to pouze pěšky nebo se psím spřežením...
--------------------------------------------------------------------------
TIP PRO CESTOVATELE:
V Dánsku,70Km severně od Kodaně na pobřeží leží městečko Hundested. V něm muzeum "Knud Rasmussen Hus"-dům, ve kterém žil na sklonku života tento člověk.Dvoupodlažní stavba se slaměnou střechou,původním interiérem a kůžemi pižmoně či ledního medvěda je umístěna v nádherném prostředí na útesu nad místy, kde se setkává Severní a Baltské moře.Musím říct,že je málo tak romanticky nádherných a kontemplativních míst jako tohle a že je úžasný pocit tam pobýt pár chvil.Dívat se na moře a meditovat v místech, kde žil jeden z největších přátel eskymáků...
Autorovy další knížky
2007 | Grónské mýty a pověsti |
1965 | Cesta bílým tichem |
1921 | Noví lidé: Rok u sousedů severní točny |
1927 | Velký lov |
Informačně zajímavé, Rasmussen byl bezpochyby zajímavý člověk a jeho expedice a přístup k Eskymákům obdivuhodný. Čtenářsky mne kniha ale tolik nebavila, jsou to opravdu spíše etnografické popisy různých eskymáckých kmenů.
Freuchenovo Moje mládí v Grónsku mě bavilo více i v tomto ohledu.