Cesta do hlubin kantorovy duše
Miloš Hoznauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235377/cesta-do-hlubin-kantorovy-duse-235377.jpg
4
20
20
Miloš Hoznauer bývá označován za živoucí legendu pražských češtinářů – ve třídách či posluchárnách strávil více než čtyřicet let. Tato kniha je nejen sledem nejrůznějších školních historek, včetně autorových vlastních trapasů a pedagogických poklesků, ale i humorně podaným obrazem našeho těžce zkoušeného školství v posledním půlstoletí. Každý čtenář poznal školu na vlastní kůži, může tedy Hoznauerovy postřehy srovnávat s osobní zkušeností. Možná však leckoho překvapí, co všechno se ve škole dá prožít a že kantorské povolání může být i velmi tvořivé a dobrodružné...... celý text
Přidat komentář
Věřím, že učitelské povolání v minulých dobách nebylo lehké (a také ne že by to teď lehké bylo), takže z historického hlediska nesoudím. Nicméně jako čtenář jsem spokojená nebyla.
Především mi přijde, že obsah knihy nenaplňuje její jméno, že se autor často odchyloval od tématu, a to ještě způsobem, který mi nepřišel odůvodněný. Z celého vyprávění jsem rovněž měla nepříjemný pocit - vím, je to subjektivní, ale prostě autor na mě působí poměrně narcisticky a s většinou jeho názorů se nedokážu ztotožnit ani z pozice pedagoga, ani z pozice studenta. A vlastně především ne z lidského hlediska. Pasáže z tvorby (ať už obecně literární, studentské nebo autorovy vlastní) mě nebavily, nepřišly mi nijak obohacující. Chvíli jsem se snažila namluvit si, že je to možná odlišnou dobou, ale vzhledem k tomu, že z této doby mám v oblibě mnohá jiná díla, řekla bych, že to celé prostě bylo jen mimo můj vkus. Některé "vtipné" pasáže mi buď vůbec vtipné nepřišly nebo jsem jim nerozuměla.
Rozhodně by mě zajímalo, jakým byl pan autor reálně pedagogem. Jako spisovatel mi ale vůbec nesedl.
Pohled na české školství od kantora, jakých by mělo být (kantorů, a možná i pohledů) v tomto školství víc. Sem tam se autor trošku opájí vlastními literárními nápady, které jsou spíš milé než zajímavé, ale díky zbývajícímu textu a zjevné lásce ke studentům a vlastnímu povolání mu to rádi odpustíte. Objevná pro mě byla například skutečnost, že nesmyslné množství byrokracie, kterou učitelé a ředitelé musejí zvládat, zdaleka není jen otázka současnosti. Podobně strašidelné to bylo přinejmenším od 50. let.
Když jsem si nedávno vybírala nějakou odbornou literaturu do školy, narazila jsem i na tuto knihu. Zaujal mě jak samotný název, tak popisek. Češtinu miluji a ve škole pracuji, takže vzpomínky známého pražského češtináře na učitelskou kariéru by mohly být zajímavé.
A vskutku byly. Ohlédnutí za celou kariérou, netradiční výuka, boj s režimem či normalizací, které obzvláště na literatuře napáchaly spoustu škod. Čtení příjemné, lidské, vtipné a zajímavé. Určitě doporučuji. :)
Čekala jsem více. Dle mého názoru příliš sebestředné. Rádobyvtipné líčení života pedagoga za minulého režimu mě příliš nezaujalo a většina školních historek mi přišla trochu trapná. Knihu jsem přečetla velmi zběžně, takže za mě, nic moc, ale věřím, že se najdou "pamětníci", kteří si počtou.
Autor-kolega vystihl povolání kantora, a to se všemi pro a proti. Lidsky. Smysluplně. Vtipně. S jazykovým citem. Během čtení jsem místy kroutila hlavou, například při popisu nesmyslných nařízení, která vlastně kantora omezují a vedou k pojetí výuky, které jemu samotnému ani nedává smysl. Doba se nezměnila a stále vznikají nařízení, která jsou postavena mimo – normální – lidské chápání. A tak má možnost mlčet, nebo jít odvážně proti proudu, s vědomím rizika trestu. Krásně popsal, že když svou profesi člověk dělá s láskou a humorem, má smysl, i když okolní svět může jít proti němu.
Připojují se ke komentáři předcházejícího čtenáře, i já četla knihu především z profesního hlediska. Nejsem sice učitelkou českého jazyka, nýbrž matematiky a fyziky, ovšem v kantorském prostředí se mnohé vzorce opakují a jsou platné bez ohledu na aprobaci a čas. Knihu jsem si zakoupila ve chvíli, kdy jsem na konci školního roku, v červnu 2018, měla možnost v Českém rozhlase slyšet rozhovor s panem profesorem Hoznauerem. V době největšího školního stresu, tedy před závěrečným vysvědčením, řešení problémů s rodiči, kteří učitelskou profesi velmi často považují za něco podřadného a mají pocit, že sami přesně vědí co a predevším jak by měl učitel dělat, to bylo pohlazeni po duši. Pan profesor mluvil tak krásně o kantorské profesi, o studentech, o ženách, že jsem si opět uvědomila, proč (občas tak náročnou a nevděčnou) profesi dělám. Protože mi dává smysl. Protože se těším na každou hodinu, která je vždy výzvou. Protože mám stále radost z poznání a žasnu nad každou nově objevenou věcí (ve fyzice je to jev velmi častý, zvláště když k ní přijdete jak slepý k houslím...). Protože se cítím dobře mezi mladými lidmi. Protože cítím potřebu předat nové generaci schopnost mít oči otevřené a vnímat svět jako pestrobarevnou mozaiku. A toto všechno v knize pana profesora najdete. Radost ze života, citlivý a rovnoprávný vztah s jeho studenty, vzpomínky na věci, které studentský život provázejí (opisovaní, chmelové brigády, studentské šprýmy). A v neposlední řadě i návrat ke “krásnému” českému jazyku a literatuře. Děkuji, pane profesore.
Čteno hlavně z profesního hlediska, protože autor je učitelem češtiny, takže vlastně kolega. Úsměvné je sledovat, jak se školství vlastně nemění. Přehršle nesmyslů jej provází už setsakramentsky dlouho. Z duše mi promlouval autor při popisu jeho recesistických kousků.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec na čekané |
| 2004 |  Cesta do hlubin kantorovy duše |
| 2017 | Lodní kufr |
| 1992 | Česká literatura po roce 1945 |
| 2000 |  Čítanka české a světové literatury pro 1. ročník středních škol |
Diky knize jsem pochopila proč mne knihy začali bavit až na střední (1990/91- 1995). Hodiny s panem profesorem museli být skvělé.