• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 12 knih

Nové komentáře u knih Miloš Hoznauer

Lodní kufr

„Úplně nevím, jak se mám k hodnocení postavit. Některé pasáže pobavily, některé jsem četla s utrpením. Nadsázce myslím, rozumím, ale místy to bylo dost na sílu a celkový dojem je rozpačitý. Kdybych nebyla trochu autista a jakoukoli rozečtenou knihu nemusela dočíst, asi bych jí odložila.“... celý text
— EvcaMat

---

Cesta do hlubin kantorovy duše

„Diky knize jsem pochopila proč mne knihy začali bavit až na střední (1990/91- 1995). Hodiny s panem profesorem museli být skvělé.“
— Rapeh

---

Stařec na čekané

„Jsem ráda že jsem na doporučení po knize sáhla. Musel to být skvělý kantor ( min. čas protože už neučí). Kniha musí vyvolávat debaty plné emocí. Podle věku čtenáře bude různě vnímána.“... celý text
— Rapeh

---

---

Cesta do hlubin kantorovy duše

„Věřím, že učitelské povolání v minulých dobách nebylo lehké (a také ne že by to teď lehké bylo), takže z historického hlediska nesoudím. Nicméně jako čtenář jsem spokojená nebyla. Především mi přijde, že obsah knihy nenaplňuje její jméno, že se autor často odchyloval od tématu, a to ještě způsobem, který mi nepřišel odůvodněný. Z celého vyprávění jsem rovněž měla nepříjemný pocit - vím, je to subjektivní, ale prostě autor na mě působí poměrně narcisticky a s většinou jeho názorů se nedokážu ztotožnit ani z pozice pedagoga, ani z pozice studenta. A vlastně především ne z lidského hlediska. Pasáže z tvorby (ať už obecně literární, studentské nebo autorovy vlastní) mě nebavily, nepřišly mi nijak obohacující. Chvíli jsem se snažila namluvit si, že je to možná odlišnou dobou, ale vzhledem k tomu, že z této doby mám v oblibě mnohá jiná díla, řekla bych, že to celé prostě bylo jen mimo můj vkus. Některé "vtipné" pasáže mi buď vůbec vtipné nepřišly nebo jsem jim nerozuměla. Rozhodně by mě zajímalo, jakým byl pan autor reálně pedagogem. Jako spisovatel mi ale vůbec nesedl.“... celý text
— ziriant

---

Lodní kufr

„Znám autorovo jméno a chci věřit jeho i oblíbenosti v profesi učitele. Při čtení Lodního kufru jsem ale kroutila hlavou, jak je možné tak rychle ze sebe vyrobit protivného, nesympatického chlápka. Vadily mi dvě věci: výběr vzpomínek a výběr textů. K prvnímu: u mě nemůže získat body ten, kdo se ve stáří pitvá bez nadhledu v dětských křivdách a pak si honí triko (jak „zlobil“ za totality a co dokázaly jeho děti). K druhému: koncept „lodního kufru“, z něhož autor jen tak vytáhl texty, omlouvá nesourodé vyznění knížky jen částečně. Jednu hvězdu přidávám za část závěrečnou (a trochu se za to stydím, protože ta jen potvrzuje můj problém s ním jako člověkem). Něco takového jsem ale v žádné vzpomínkové knížce ještě nečetla; autor popisuje veselé kousky své třetí ženy (kterou zřejmě miluje) a dělá z ní frigidní blbku, neschopnou samostatného života. Rozumím nadsázce, ale i tak je to drsňárna. Další knížky mě nelákají.“... celý text
— kap66