ziriant
komentáře u knih
Krev pro rusalku
Kristýna Sněgoňová
Přečteno za jednu migrénu, doslova
Už dlouho se mi nestalo abych dala knihu v takové rychlosti a ponoru na jeden zátah. Jistě za to může i vánoční prostor, ale zásluhy má především kniha. Není to žádná hluboká literatura, ale ani prvoplánová črta. Za mě jde o velmi hezky a svižně plynoucí příběh, s příjemnou křivkou napětí, prostě kvalitní oddechovka, kterou jsem přesně potřebovala.
Prostředí Brna je mi velmi blízké, takže zasazení příběhu do této lokality jsem také ocenila. Námět i postavy rusalek/víl atd. zajímavé. Některé postavy, jejich jednání a názory mě poměrně štvaly, o to více ale oceňuji ztvárnění takto uvěřitelného světa, který odráží naši běžnou realitu.
Není to přímo kniha, kterou bych si hned spěchala přečíst znovu, ale na to první čtení mi velmi zpříjemnila dva dny, naprosto mě do sebe vtáhla. A jak jsem psala, jako příhodné a vtipné kulisy vnímám i migrénu, která se u mě zastavila na celou dobu čtení.
Celkově se mi to zdá šmrncnuté Nočním klubem od Kulhánka a Noční stranou od Greena, aniž by to však nad míru kopírovalo jedno či druhé.
Hurá na další díl!
Zmije
Andrzej Sapkowski
Třetí čtení a poslední. Tuto knihu pošlu dál. V průběhu posledního cca desetiletí jsem tomu dala vícekrát šanci, ale pokaždé to byla kombinace pocitů "ať už to brzo skončí" a "o čem to vlastně je?". Prostě za mě nic moc.
Chlapec, krtek, liška a kůň
Charlie Mackesy
Laskavá, milá a povzbudivá kniha. Přínosná v jakémkoli okamžiku, tím spíše, když něco hledáme, když jsme v tíživé životní situaci, v náladě ne příliš povznesené nebo třeba zrovna nemocní (jako nyní já). Jsou to velké životní pravdy, pro většinu z nás možná nic nového, ale o to více jsou to poselství, která potřebujeme slyšet opakovaně a třeba zase v trochu jiných slovech či v jiném kontextu, než jsme je doposud slýchali. Tuto knihu můžeme přečíst za čtvrthodinku, možná se jen lehce pousmát... a pak ji nechat spláchnout povinnostmi všedního dne. A nebo se také můžeme u čtení ponořit do sebe a k těmto moudrům se pravidelně vracet, kdykoli budeme mít chuť, kdykoli to budeme potřebovat.
Přehled andragogiky
Jaroslav Veteška
Možná nejsem správný cílový čtenář a měla jsem od knihy jiná očekávání, ale... tohle mě tááák nebavilo. Na akademické texty jsem zvyklá, nepotřebuju přemíru popularizačního nádechu či přílišnou jednoduchost; odbornost by byla v pořádku pro tento typ knihy. Ale přišlo mi to opravdu suché, bez života; dalo by se to dle mého pojmout mnohem lépe. Limituje mě jistě to, že na danou tematiku nejsem přímý odborník. Nicméně jako vysokoškolská pedagožka do oboru také částečně spadám a plánovala jsem se něco zajímavého přiučit, dozvědět se více o oboru jako takovém. Fakta tam jsou, o tom žádná, ale spojení s praxí, aplikace, prostě jakákoliv živná půda pro reálnou změnu myšlení nebo konání nebo zkrátka jen informační obohacení zajímavou formou - to v tom prostě nevidím.
Myšlení, rychlé a pomalé
Daniel Kahneman
Bezvadná kniha, která mi osvětlila hodně záležitostí o fungování našeho světa a dala mnohé podněty také do mých profesních odborností (statistika, výuka). Na čtení kognitivně náročné, rozhodně to není kniha na relax či do vlaku, takže doporučuju si zajistit adekvátní podmínky pro čtení a fokus.
Výbor z Květů zla (Fleurs du mal). II
Charles Baudelaire
Baudelaira miluju, ale tento překlad mi vůbec nesedí.
Za čas a prostor
Míla Tomášová
Kniha ve mně budí rozporuplné pocity. Jakožto někdo, kdo již může ochutnávat svět integrální jógy, cítím, že jsem na podobné cestě. Zkrátka mnoho z poselství, které kniha přináší, mi není cizí. Některé myšlenky zadrnkaly na struny ve mně opravdu niterně, blízce a inspirativně. Proti některým se však docela bráním. Částečně si dokážu přiznat, že ten odpor pravděpodobně vychází z mého ega a nižší úrovně - a také pravděpodobně to za pár let zase uvidím v jiném světle. Částečně ale také cítím, že se mnou ne v každém příběhu z knihy zcela rezonovala ta forma. Což už potom není o uvěřitelnosti příběhu jako takového, ale o tom, jak je předložen. A občas mi na tom prostě jen něco nesedělo. Každopádně co je jistě potřeba, tak přistupovat ke čtení této knihy s otevřeným srdcem.
Přechytračte svůj mozek: Proč je učení těžké a jak si ho můžete usnadnit
Daniel T. Willingham
Konečně něco na míru akademickému prostředí. Mírné odlišnosti vlivem lokality tam sice jsou, ale většina tipů je skvěle využitelná i v ČR. Líbí se mi i to zaměření na dvojí cílovou skupinu, jak studující, tak vyučující. Jednak si tam oboje publikum najde to svoje, druhak lze pozorovat náhled na věc z té druhé strany, což považuju za velmi cenné. Navíc učíme se, nebo bychom se měli učit všichni celý život, takže jsou to tipy využitelné i s přesahem mimo přímý obor školství.
Moderní vyučování
Geoffrey Petty
Hodnotná a praktická kniha. I přes stáří původního vydání koncepty zůstávají aktuální a jen některé podružnosti působí již nyní spíše úsměvně (CD rom apod.). Ale dalo mi to do vlastní učitelské praxe hodně a určitě se k ní budu vracet. Vhodné určitě pro učitele všech kategorií (ZŠ, SŠ, VŠ) či pro kohokoli, kdo pracuje s lidmi v rámci nějakých kurzů apod.
Magické střípky
Andrzej Sapkowski
Magické střípky pro mě mají velmi osobní význam s přídechem nostalgie. Poprvé jsem je četla asi před 20 lety. Byla to doba, kdy jsem velmi intenzivně objevovala žánr fantasy a byla zamilovaná do Sapkowského. Doma jsme ještě neměli internet a táta mi jednoho dne z práce jako překvapení donesl na disketě na tajňačku kdesi stažené právě tyto povídky, resp. některé z nich. Byla to první a zároveň vlastně i poslední díla, u nichž jsem se zpronevěřila čtení z papíru. Pak jsem je přečetla ještě několikrát, již z knižního vydání. A vždycky mě něčím překvapí a zároveň pokaždé je to příjemné jako návrat do útulného domů.
Snad jen Král Artuš mi stále příliš neříká (ale dávám tomu do budoucna ještě šanci), ostatní povídky, to je koktejl magie, podmanivosti, hravosti, surovosti a syrovosti, jednoznačnosti i mnohovýznamovosti, zkrátka umně namíchaná medicína. Každá povídka ve mně rozdmýchala chuť na něco jiného, takže nyní po přečtení jsem docela rozpolcená, zda si přečíst znovu Zaklínače nebo jiné fantasy, vrhnout se na Alenku v Říši divů, nebo naopak vybrat něco mnohem prozaičtějšího. A za co má u mě Sapkowski velký bonus, jsou také kočky ve všech možných rolích.
Využití frázové banky akademické češtiny ve výuce odborného psaní: Vysokoškolská didaktická příručka
Alena Kašpárková
Potřebné téma, přehledně zpracováno. Vhodné pro studující i vyučující, kteří si chtějí o tematice odborného/akademického psaní udělat přehled, ale také rozšířit obzory. Ráda bych viděla tuto problematiku také více v praxi na vysokých školách, aby "psaní" nebylo bráno jako něco, co přeci máme všichni umět, ale nikdo to vlastně neřeší/neučí, či dokonce aby na něj nebylo nahlíženo jako na přežitek (s ohledem na UI). Úvod mi mluví z duše...
Tenká hranice touhy
Patrick Rothfuss
Útlý a na první pohled jednoduchý příběh. S hlubokým výživným podhoubím. Linka na povrchu je milá a zároveň tak trochu znepokojivá, ale příběh nabízí mnohem více, když nahlédneme dovnitř. Když chceme hledat. Když zklidníme dech a zavnímáme ty tenké hranice jednotlivých emocí. Mezi řádky a mezi kapitolami můžeme naleznout šťavnatost příběhu za příběhem.
A je to nejenom novela samotná, ale také doslov, který mě dostal. Autor, jeho srdce na dlani, přiznání té nedokonalosti a všech těch pocitů z tvorby a jak se žije "za" slovy. Pro mě naprosto ryzí a dokonalé.
Jako jednu ze zásadních kvalit knihy vidím smysl pro detail, který tímto autor dokáže tříbit také ve mně. Takové ty chvíle, kdy se člověk přinutí vzhlédnout od knihy, ač by ji nejradši slupnul celou naráz. Ale proč hltat? Proč spěchat? Miluju ty okamžiky, kdy mě touha po příběhu, po zrychlení, po hloubce nutí se zastavit a vzhlédnout. Zakoukat se do všednosti dne, jako bych jej viděla poprvé. Jako by se zostřily kontury přítomnosti a zároveň zjemnily hrany života. A to (i) díky knize, kterou zrovna držím v dlaních. Někdo by řekl, že to spolu nesouvisí. Že je svět "tady" a svět "tam", že čtením do toho světa "tam" unikáme před světem "tady" nebo v tom prostě jen nevidíme průnik. A jistě, u spousty knih to tak funguje. Ale pak jsou tu příběhy jako třeba Tenká hranice touhy, které tu oddělenost smyjí v jedno. Které se přelijí ven, do nás a do světa kolem nás a zabarví jej odstíny, které jsme do té doby neviděli, nebo na které jsme zapomněli. Děkuji.
Hluboká práce
Cal Newport
Hluboká kniha na hluboké a extrémně potřebné téma. Zároveň psaná jednoduše a dostupně. Tedy stačí jen chtít - pokud hlubokou práci chceme aplikovat, prostě tomu jít naproti. A zapomenout na roli oběti informačních tlaků, jinak se tou masou rychlého dopaminu můžeme nechat rovnou zavalit.
Z knihy jsem vytěžila i pár tipů do vlastní praxe, ač ne se všemi předanými poznatky zcela souhlasím. Ale forma mi byla sympatická a rozhodně bych doporučila každému, kdo jen trochu cítí, že to s tou přemírou informací, upozornění a "neónů" všude kolem už prostě nezvládá, jak by chtěl.
Responzivní výuka: Kognitivní vědy a formativní hodnocení v praxi
Harry Fletcher-Wood
Stručné, systematické, návodné, včetně příkladů. Získala jsem cenné tipy do výuky a ve spoustě věcí se ujistila, že je vlastně již intuitivně dělám "správně" (každopádně je super znát tu teorii za tím - proč to vlastně funguje). Jediné, co bych vypíchla jako prostor pro zlepšení, je občas trochu matoucí přístup, kdy mi hned nebylo jasné, zda jsou předkládané ukázky a zamyšlení vlastně žádoucím konáním, nebo to sloužilo jen jako ukázka možného způsobu výuku, který jde ve výsledku ještě vylepšit.
Příspěvek k dějinám radosti
Radka Denemarková
Pro tuhle knihu jsem feministka tak akorát a navíc milovnice metafor, takže spokojenost. Se vší úctou ke komentáři níže, jen mi to tak prostě hezky padlo do noty :-). Je fakt, že to není radostné čtení, ale je to téma, které se mě velmi dotýká (ne že bych snad něco podobně vyhroceného prožila, ale přijde mi, že pokud je člověk dostatečně vnímavý, vidí kolem sebe ten podtón obtěžování a zneužívání moci všude). I zpracování se mi líbilo. Snad až na tu závěrečnou pasáž o Benešovi, tu jsem popravdě nezvládla vůbec vstřebat a nevěděla, jak se k ní postavit. Ale román bezvadný, zase se mi líbilo to hraní se slovy. Kde cítím velkou váhu tématu je to slovíčko "jen", které se v průběhu čtení stále převaluje na jazyku. Myslím, že kdo jen trochu zažil šikanu, nespravedlnost či nějaké nepohodlí, tak pochopí hloubku tohoto slova. Byla to přeci "jen" sranda, nebuď cíťa...
Dominik
Eugène. Fromentin
O Dominika jsem zavadila v sousedské knihovně, zaujalo mě francouzské jméno autora, kterého jsem neznala. Tak jsem tu otrhanou a poměrně zatuchlou knihu otevřela, přečetla si anotaci a to "jeden z nejlepších francouzských psychologických románů" rozhodlo, že si výtisk vezmu domů a zkusím to. Teď po přečtení tím spíše netuším, že jsem o autorovi a o knize dosud neslyšela.
Je to pravděpodobně nejkrásnější kniha o lásce, kterou jsem zatím četla. Neopětovaná, nenaplněná či utajená - prostě platonická láska. To je téma, které mě vždycky fascinovalo. Zde je navíc zpracováno opravdu do detailu, básnickým jazykem. Scény dýchají živostí, čtenář může při čtení cítit sílu každého gesta, vůni venkova, paprsky slunce na kůži. Pokud na to má samozřejmě přijímače.
Melancholicky vykreslené výjevy. Důstojnost citu rozebraného ze všech stran, jeho vývoj krůček po krůčku. Ta touha, kdy sledujeme každou stopu, kterou náš milovaný zanechal v krajině, v časoprostoru, mezi řádky, v nás samotných. Když žijeme pro jeden letmý pohled, když si to všechno prožíváme v sobě, aniž bychom na sobě dali cokoliv znát a zároveň jsme tak naivně průzrační, až to bolí. To vše mě uhranulo.
Knihu jsem tedy adoptovala a budu se k ní jistě vracet. Rozjezd má trochu pomalejší, ale druhé dvě třetiny jsou skutečným zaříkadlem, které jsem přečetla jedním dechem.
A samozřejmě nás jako čtenáře táhne především ozvěna sebe samých, tedy v knize jsem našla mnohá svá já. A jak napsal Fromentin: "Dnes nacházím svůj příběh v knihách jiných autorů..." A možná proto to má nakonec takovou sílu.
Může se člověk zamilovat do knihy? :-) Myslím, že toto je odpověď.
Záchrana
Dmitry Glukhovsky
Po prvním dílu Glukhovsky přitvrdil. Až nečekaně. Nicméně to je život, surová realita, naturalisticky vykreslená, uvěřitelná. Vývoj postav pod tlakem příběhu mě leckdy až zaskočil, ale to je přesně ono, co v mnohých knihách chybí. Odvaha napsat to věrohodně, nelpět na hranicích mezi dobrem a zlem, protože tak to v životě nechodí. Vše se prolíná, vše se mění.
Snad jen ten úplný závěr mi úplně nesedl nebo jsem jej nepochopila (?). Každopádně jako celek je to úžasný čtenářský zážitek, včetně "předehry" v prvním dílu.
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Jedna z těch vyvolených knih, po jejichž dočtení člověk zažívá vzrušivou melancholii. Částečně smutek nad tím, že něco končí; že končí něco, co jste prožívali jako na vlastní kůži, ale co nejspíš není reálné. Částečně radost nad tím, že jsme to mohli zažít, ochutnat, očichat, osahat, zaposlouchat se do těch tónů. Zkrátka požitek pro všechny smysly. Kniha pro mě má tu správnou kombinaci hmatatelnosti a spirituality. Akademické prostředí, takové moje druhé doma. Analýza snů, poťouchlé nepřiznané myšlenky, čas a prostor, synchronicity, lpění a pouštění. Pokud bych si měla vybrat knihu podle těchto motivů, jakýchsi klíčových slov (a za předpokladu, že by tato kniha nějaké měla), rozhodně bych si Teorii podivnosti zvolila. Pokud bych si měla vybírat podle názvu, rovněž by mě přivábil. Kniha se ke mně dostala však na základě doporučení, a vzhledem k tomu, jak na míru je pro mě ušitá, za tuhle synchronicitu jsem moc ráda. Chápu, že je vnímána jako poměrně kontroverzní a vzbuzující různorodé dojmy. A je to dobře.
Alchymie poslání: 71 příběhů odvahy a ženské síly
Lucie Harnošová
Inspirující, motivující, příjemné. S magickou energií už samo o sobě a o to více ve chvíli, kdy jsem tuto knihu začala číst přímo na Alchymii ženy naživo :-). V příbězích jsem se občas našla, občas to se mnou souznilo méně, nicméně všechny byly povzbudivé a je krásné slyšet/číst o tom, že i já můžu. Že můžeme všechny. A nemusí jít zrovna o podnikání. Je to prostě krásná cesta: moci růst. A já jsem ráda, že součástí tohoto mého růstu je mimo jiné také blahodárné pole, které Lucie Harnošová tvoří kolem svých projektů.
Avilion
Robert Holdstock
Miluju ty příběhy vzniknuvší v koutku oka. Holdstock stvořil svět, kde jako bych byla doma (nebo kde je doma moje zelená stránka?). Každopádně netřeba slov, moc ráda se sem vracím.