ziriant
komentáře u knih
Molekuly emocí - Věda v pozadí medicíny těla a mysli
Candace Pert
V zásadě nejsem proti míchání autobiografie a vědeckého textu, dokonce by mi to přišlo jako pozoruhodně neotřelý nápad, ale tady to podle mě nevyšlo a po chuti mi to nebylo. Kniha mi přišla nestrukturovaná, informace z dvou zmíněných částí se prolínaly poměrně chaotickým způsobem a musím říci, že podání autorky se mi zdálo až příliš subjektivně zabarvené a místy poměrně ufňukané či narcistické. V zásadě v mnohém s autorkou souhlasím, vědecké pozadí bylo navíc velmi zajímavé a také příběh okolo by mi přišel jako příjemné oživení na navození atmosféry, ale nikoli v tomto podání.
Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění
Matthew Walker
Miluju knihy, jež ze mě činí "chytráckého otravu", který se snaží šířit nevyžádanou osvětu a všem okolo vtloukat do hlavy rady typu "Spěte, spěte, spěte!". Prostě bezvadná publikace, hodná zařadit na seznam doporučené literatury pro každého. Cením si sdělení knihy jako takového, ale také způsobu podání, který je odborný (a s odkazy na mnoho reálných vědeckých studií), ale zároveň přijatelně srozumitelný i pro laickou veřejnost a navíc velmi poutavý.
Do srdce hormonálního labyrintu
Tereza Gurini
Potřebné téma, u něhož jsem opravdu ráda, že bylo zpracováno knižně. Zatím mám za sebou první čtení, ale určitě se k vybraným pasážím budu ještě vracet dle zájmu a potřeby. Oceňuji rozsáhlý úvod do okruhu hormonální nerovnováhy a jednotlivých vlivů s ní souvisejících. Dále, ač nejde o úplně krátké dílo, individuální zdravotní potíže jsou zde rozebrány docela letem světem, což je ovšem z hlediska širokého záběru problematiky pochopitelné. Po formální stránce by kniha snesla ještě korekturu. Celkově ji ovšem hodnotím jako přínosného průvodce, který vysvětlí, napoví, nasměruje...
Co funguje ve třídě? Most mezi výzkumem a praxí
Robin Macpherson
Kniha mi dala mnohé už v prvním čtení, nyní bude následovat další, více zaměřené na podněcování inspirace a nápadů pro vlastní výuku. Jelikož učím na VŠ, sice jsem "učitelem", nicméně pedagogické vzdělání nemám žádné, proto hltám všechny poznatky, které kniha přináší, otevřel se mi celý nový svět. Není tedy důležité, zda se zaměřujete "pouze" na výuku na základním/středním stupni či na cokoli jiného, přijde mi, že uvedené zákonitosti mohou v zásadě fungovat u výuky žáků jakéhokoli věku či kteréhokoli zaměření.
Vztahy bez stížností
Will Bowen
Pokud ke knize přistoupíme s pokorou a touhou otevřít se novým možnostem, dá nám hodně. Cítím v sobě velkou úlevu a zároveň výzvu v tomto tématu do budoucna.
Rakovina? Ne, děkuji!
Jarmila Klímová
Domnívám se, že kdyby autorka méně tlačila na pilu, dosáhla by většího efektu. Kniha je psána poměrně naštvaným, obviňujícím a afektovaným způsobem, vyjádření jsou plná drsného sarkasmu a posměšných zvolání. Pak jsem měla tendenci spíše než vnímat, co se říká, jak se to říká. A na mě osobně to působilo dost rušivě. Méně je někdy více. Ano, systém našeho zdravotnictví a spousta konkrétních jednotlivců funguje přinejmenším prazvláštním způsobem, přinejhorším vede ke smrti utrápením se. Tomu také věřím. Nicméně tento styl psaní ve mě vyvolával pocit, že si stěžuje nějaké malé dítě, což mě vede k myšlence, že nevím, nakolik tomu můžu věřit. Jak se říká, role oběti nic nevyřeší. Tedy chci říci, že obsah knihy mi přišel zajímavý, ale mnohem zajímavější, důraznější a stravitelnější by mi přišel, kdyby se autorka nejdříve trochu uklidnila. Možná se dá říci, že na vztek máme v takové situaci právo, ale v konečném důsledku to stejně nikomu nepomůže. A jelikož mi záleží i na vizuálním vjemu z knihy, tak jsem tedy velmi potěšena nebyla (př. zarovnání souvislého textu doleva - proč?).
Zdraví jako cesta
Ruediger Dahlke
Sem tam opravdu myšlenka, která mě zasáhla, s tím správným vyjádřením, ale celkově docela plytké a trochu mimo můj šálek kávy...
Svět bez stížností
Will Bowen
Již delší dobu směřuji k podobnému postoji, ale až tato kniha mě přiměla obrátit myšlenku a plané pokusy ve snaživou praxi. Tedy: námět perfektní, ztvárnění výborné. Já byla s vystavěním knihy spokojená, naopak mi přijde, že do amerického rádoby sluníčkářství a planého opakování jedné myšlenky stejným způsobem pořád dokola to má daleko. Nu, jsem na sebe s výzvou zvědavá. Každopádně vím už teď, že v tomto případě je cesta cílem, takže se těším z toho procesu, nikoli z uštvané honby za odfajfknutím 21 dní bez stížnosti.
Vy jste placebo
Joe Dispenza
Další z knih, která umí krásně otevřít oči - pokud se ovšem skutečně sami dívat chceme. Nenásilné a čtivé podání, poměrně jednoduchý způsob vysvětlení, mraky motivace vystavěné na vědeckých základech i na empirii. Věřím čím dál více tomu, že pokud myslíme pozitivně, dějí se nám pozitivní věci, proto vím, že tato kniha ke mně (bez nějakého hledání) přišla proto, že jsem ji potřebovala. Vždy jsem byla člověk, který nevěří v téměř nic, ani v alternativní způsoby, ale dokonce ani nijak extra v účinky farmaceutických preparátů. A baví mě, že mě život dovedl právě sem. Do chvíle, kdy pracuji ve farmaceutickém oboru a kdy zároveň vím, že ten mi v cestě ke zdraví nijak nepomůže. Do chvíle, kdy držím v ruce tuto knihu, jednu z delšího řetězce, kolem něhož si vykračuji, a říkám si "všechno je tak, jak má být". Léčba začíná tím prvním krokem a pokud jste již vykročili a oči chcete mít otevřené, bude pokračovat nejen při čtení pana dr. Dispenzy, ale hlavně poté. Z knihy jsem nadšená.
Bolest v psychiatrii
Helena Kučerová
Ke knize jsem se dostala tak nějak náhodou a po přečtení si říkám, že vlastně netuším, proč jsem si podobné odbornější dílo na dané téma nepořídila dříve. Jelikož se jedná o obor fascinující a dotýkající se více či méně nás všech. Kniha nabízí stručné a ucelené poznatky o různých psychiatrických diagnózách a životě s nimi, a to způsobem vstřebatelným i pro nás laiky. Doporučila bych všem z nás se tématu alespoň na chvíli věnovat i takto odborněji, jelikož většina z nás nejspíš čerpá poznatky o psychiatrii akorát tak z filmů a (hloupých) řečí a má dojem, že to stačí. Proto mě kniha svými sděleními poměrně překvapila a ujasnila a poupravila mi mnohé zaryté "pravdy" a předsudky.
Čirá radost
Anthony De Mello
Po Bdělosti jsem se dostala k Čiré radosti a za mě ještě lepší. Pan spisovatel ke mně přišel ve správný životní okamžik, kdy jsem připravena jeho knihy se zájmem přečíst a nezavrhnout jej hned v začátku. Více již snad leží na mé cestě životem, pokud budu i nadále dostatečně otevřená. Je potřeba si ta moudra připomínat, obzvláště pokud cítíme, že s nimi souzníme. Na tento další úsek cesty se velmi těším.
Námluvy s kocourem
Melinda Metz
Příjemná oddechovka. Místy děj tažený trochu na sílu do velmi nepravděpodobných zvratů, ale při(po) vypnutí části mozku ideální čtení. Navíc s kočičím tématem, pro něž mám slabost.
Jak si zlepšit menstruační cyklus
Lara Briden
Říkám si, že by spousta věcí bylo jinak, kdybych se k tématům rozebíraným v knize dostala o pár let dříve, že bych si ušetřila dost utrpení, životních odboček a nejistoty. Na druhou stranu cítím, že to tak prostě mělo být. Že dříve bych na takové rady nejspíše nedala, nezajímalo by mě to. Nyní, kdy již jsem na cestě za svým zdravím, mi kniha dala opravdu hodně. Kniha vám dá spousty podnětů, odvahy a chuti vypravit se za poznáváním fungování svého těla, za cestou k řešení problémů i jinak než např. čistě hormonálními preparáty, ale myslím, že kniha přinese spoustu rad a jiných pohledů na věc i těm, kteří (které!) zatím žijí v tom, že vše funguje, jak má, a že nepotřebují žádná doporučení a žádné rady. Něco takového by si měla přečíst každá ženská, jelikož myslím, že spousta z nás o fungování svého těla ví vlastně kulové. Kniha předkládá informace stručně, ale přitom problematiku osvětlí jasně a přehledně. Oceňuji také spousty odkazů a vzájemnou provázanost kapitol. Rozhodně si to budu muset přečíst brzy ještě jednou a najít si to své. Kéž by více odborníků mělo podobný přístup k ženskému zdraví jako paní autorka.
Bdělost
Anthony De Mello
Kniha je podána pro mě velmi sympatickým způsobem. S některými myšlenkami bych souhlasila bez výhrad, s některými snad po kratším či delším uvažování, některé mě matou nebo i trochu čepýří. Ale všechny jsou mi prostě sympatické. Není zbytí a bude nutné se na knihu vrhnout znovu a pořádně si u ní zapřemýšlet. A pak tato zamyšlení zanést do praxe v každodenním životě :-)
Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
Mitch Albom
Tohle by měla být povinná literatura - chtělo se mi zprvu napsat. Pak mi došlo, že to bych byla pořádně vedle. Je to blízko, ale napíšu to jinak. Bylo by pěkné, kdybychom se k této knize dříve či později všichni z nás dostali. Nenásilně, v ten správný okamžik, kdy jí budeme otevřeni a kdy nás zasáhne. Kdy ji nehodíme za hlavu s tím, jaké jsou to bláboly. Kdy ji sice neoceníme v průběhu čtení, ale zároveň po poslední stránce si neřekneme, jaký by to byl hezký svět, ale jdeme se i přesto vrátit ke svému životu. Pojďme tímto opravdu žít! Ano, je to těžké a vsadím se, že snad neexistuje člověk, který by po dočtení této knihy změnil kompletně své vnímání světa a života. Už musíme být na cestě. A musíme chtít a toužit změnit aspoň něco, aspoň trochu. Musíme si to připomínat. Držím nám v tom palce. Kniha je o velkých životních pravdách, které ovšem již všichni známe! - tak proč jimi nežijeme, že? Zároveň chci také říci, že se mi velmi líbí, jakým způsobem jsou tyto pravdy podávány, jemně, s citem, s láskou.
Moje milá smrti
Veronika Hájek Hurdová
Většina lidí potřebuje hodně velkou šlupku do hlavy (doslova či obrazně), aby jim to otevřelo oči. Nechci se rouhat, ale skoro bychom druhým mohli takové "šlupky" závidět... Přičemž v této větě dávám opravdu velký důraz na slovo "skoro". Protože tak by se to mohlo zdát povrchnímu čtenáři, který to chce mít snadné a chce to mít hned a neuvědomuje si, ani za cenu jakékoli osudové rány to nebude snadné a nebude to hned. Alespoň ne dokud nepootevřeme ty oči vědomě a s oddaností okamžiku. Přeju nám všem, abychom ty rány nepotřebovali a abychom dokázali naplnit ono "carpe diem" nikoli honbou za štěstím, ale pocitem štěstí za to, že je vše, jak má být. Autorka mě zaujala z několika rozhovorů, proto jsem se dostala i k této knize a rozhodně nelituju, jelikož je to parádní kousek pro potěchu čtenářské duše - pokud se to tak o knize tohoto typu dá napsat.
Lesní lázeň - Terapie v přírodě
Ulli Felber
Líbí se mi grafické zpracování knihy. Myšlenky a doporučení nejsou nic převratného, na druhou stranu toto ucelené podání považuju za dobré osvěžení paměti a vhodné rady k tomu, jakým způsobem se na les obrátit, aby nám bylo lépe, zdravěji, skutečněji...
Bledý oheň
Vladimir Nabokov
Obdivuji nápad, ale prostě mě to nezasáhlo a ztrácela jsem se. Přišlo mi to jako jakýsi slabý odvar Nabokova, co se týče jazyku, zpracování, nuancí, provázanosti... Řekla bych, že tato kniha prostě buď zcela sedne nebo naopak vůbec. Za mě zatím nejslabší dílo, co jsem od autora četla.
Jídlo na prvním místě
Dallas Hartwig
Věřím, že kniha dá hodně každému z nás, kdo se začíná zamýšlet nad životem komplexně, přičemž jako součást životní energie bere i stravu. Pokud vám jde jen o jídlo jako takové, ano, možná si z knihy také něco odnesete, ale bude to jen velmi povrchní zážitek. Věřím, že proces vyživování těla bychom si měli zvnitřnit a propojit s dalšími aspekty svého "příběbu" a nebrat ho pouze jako doplňování paliva nebo snad "nutné zlo". Ale k tomuto vede dlouhá cesta a já jsem si jí všimla teprve nedávno, proto jsem ráda, že i tato kniha mi pomohla trochu otevřít oči a to nijak násilným způsobem. Není to o přemlouvání, musíme sami chtít. A vlastně ani nejde o to, zda budeme chtít dodržovat zrovna Whole 30; jsou zde popsány především zákonitosti, jak to asi v našem těle funguje, a Whole 30 už potom beru jako jakousi nástavbu.
Vlny
Virginia Woolf
Troufám si říct, že nepředstavuju zrovna střední proud čtenářstva, které není ochotno ochutnat něco z exotických krajin literatury a experimentovat. Ve skutečnosti pokud něco miluju, tak je to metaforický jazyk, obrazná vyjádření, složitost a hloubku textu, náročnější vrstvení myšlenek, které nám nenaservírují vše přímo pod nos. Mám ráda poezii i slova jen pro slova. A mám ráda i paní autorku. Ale tohle jsem prostě nedala. Jakože vůbec. Přečetla jsem půlku knihy, zkoušela jsem číst v různých pocitových rozpoloženích, soustředit se nebo se naopak nesoustředit, ale prostě jsem z toho neměla vůbec nic. Knihu pošlu dál a budu doufat, že se z ní potěší někdo jiný.
