ziriant komentáře u knih
Popravdě vůbec nechápu, proč má tato kniha tak špatné hodnocení. Mně dala do života hodně.
Kniha ťala do živého, dokonce více, než bych byla dříve ochotná uvědomit si, natož otevřeně připustit. Otevřelo mi to spoustu dveří, do nichž bude třeba časem nakouknout...
Jakožto statistik a člověk, který chce mít oči otevřené, jsem z knihy opravdu nadšená!
Příběh vcelku odfláknutý, ale poselství silné, kvůli němu se budu ke knize vracet.
Knižní zpracování tématu by mi nejspíš vyhovovalo v trochu systematičtějším pojetí; občasné chyby působily taky docela rušivě. Nicméně poselství (včetně proložení biografickými pasážemi) vnímám jako velmi silné a nejvíc mě rozsekala pasáž o "mrtvých koních", už jen kvůli ní má smysl knihu přečíst.
Po knize "Život samá pohroma" mi toto přijde popravdě dost slabé. Již jsem ovlivněna tím, v jaké souslednosti jsem tyto knihy četla, ale domnívám se, že kdyby se ke mně dostalo nejdříve "Mindfulness pro začátečníky", neodnesla bych si z toho to potřebné a nenavnadilo by mě to na čtení dalších knih autora. Ale možná je to jen tím, že mi prostě více vyhovují rozsáhlé bichle než kratší výcucy.
V prvé řadě chci říci, že považuju za zásadní, že tato publikace vůbec vznikla, a jsem za to velmi ráda. Je potřeba, aby se o tomto tématu více dozvěděla jak široká veřejnost (včetně potenciálních pacientek), tak lékaři všech specializací. Ze svého nelékařského hlediska zdaleka nejsem schopna pojmout celé předkládané odborné pojednání, naopak však mohu doporučit tuto knihu i čtenářům laikům, kteří si chtějí o endometrióze rozšířit obzory. Informace v knize obsažené sice nejsou vždy úplné či strukturované, jak bych si představovala (samozřejmě subjektivní dojem a dalo by se o tom polemizovat), nicméně z pozice pacientky, která má o endometrióze již něco načteno (a hlavně odžito...), hodnotím knihu jako jednoznačně přínosnou. Sympatický je mi také přístup některých autorů k endometrióze jakožto ke komplexnímu onemocnění, na které je potřeba nahlížet z více úhlů a tímto způsobem ji také léčit či korigovat. Co mě napadá, možná by nebylo špatné se trochu více pověnovat tomu pacientskému pohledu na věc, například z hlediska symptomatiky, která může být u endometriózy opravdu velmi pestrá a bohatá, a jejíž nedostatečná znalost (či nepřikládání jí dostatečného významu) u pacientek i lékařů poté mnohdy vede k oné velmi dlouhé cestě ke správné diagnóze. K tomu by jistě bylo rovněž dobré rozšířit popis vzácnějších typů endometriózy (některé jsou v knize zmiňovány či také krátce popsány), zejména co se týče právě symptomů - jelikož ty v mnoha případech s gynekologickými problémy zdánlivě vůbec nesouvisí (př. bolestivost v rameni jakožto příznak endometriózy na bránici).
Toto bude taková moje Bible, ke které se hodlám vracet. Netřeba mělnit všechno to, co mi kniha dala, dalšími slovy. Třeba příště.
Konečně nějaká publikace o Rimbaudovi, která neupozaďuje či rovnou neopomíná jeho život po rozchodu s poezií.
Přeslazený konec dle mě udělal z poměrně kvalitního románu tuctový Večer pod lampou, ale jinak příjemné čtení.
Knihu jsem získala jako bonus k nákupu jiných knih, pár měsíců mi ležela v knihovně a vůbec mne nevábila. Název mi zněl příliš "profesionálně", pracovně, marketingově, byznysově; křiklavě zelená obálka a velké písmo při prostém prolistování knihou k tomu příliš důvěryhodnosti nepřidávaly. Ale řekla jsem si, že tomu dám šanci. Naštěstí! Začetla jsem se rychle a objevila odpovědi na otázky, které zrovna řeším, navíc čtivou formou formulované. Při obohacení o parádní synchronicitu, kdy jsem při poslechu jednoho rozhovoru na netu slyšela zmínku i o této knize, musím říct, že rozhodně nelituji a nečetla jsem naposledy. Původně jsem myslela, že knihu pošlu dál, ale zdá se, že zakotví na stálo v knihovně.
Nemít tak trochu obsedantně kompulzivní sklony ohledně toho, že mám v knihovně i další díly a "musím" je přečíst, u této knihy bych již Runovládce nejspíš vzdala. Sem tam dobrý nápad, ale je to již jen slabý odvar počátku série, a navíc to nic moc zpracování...
Jako i Zákon rezonance, pro mě stylem a podáním trochu za hranou přijatelného, ale ne zase o tolik, abych si v tom nenašla svoje. Koneckonců, je zásadní být věcem otevřený, jinak nemáme šanci na jejich začlenění do našeho života, i kdyby nás palicí braly přes nos.
První půlka knihy trochu za hranou mé víry, další část uvěřitelnější a autentičtější. S mnohými tvrzeními souhlasím, některá již žiji, pár z nich si nejspíš přihodím do "kartotéky všedního dne". Ale stejně mi styl, jakým je kniha psaná, příliš nesedl.
Kniha mi předložila zcela něco jiného, než jsem od ní očekávala (fakt, nikoli kritika). Tematika mě zaujala, ale zpracování mi příliš nesedlo. Často jsem tápala v tom, jaký názor chce vlastně autor vyjádřit, jelikož mi nebylo jasné, zda se jedná o pouhý žert, rýpavý sarkasmus nebo jde snad o sdělení vážné. V kombinaci s množstvím (mi) cizích slov šlo o poměrně (pro mě) náročný text. Vyjadřovací schopnosti autora nemůžu neocenit, ale stejně, ten styl mi prostě nešmakoval. Často jsem také měla pocit, že text v daných kapitolách příliš nekoresponduje s jejich názvy.
Na knihu jsem byla natěšená, ale popravdě jsem se vůbec nemohla začíst a slova i příběh šly zcela mimo mě. Vůbec mě to nedokázalo upoutat - případně já jsem se nedokázala naladit(?).
Kniha jako sousto exotického ovoce, u něhož se hned nemůžeme rozhodnout, zda nebo co vlastně nám na něm chutná. Navíc s příjemným poetickým dozvukem.
Po komentářích níže si říkám, jak je vtipné, že nám všem může být předložen stejný text, ale každý vidíme po svém... Nebo nevidíme vůbec. Nechci se tomu blahosklonně usmívat vůči druhým, usmívám se tomu vůči sobě. Vůči svému starému já, které by nejspíš v minulosti taková kniha nijak nezasáhla, a myšlenky, které předává pan Vojáček, by jen sklouzly po povrchu - i když nejspíše bych takovou knihu ani nevzala do rukou. Kde jsem tedy dnes, čemu věřím a co žiji? Kde mohu být za rok? Děkuji panu Vojáčkovi, že díky svým knihám a vlastně celé své práci byl a je součástí mého procesu probouzení a radostného uvědomění, že je nutno přijmout zodpovědnost za své zdraví.
Ale nejsem žádná slepě nadšená fanynka, ke knize jako takové mám také své výhrady, nicméně bych předem ráda zdůraznila, že ač bych nějaké úseky z knihy klidně mohla jen prolistovat, jiné jsem přímo hltala. A tak nějak tuším, že i do těch, které bych nyní toužila jen projít v rychlosti, mohu třeba jednou "dorůst". Nebo taky ne. Ale je fajn mít tu možnost.
Obecně z knihy nejvíce vítám přímo první část, tedy text od pana Vojáčka. U příběhů mi občas přišlo, že to ztratilo náboj nebo strukturu. Chápu snahu dát prostor představitelům, kteří jsou na podobné vlně, i když každý trochu jinak. Čtenáři to jistě nabízí alespoň část palety, z níž se dá dále čerpat. Ale formálně mi to v té knize nějak neštimovalo. Taky pár překlepů by se jistě dalo poladit...
Pokud bych měla ocenit jeden příběh, byl by to však zrovna příběh Šárky Vojáčkové. Aby bylo jasno, mateřského pudu je ve mně co by se za nehet vešlo a přesto (nebo možná paradoxně proto?) mě tento příběh zrození vzal za srdce až k slzám. Opravdu silné a výborně předané. A určitě se také nechám inspirovat literaturou doporučenou napříč celou knihou. Těším se na další díl.
Po výborné osobní zkušenosti s prací paní Lenky Chuchutové jakožto fyzioterapeutky jsem si neváhala knihu pořídit co nejdříve. Z mého pohledu se jedná o skvělého stručného průvodce světem jógy ve všech jejích nuancích a souvislostech, co se týče cvičení jako takového, ale také duševního a duchovního přístupu. Ono komplexní pojetí zde vnímám jako velmi důležité a stejně tak na knize oceňuji její přívětivý, laskavý a k laskavosti vybízející přístup. Věřím, že každý, ať už jde o začátečníka či pokročilého co se zkušeností s jógou týče, si v knize najde to své. Především rozšíření obzorů a inspiraci k tomu, jak na sebe a své zdraví moci nově nahlížet a kam se dále vydat. Rovněž grafické zpracování mě velmi zaujalo, jen je jasné, že po formální stránce by kniha snesla ještě jedno kolo korektury a revize před vydáním, jelikož jsem našla dost zapomenutých překlepů a v části věnující se cvičení i několik případů zřejmě omylem zkopírovaného a již nepřepsaného textu (stejného u různých cviků) či např. poznámky "doplnit název v sanskrtu" místo skutečného názvu v sanskrtu. Je to škoda a zrovna u cviků to může být docela matoucí. Nicméně kniha na mě zapůsobila a cítím, že se k ní budu jistě vracet, nejen pokud jde o předlohu ke cvičení.
Podnadpis mluví za vše. Jen je myslím jasné, že pokud se nacházíme v prvotní fázi, kdy víme, že něco neštimuje, a zároveň se štěstím ještě neumíme správně "pracovat", účinek příběhů vyprchá rychle. Proto je potřeba si takovou četbu dávkovat o to pravidelněji :-)