Poslední báseň
Rabíndranáth Thákur
Jeden z kratších románů nejvýznamnějšího představitele moderní indické literatury (1861-1941), jemně vykreslená epizoda lásky mladého právníka a básníka Amita a stejně půvabné jako vzdělané dívky Lábanje.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1961 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Šešer kabitá, 1928
více info...
Přidat komentář
Je to zvláštní kombinace: Příběh náhlé lásky, které dělají společnost básně a obklopují ironické poznámky - o vyšší vrstvě pozápadnělé indické omladiny, o mužích, o stylu, o jednání a vrtoších různých lidí...
Na to, jak je knížka útlá, nezdá se mi příběh plochý. Ani postavy ne (především - ani ženské postavy nejsou ploché!). Některé plní jen epizodní roli, ale každá je svá a má svou historii. Dokonce i když se chovají excentricky, nebo snad zabedněně, mají city a znají strach. Chovají se tak nějak skutečně. Jejich rozhodnutí a nedorozumění mi dávají smysl.
Po dočtení mě napadá, že mi atmosféra připomínala Vianovu Pěnu dní. Je to zřejmě hlavní postavou, která se potácí mezi fantazií a realitou...
Priemerne napísaná kniha. Hlavné postavy nie sú ploché, ale ani nenadchli. Najzaujímavejšou časťou knihy je autorova polemika so sebou samým, so svojou vlastnou tvorbou. Amit totiž Thákurovu poéziu nemá rád a otvorene ju kritizuje - aj pred Lábanjou, ktorá ho naopak zbožňuje. Táto polemika dvoch ľudí o básnikovi Rabíndranáthovi Thákurovi je zároveň polemikou dvoch spôsobov života. Z diela tak na čitateľa dýcha hravosť autora, ktorá miestami prechádza do sebairónie, akoby ňou chcel získať odstup od slávy, od prideleného vavrínu národného básnika Bengálska.
Autorovy další knížky
| 1947 |  Gitándžali |
| 1922 | Zahradník |
| 1995 | Česání ovoce |
| 1958 | Básně a veršovaná dramata |
| 1976 |  Muž a žena |
Kniha jako sousto exotického ovoce, u něhož se hned nemůžeme rozhodnout, zda nebo co vlastně nám na něm chutná. Navíc s příjemným poetickým dozvukem.