ziriant
komentáře u knih

Na to, že autora moc nemusím a jeho pojetí věcí mi není vždy sympatické, kniha mě poměrně zaujala. Provázanost příběhů, záležitosti na první dobou zjevné a explicitně vyjádřené, ale i ty skryté mězi řádky. (Bez)nadějnost našich lidských životů, krása skrytá v detailu (příběhu i textu samotného). Prostě ideální kniha na neděli (bez sarkasmu :-)).


Knihu bych označila jako jednu z nejzásadnějších pro mě za poslední rok. Vlastně mě dost překvapuje, že má poměrně vlažné hodnocení. Nosná myšlenka o rozdílu mezi fixním a růstovým nastavením se line celým textem, ale je zmiňována v různých kontextech, z různých úhlů pohledu. A co považuju za nejdůležitější, to je asi poslední část věnující se cestě k růstovému nastavení, kde je vše shrnuto a především jsou zmíněna úskalí, která nás na této cestě mohou potkat, a rady, jak se jich vyvarovat. Forma předávání myšlenek mi vyhovovala, odnesla jsem si hodně nejen do svého soukromého života, ale i do toho profesního. Protože růstové nastavení je něco, co bych ráda předávala dále svým studentům. Snad jen přemíra sportovní terminologie a kontextu pro mě nebyla příliš vyhovující, tuto oblast bych trochu zkrátila. Ale věřím, že jiným čtenářům to naopak může vyhovovat. Co se týče neustálého opakování základní myšlenky, na mě to nepůsobilo jako typické americké vymývání mozků, ale prostě jen kladení důrazu na to podstatné. Protože narovinu, kdyby to stačilo říct jednou a bylo to tak jednoduché převést do praxe, tak již dávno absolutně růstově žijeme přece všichni, ne? ;-)


Hodnotím vysoko a možná je to i trochu zkreslené díky tomu, jak moc jsem se v příběhu a především v ze všech stran probíraných emocích spatřovala. Každopádně to není lehké čtení, autorka dokáže bravurně přenést pocity z příběhu na čtenáře a celkově vykreslit ten těžký nádech nostalgie a možná i jakéhosi patosu, který si v sobě všichni neseme při vzpomínkách na dětství, ať už si to uvědomujeme nebo ne.
Téma se mě hodně dotýkalo a věřím, že pokud má člověk zkušenosti z dětství či ranného mládí s problémy v rodině či v kolektivu, může pocítit i zde, jak se otevírají dávno uzavřené prostory, zvědomují rány. Ale přitom (když budu mluvit ze svého osobního pohledu) to nečeří bolest, spíše uzdravuje.
Příběh samotný není až tak podstatný, spíše celá ta atmosféra kolem něj. Krásně je tu vykresleno, jak i zdánlivě nepodstatné či jednorázové záležitosti, které mohou brát ostatní jako srandu nebo malichernost, mohou doléhat na člověka celý život a točit jej v kruhu. Pro dobrý pocit bych tuto knihu asi číst nedoporučovala, ale pokud se chcete hlouběji zamyslet nad svým dětstvím nebo nad tímto kontextem obecně, jděte jednoznačně do toho.


Nebylo to špatné (ani začátek, ani dopracování), ale Vian to za mě umí holt i líp.


"Máma" je v mém životě ohromné téma, neustále emocionální, zcela bez ohledu na fyzickou vzdálenost. Kniha mi velmi pomohla podívat se na věc z jiného úhlu a především si potvrdit, že není třeba cítit absolutní vinu za všechno, co se mezi mnou a matkou děje. Jsem v řešení teprve v začátku, ale hýbe se to - pomáhá mi nyní především rada, ať již od narcistické matky nic neočekáváme. Je to stále bolestivé, srdce to zatím nechápe, ale hlava už ví, že to je jediná schůdná cesta posunout se směrem k uzdravení.


Ačkoli je kniha spíše odborným nastíněním tématu než praktickými radami, odnesla jsem si přesto spoustu poznatků a podnětů k přemýšlení, které budou mít věřím dopad právě i do mé pedagogické praxe. Kniha je výborně strukturovaná a shrnuje mnohé pohledy na věc, různé aspekty komunikace ve výuce a předkládá také konkrétní příklady. Nečetla jsem naposledy.


Projekt Podnikání z pláže sleduju na sociálních sítích již delší dobu a až nyní jsem tomu více přišla na chuť. Kniha mi padla do noty, ale musela jsem na to být adekvátně připravena. A tak ji také beru, jako doplněk k široké činnosti autorky. Protože dostat se mi kniha do rukou před pár lety, aniž bych cokoli o Podnikání z pláže věděla, asi to velmi rychle odložím. Naopak nyní hodnotím vysoko a odnáším si mnohé. Skvělá motivace (pokud již aspoň trochu jedeme na té příhodné oči-otevírající vlně). A to nejen pro podnikatele a dokonce i nejen pro lidi, kteří podnikat touží. Mnohem více v tom cítím tu posílenou schopnost otevřít se svým snům, tu podporu. Děkuji! :-)
Jen tedy po formální stránce by to chtělo pečlivější korekturu. Spousta odskočených řádků a také dost rozpůlených slov.


Zajímavé a přínosné poznatky (pro mě, jakožto pedagoga, ale věřím, že to dokáže otevřít obzory lidem z jakýchkoli "pozic"). Za sebe bych řekla, že na můj vkus možná až příliš populárně naučné a naopak bych uvítala více strukturovanosti, odbornosti, faktů. Ale to není výtka knize jako takové, spíše jde o způsob její "aplikace". Každopádně jsem ráda, že se ke mně publikace dostala. Zatím jsem víceméně žila i v myšlenkách jen v tom našem českém rybníčku a je pro mě určitě přínosné myslet na systémy a struktury, které (ne)fungují v jiných částech světa, a něco si z toho odnést do vlastní praxe.


Knihu jsem obdržela jako dárek k objednávce od Synergie Publishing a přišla mi zrovna vhod. Nestává se mi, že v rámci podobných situací přijdu k nějakému opravdu kvalitnímu a užitečnému dárku, ale toto mě vyvedlo z omylu a jsem moc ráda, že se ke mně publikace dostala. Jak už tu bylo podotknulo, jde spíše o life koučink než firemní, nicméně se hodí podle mě do života komukoli, kdo si chce zlepšit komunikaci s druhými a vzájemné vztahy.


Kniha mi dokonale sedla do podzimní atmosféry. Bolavá dokáže vytvořit literární scenérii podmanivou pro všechny smysly, a zvláště zde jsem si to užívala plnými doušky. Nadšená a naprosto chycená v legendě. Líbí se mi hrátky se slovy, s významy, s příběhem jako takovým. S vypravěčem a postavami. Cítila jsem to vábení příběhu od začátku až do konce, možná čím dál intenzivněji. Jako by v tom byl kus i mého vlastního dětství a mládí. Oživlá nostalgie, stále tepající svým vlastním životem.


Kniha se silným poselstvím, ale zároveň psaná poměrně jednodušším stylem a ve stručnosti, tedy dle mě velmi vhodná i pro začátečníky. Ale ani pokročilejší (v oblasti seberozvoje) se u ní nudit rozhodně nebudou, jelikož toto jsou témata, která je potřeba si stále připomínat. A jak už tu psali komentující přede mnou, forma podání je velmi milá, tedy skutečně pohladí po duši.


Kniha mě naplnila klidem, který mi znovu zvědomil, jaké mám pocity na své "základní desce". Že i přes bouře na povrchu cítím v nitru stabilitu a štěstí. Nepotřebuju se změnit, ale rozhodně jsem si potřebovala přečíst tuto knihu :-).


Velice přínosná kniha pro všechny osobnostní typy, ale oceňuji ji především já jakožto introvert. Poznatky se velmi hodí do běžné mezilidské komunikace, ale využívám je i v rámci práce (pedagog) při jednání s kolegy nebo studenty. Zatím jsem aplikovala opravdu jen zlomek rad, jelikož zvyk je železná košile a pod tlakem se mi na ně hůře pamatuje, ale již pozoruji změny. A plánuju v rozvoji pokračovat. Jistě jsem nečetla naposledy. Velmi se mi líbí systematické a zároveň praktické pojetí v přátelském (nikoli manipulativním) duchu a nadčasovost.


Lucie Harnošová mě inspiruje již delší dobu a její tvorbu považuju za extrémně přínosnou. Stála na začátku mé cesty k sobě prostřednictvím seberozvoje. Za tuto knihu jsem také velmi ráda, ač je poměrně netypická v tom, že to není čtení na jeden zátah. Spíše jde o to získat nový pohled na věc, vybrat si praxi, která se mnou souzní a kterou zrovna intuitivně potřebuju, a prostě jít do toho. Tedy se budu jistě v průběhu života vracet. Každopádně považuju za důležité, že autorku již znám, tedy kniha je pro mě jakýmsi shrnutím a nástavbou k tomu, co již mám za ty roky nanosané z jejích sociálních sítí a kurzů.


V reakci na předchozí komentáře bych shrnula: mně se to líbilo. Vážně, tato kniha mi dala moc a veškerá její poselství si mě našla právě v době, kdy jsem je potřebovala slyšet. Děkuji!


Pro vědce akademika naprosto terapeutické čtení. Člověk zjistí, že v tom není sám, že ty "kacířské" myšlenky, které má v hlavě, nejsou způsobeny jeho vlastní méněcenností. A samozřejmě kniha také podpoří pohled, že nic není černobílé. A koneckonců, každý jsme strůjci svého štěstí.


Smutné, očiotevírající a motivující zároveň. A stále aktuální, což se dle mého názoru (z pozice ženy působící ve vědě) jen tak nezmění...


S celým konceptem funkční medicíny velmi souzním a také mohu doporučit klub Umění být zdráv. Kniha nezklamala. Výborná inspirace k tomu, jak dát pozornost nemoci "trochu" jiným, zdravějším způsobem, než jsme zvyklí.


Myšlenkově obohacující a podnětné, ač ne všechny předkládané názory se mnou zcela rezonují. Ale z formálního hlediska poměrně náročné čtení pro někoho, kdo dbá na krásu jazyka, typografie a gramatiky - vyloženě jsem u toho trpěla.
