EvcaMat komentáře u knih
Popravdě jsem ze začátku byla trochu rozladěná a měla jsem pocit, že ta kniha je spíš pro náctileté. Ale... Čím dál jsem se pročítala, došlo mi, že každá povídka je psaná stylem, který vlastně přesně odpovídá věku hlavních hrdinů. Nakonec se mi to strašně líbilo. Nebrečela jsem u povídek, ale dohra a hlavně poděkování, mě rozsekalo. Takhle nádherně napsané jsem nikde nečetla. To jsem skoro v padesáti bulela jako želva.
Kniha je velmi milá, až konejšivá...? A přivedla mě k zamyšlení... nad světlem, svými myšlenkami, ke snaze dívat se na druhé lépe a s pochopením, k mírnosti, snaze oprostit se od vzteku, který mě občas ničí...
Moje první kniha tohoto autora. Měla jsem trochu obavy, jak se mi to bude číst, ale bylo to skvělé. Rozuzlení super!
Viktorie je moje oblíbená autorka. Jak se její knihy drapnu, nejsem schopná se od ní odtrhnout. S tímto tématem nemám žádnou zkušenost a možná proto mě to tak rozsekalo. Silný vhled do lidské duše.
Místy mi bylo zatěžko uvěřit ději, ale ve své podstatě se mi to četlo dobře. Fajn oddychovka.
Toto dílo opravdu nebylo pro mě. Sem tam jsem se začetla, ale to květnaté přirovnávání na celou stranu, mě úplně ubíjelo a upřímně jsem spoustu pasáží přelétla bez vnímání textu. Mám pocit, že se autor místo rozvíjení děje, jen vyžívá v nesourodých popisech. Nicméně námět by mohl být zajímavý...
Ráda bych se ztotožnila s komentářem ZanetDesp.
Jen mě mrzí, že jsem toho dílo nepřečetla už před lety. Forma, styl člověka vtáhne do děje, představivost ani nemá moc práce vidět vše reálně. Čte se jedním dechem.
Úplně nevím, jak se mám k hodnocení postavit. Některé pasáže pobavily, některé jsem četla s utrpením. Nadsázce myslím, rozumím, ale místy to bylo dost na sílu a celkový dojem je rozpačitý. Kdybych nebyla trochu autista a jakoukoli rozečtenou knihu nemusela dočíst, asi bych jí odložila.
Já jsem oproti většině komentářů nějak mimo. Jak já se trápila...:-( Tohle je, podle mého, knížka pro náctilété nebo možná když si člověk potřebuje vypláchnout hlavu, ale pro takové chvíle jsou určitě lepší tituly. Styl byl v pohodě, ale děj, ten jsem opravdu nedávala. Dorazilo mě na konci to koťátko:-D Dočetla jsem jenom proto, že jsem cvok a když něco začnu, tak to dokončím a byl to teda boj.
K této knize jsem se dostala přes čtenářskou výzvu. Zase se mi potvrdilo, jak úžasný je to projekt. Už nějakou dobu mám heslo " Když ti nejsi úplně cajk, čapni Backmana". Teď přidávám "... nebo Ziburu". Skvělá kniha. Moc jsem se bavila a určitě brzo sáhnu po další, i když v cajku budu.
Kniha mě dostala. Zničená lidská duše za divadlem šťastné rodiny. Bude to ve mě doznívat velmi dlouho...
Moc hezky psaná oddechovka. Po knihách s tématikou koncentračních táborů, mě pohladila po duši.
Byla to má první kniha od Nesba. Popravdě jsem se začátkem horko těžko prokousávala. Nebýt výzvy, zřejmě bych jí odložila. Byla jsem přesvědčená, že toto není autor pro mě. Dál to ale dostalo spád, takže jsem dočetla jedním dechem. Nicméně... Konec tak nepravděpodobný... Police i patologové by museli být banda tupých blbů, kdyby mu toto vyšlo. Konec byl zklamání. Myslím, že po další jeho knize už nesáhnu... Dávám tři hvězdy za styl...
Když jsem tuto knihu vybírala do výzvy, myslela jsem, že to bude stejné, jako když jsem četla "Co by můj syn měl vědět o světě". Že se budu pořád strašně tlemit. Neměla jsem moc náladu na komedii, tak jsem začínala trošku z donucení. Jsem strašně ráda, že mě výzva "donutila". Přečetla jsem to jedním dechem. Úžasné postavy, myšlenky, životní postoje... V knihovně mám jen výběr toho, co bych všechno chtěla mít. Není místo. Ale pro tento skvost tam skulinu udělám. Myslím, že budu nakonec číst 31x, stejně jako mé milované Pouští a pralesem...
Skvělá, úplně jiná, než běžné detektivky. Joy Fieldingovou jsem četla poprvé, díky přítelkyni syna, která mi jí darovala. A byla to skvělá volba. Rozhodně nebyla má poslední.
Každá kniha, dokument, článek, zmínka je podle mého názoru velmi důležitá. Všechna zvěrstva musí být stále připomínána, aby nebyla zapomenuta. Nemůžu říct, že bych se nějak ztrácela v ději nebo postavách. Přečetla jsem rychle, celou dobu se sevřenými vnitřnostmi. Neotřesitelná Mámina víra v Boha, statečnost, moudrost, obětavost a víra v poslání, ve mě zanechala hluboký dojem. Byla to úžasná žena. Kniha mi opět připomněla, že mám opravdu důvod být vděčná. Za šťastné děti a život, jaký máme.
(SPOILER) Já jsem nadšená. Skvěle napsané. Závěr, bez klasického happyendu, mě vlastně potěšil, byť dušička by si spíš přála pohádkové "... a žili spolu šťastně až do smrti". Četla jsem jedním dechem kdykoli jsem měla chvíli čas.
Skvěle napsané, dramatické, vtipné. Zhltla jsem jedním dechem, byť mě knihy s vesmírnou tématikou vůbec neberou.
Vůbec nevím, co o té knize psát a jak hodnotit... Vím, že lidská rasa je opravdu schopná všeho, tak se autorka snažila její odpornost vylíčit, ale děj mi místy snad ani nedával smysl. Příběh je jen okrajový a hlavní důraz je kladen na popis všech hnusáren a krutostí. I přesto, co bylo popisováno, se mě nic z toho zásadně nedotýkalo, možná proto, že se jsem měla pocit, že to autorka zbytečně šroubuje, aby co nejvíc šokovala a na mě to mělo úplně opačný efekt.
Knihu jsem četla jen kvůli výzvě a jsem ráda, že byla tak krátká a mohla jsem se jí za pár hodin zbavit.