Cesta do středu Země
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524789/bmid_cesta-do-stredu-zeme-6532b08f125d4.jpg
4
1240
1240
Cesta do středu Země nebo také jen Do středu Země (1864, Le voyage au centre de la Terre) je dobrodružný vědeckofantastický román francouzského spisovatele Julesa Verna. Profesor Otto Lidenbrock objeví starou knihu, která skrývá zašifrovaný rukopis psaný runami . Jedná se o popis cesty vedoucí do středu Země. Profesor se na tuto cestu vydává se svým synovcem Axelem a průvodcem Hansem. Do hlubin Země sestupují po jícnu sopky, objevují podzemní moře, prochází geologickými obdobími a sledují vývoj života v oblastech, o jejichž existenci mnoho vědců pochybuje. Pozorují boj nebezpečných pravěkých oblud a jejich zkušenost se střetává s mnoha vědeckými teoriemi o nemožnosti života pod zemí. Nachází vzácné prehistorické pohřebiště, které skrývá mnoho přelomových objevů. Několikrát se ocitají v nebezpečí života, díky hrůzné bouři, nedostatku vody a nebezpečným živočichům. Zpět na zem se dostávají díky výbuchu sopky, která je dopravila zpátky s valící se lávou...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2023
,
ARTiS
Originální název:
Voyage au centre de la Terre, 1864
více info...
Přidat komentář
Jules Verne je geniální autor. Zajímavé čtení jak pro dospělé, tak pro děti. Nad autorovou fantasií se až tají dech.
Další kniha od autora, která tentokrát překonává všechny ostatní. Za mě zatím nejlepší (četl jsem Ocelové město, Vynález zkázy, Cesta kolem světa a Pět neděl v baloně). Poprvé mi přišlo, že si autor dal záležet s vytvořením charakteru postav, takže jsem si hlavní postavu mohl dokonce i oblíbit. Příběh je svižný i zajímavý. Určitě bych od autora doporučil právě tuto knihu...
První seznámení s příběhem u mne spadá do 90.let, kdy jsem jako dítě přičmuchl ke knižnímu komiksu, který vyšel pod španělskou taktovkou roku 1991 (a stále zdobí mou knihovničku, heč).
Před lety jsem zhlédl i barevnou zfilmovanou verzi z roku 1959, která získala několik nominací na Oskara a i dnes má snímek něco do sebe. Před čtením knihy jsem si při žehlení (ne, kecám) ještě pustil vlažný celuloid z roku 2008, kde má hlavní roli Brendan Fraser, abych mohl knihomolsky uzavřít kruh. V průběhu čtiva se dá pomalé tempo na povrchu Země odpustit, jelikož pod povrchem se budou dít jó věci.
"Slovo jeskyně není snad vhodné k označení tohoto nesmírného prostoru. Ale slova lidského jazyka nestáčí tomu, kdo se odváží do zemských hlubin!"
Cesta do středu Země je kniha, s jejímž úryvkem jsem se setkala poprvé na základní škole. Tento úryvek mne natolik nadchl, že jsem si dílo musela od pana učitele vypůjčit a dočíst doma!
Měla jsem jako dítě nádhernou fantazii a tak jsem knihu opravdu prožila a byla jsem ohromena světem, který autor vykreslil, cestou hlavních hrdinů průřezem planety Země, a tím, co tam objevili.
Dnes to byla příjemná nostalgie, ačkoliv jsem si, jako u řady jiných knih, povzdechla nad tím, kam se ta fanatazie člověku ztratila.
Jsem ale moc ráda, že jsem se ke knize vrátila, myslím, že i dnes nabízí dobrodružný příběh velké kvality.
Profesor Liddenbrock měl velké štěstí, že svou výpravu podnikl předtím, než Prusko obsadilo v 70.letech 19. století Paříž. Takto ho Verne vykreslil jako sice prudkého, ale v podstatě morálního a správného gentlemana. Nepochybuji o tom, že o 10 let později by už tento Němec starý pergamen nenašel, a pokud ano, bídně by v podzemí zahynul. Jinak se mi moc líbí, jak je příroda ve Vernerových dílech přívětivá. Zatímco v realitě všude zuří boj o život a fyzikální zákony se s nikým nemažou, ve vernerovkách kometa snese lidi na zem tak měkce a bezpečně, že by v Hjůstnu všichni zaměstnanci žárlivostí roztrhali svoje pracovní NASA průkazy, obrovský tlak v hlubinách nerozmačká Nautilus a tady hlavní hrdinové prosviští žhavou lávou ve vulkánu a nic se jim nestane, divže jim matka příroda ještě nesbalila špekáčky na cestu, aby si je na lávě opekli.
Díky. Ctenarske výzvě sem sahnul na knihu mého dectvi od aurora Jules verne o dobrodružné cestě do středu země i po těch letech kniha neztratila svůj půvab a navnadilo po letech znova přečíst nějakou knihu od Julese verna autora mého dectvi.
Návrat do mých mladých let. Na svou dobu neskutečný příběh, který ale dokáže pořád pekelně bavit a je jedno kolik vám je...
Ve své době sci fi příběh, ze kterého se sice ono sci-fi již trochu vytratilo, nicméně zůstává neskutečně čtivá,dobrodružná a zábavná kniha. První třetina knihy ještě není nikterak fantastická a popisuje cestu k islandské sopce. Přestože tahle část knihy je spíše cestopisem, než čím jiným, bavila mě.
Děj nabere na obrátkách ve druhé třetině knihy a drží velmi dobré tempo až do konce. Jedinými mírně hluššími místy jsou pasáže popisující geologické složení toho či onoho. Přestože je na první pohled zcela jasné, že jde o naprostou fantazii, dokáže autor podat všechny události cesty velmi dramaticky a poutavě. Při čtení se mi stávalo, že jsem se nemohl odtrhnout a docházelo k situaci "ještě jednu kapitolu".
Velmi mě překvapilo, kolik faktických informací v knize je vzhledem k datu jejímu napsání. Celkově jsem byl mile překvapen a má očekávání byla překonána. Mohu jen litovat, že jsem knihu nečetl o nějakých 20 let dříve, kdy by mé dobrodružné dětské já bylo nejspíše zcela konsternováno. Nicméně i jako dospělý čtenář jsem si tuhle Verneovku neskutečně užil.
Tuhle knihu jsem měl v dětství rád, trochu připomínala starý český film Cesta do pravěku, který byl na svoji dobu a z dětského pohledu ohromný. Ve stáří poslechnuto jako audio kniha, při sestupu do podzemí na Islandu jsem si vzpomněl na bájnou říši Agartha :-), potěšilo že pan Verne už tehdy když knihu psal věděl, že nejhlubší důl je v Čechách v Příbrami, jak poznamená profesor a sdělí Alexovi, jsme hlouběji než je hloubka tohoto dolu. Při pití vody, padne padne poznámka , že je železitá jako v Teplicích :-), byl Verne v lázních Teplice v Čechách ?? Stářím mění člověk pohled na knihu a všímá si jiných věcí. V městské knihovně mají audio verneovek více, opět nějakou poslechnu je to příjemné odreagování a vzpomínání na mládí.
Záhada starého rukopisu!
Viete, čo môžete zažiť, ak si kúpite staručkú knihu a v nej nájdete zašifrovaný pergamen písaný runovým písmom? Všetko to začalo v nedeľu, 24. mája 1863, v nemeckom Hamburgu...
Spolu s profesorom Ottom Lidenbrockom, jeho synovcom Axelom a ich sprievodcom Hansom som sa vrátil do mladých liet a vydal na dobrodružnú cestu, tentokrát do stredu Zeme. A Jules Verne mi ju patrične okorenil sympatickými hrdinami, statočnosťou, priateľstvom, odvahou, strhujúcim dejom, napätím i záhadami podzemnej ríše...
Písalo sa 19. storočie a fantázia francúzskeho autora akoby nemala hraníc. Ja som si to užil naplno a som veľmi rád, že po dlhých rokoch som sa k príbehu opäť vrátil.
Na jednu stranu jsem měla pocit, že čtu pohádku, na straně druhé používá autor velmi bohatý slovník, a tak jsem se nedokázala cítit ani trochu dětsky. Četla jsem výtisk z r.1965 a ty zažloutlé, ale pevné stránky tomu dodávaly taky svoje zvláštní kouzlo.
Moje první (a určitě ne poslední) kniha od Julese Verna a jsem nadmíru spokojený. Viděl jsem sice film což mi trochu pokazilo napětí, jak by se děj mohl odehrávat, ale i tak to bylo fajn.
Líbily se mi krátké kapitoly a dobře popsané situace, díky kterým jsem se ocitl vedle dobrodruhů na cestě do středu země. 73%
Klasická Verneovka. Krásný popisný jazyk se krásně proplétá s dobrodružným dějem. Vyloženě jsem si užívala popis prostředí, kterým badatelé cestovali. Kniha, kterou jsem si užila.
Knížka popisuje cestu vedoucí do středu Země. Vystupuje tam profesor Otto Liddenbrock který je vášniví sběratel minerálů a o půdě a zemi toho hodně ví. Má synovce Axela s kterým se rozhodne vydat do středu Země. K ním se přidá i průvodce Hans. Ve středu Země se dějí jiné věci najdou podzemní moře a také jevy o kterých mnoho vědců pochybují. Knížka je hezky sepsána jsou tam popsané každé maličkosti. Knížku bych doporučila lidem kteří mají rádi dobrodružství.
Dobrodružná akniha určena i pro malé děti se mi velmi líbila. Děj vypráví 16-tiletý Axel roku 1863. Profesor Lidenbrock objeví zašifrovaný dokument islandského alchymisty ze 16. století Arneho Saknussemma v němž tvrdí, že sestoupil do středu Země. Profesor zahájí výpravu na Island a provází nás cestou do středu Země. Skutečně jsem měla pocit, jako bych byla přímým účsastníkem výpravy, která byla místy velmi nebezpečná, zda-li splnila očekávání nebudu prozrazovat.
Krásný dobrodružný příběh tří cestovatelů do středu země. I když úplně do středu se nedostanou, tak se mi knížka četla krásně a byl jsem vždy zvědavý, co se stane v dalším dílu. Prostě nesmrtelný Jules Verne.
Mě ta kniha bavila jako kluka, a pak mě bavila i při přečtení v dospělosti. Jedna z nejzajímavějších Verneovek od začátku do konce. A rozhodně nesdílím názor, že by začátek nebyl zajímavý.
Štítky knihy
Island zfilmováno šifry sopky dobrodružství kryptografie, šifrování výzkum výpravy a expedice rozhlasové zpracování vykopávky, terénní výzkum výzbroj výzkumné studieAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Až do samotného závěru byl tento román kandidátem na plný počet hvězdiček. Výborně vymyšlený příběh, psaný s lehkostí a v první půli i ironií, navíc obsahující spoustu zajímavých informací z geologie i paleontologie. Jen ten samotný závěr už byl na mě fakt moc. Chápu, že autor musel hlavní hrdiny nějak dostat zpět živé, ale způsob, který zvolil... tohle fakt ne. Na druhou stranu, takový prostě byl Verne - a proto ho přeci čte už x generací a věřím tomu, že dalších x generací v tom bude s radostí pokračovat.