Cesta na Mars

21.08.2022

Ani nevím, co tomu chybělo. Přitom jde o humorné sci-fi z pera jednoho z Monty Pythonů, co si přát víc. Asi bych řekl, že za to může spád děje, který prostě někde letí dopředu, ale jindy se zastaví a ne a ne se rozjet. Fakt nevím. Ale cením plno zajímavých úvah o humoru a množství citátů, u kterých jsem se musel smát nahlas.

30.09.2021

Robot Carlton, typ Bowie, s jedním okem zeleným a druhým hnědým – už jen proto jsem si ho zamilovala (s trochou smutku, ach jo, Davide). Ze začátku mi připadalo, že Eric Idle hledá žánr a postavy pro své náhledy na podstatu humoru. Ne že by to nebylo zajímavé, ale byla jsem ráda, když se vzápětí dobře rozběhl i samotný příběh a vůbec nenaplnil mou obavu z přeplácanosti a „skečovitosti“, jak se to stalo Terrymu Jonesovi a Douglasu Adamsovi ve Vesmírné lodi Titanic. A když už zmiňuji Adamse: humor téhle knížky je bližší Woodymu Allenovi spíš než jemu a WA je tu také dost citován. Dialogy jsou – logicky a očekávatelně - silnou stránkou; kéž by jich bylo víc.
Ne že by to potřeboval, ale Eric Idle stoupl v mých očích zase o kousek výš, protože kromě praktika humoru se předvedl i jako výborný teoretik.

Tak já nevím. Jako velký fanoušek Stopaře a Trpaslíka jsem se na knihu velice těšil a asi mě trochu zklamala. Není špatná, spíš jsem čekal něco jiného. Pythonovský humor moc probádaný nemám a stylu děl, které jsme zmiňoval, se to moc nepodobá.

29.05.2020

Idle vlastně spíš, než ryze humoristický román vystavěl docela sebevědomou strukturu vrstevnatého románu, kde se postupně prolíná několik dalších žánrů (kromě sci-fi rámování je to např. katastrofický, detektivka, horor, politický), přičemž celý příběh je rámován dávkami úvah a postřehů, které robot Carlton píše o vlastnostech humoru a typologii komiků 20. století. A tyhle úvahy jsou ještě obalené do vnější vrstvy vypravěče příběhu, opuštěného akademika, který kromě svých poznámek ke Carltonově teorii humoru popisuje svůj vlastní život milostného losera a tragického plagiátora.

Nejvíc mě bavily asi ty úvahy o komice 20. století. V nich Idle/Carlton prezentuje jako nosnou tezi svoje dělení komiků do dvou kategorií – na "červený nos" a "bílý obličej". Přičemž "červený nos", to jsou ti, co dělají více fyzický humor, více grimas, pádů a prdů, cokoliv, aby si získali lásku. Druhá je "bílý obličej", to jsou ti jízlivější, co se víc mračí anebo mají chladný výraz a sarkasticky/ironicky komentují dění. Vlastně by mě dost možná bavily číst Idleho esej o humoru víc, než celou tuhle knihu.

Ne, že by byla vyloženě špatná, ale prostě není až tak vtipná. Samotné sci-fi rámování je pak takové vachrlaté a spíš slouží jako záminka k tomu, aby v knize mohl vystupovat robot, co se snaží pochopit humor. Na druhou stranu je ale robot Carlton asi ta nejzajímavější postava (jeho příběh na konci druhé třetiny knihy je asi ta nejpovedenější pasáž - přitom je to spíš takový skoro metafyzický horor), o ostatních se bohužel zas tolik moc nedozvíme.

Z hlavního dua komiků vlastně dostane víc prostoru spíš „červený nos“ Alex, který stále trousí ironické poznámky a svádí hlavní ženskou postavu Katy. „Bílý obličej“ Lewis je v druhé půlce knihy skoro zbytečný (a hlavně úplně nevtipný – přitom od něj bych podle Idleho teorie „bílého nosu“ očekával víc té jízlivé komiky). Ostatní postavy (kromě Katy) jsou spíš takové figurky, které posunují děj dopředu nebo objasňují některá prázdná místa.

Přitom paradoxní je, že Idle umí být tak strašně vtipnej, když popisuje ty svoje/Carltonovy teorie o komice. Stačí se mrknout na YouTube a najít tam, jak si o knize povídal u Conana O'Briena.

05.08.2019

Nejsou to plné 4 hvězdy, spíš tak 3,5. Samozřejmě mě coby fanynku Monty Pythonů zaujal autor, i když zrovna Idle k mých nejoblíbenějším ze skupiny nepatří. Přesto jsem si moc neslibovala, napsat dobrý příběh je něco jiného než vymyslet potrhlý skeč. Takže jsem byla vlastně i mile překvapená. (I když málem jsem to hned ze začátku vzdala, protože to bylo příšerně nezáživné. Ale jakmile naskočil děj, rozjelo se to.) Hlavní linka, takové sci-fi/krimi, je poměrně povedená a čtivá, i když má hlušší místa (např. zdlouhavé a poměrně zbytečné líčení sexuálních hrátek). Postupně se vrství další postavy a místy je to trochu zamotanější, ale jinak dobré. Pak je tam ale ještě rámcový příběh vypravěče, který mě nebavil a určitě by se bez něj knížka obešla. A další věc jsou neustálé úvahy o humoru, neboť android, jedna z hlavních postav, o něm píše odborné pojednání. Bez toho by se knížka určitě neobešla, protože pro Idla to možná byl i důležitější podnět k napsání. Akorát že mě ty úvahy o smyslu a fungování humoru krutě nebavily. Naštěstí bývaly rozumně krátké. Pokud jde o vtipnost celého dílka, tak rozhodně nečekejte, že to bude tak třeskuté jako Létající cirkus. Sem tam je vtípek, i vydařený, párkrát jsem se určitě zasmála. Jelikož jsem ale žádné humoristické veledílo nečekala, nemohla jsem být ani zklamaná. Prostě takové kriminální sci-fi, odlehčené a jemně okořeněné humorem.

01.02.2019

Nemůžu si pomoct a asi nebudu úplně objektivní, ale jako velká fanynka Monty Pythonů, prostě nemůžu hodnotit jinak. Sci-fi knížky jsem v minulosti příliš nevyhledávala, ale v pojetí Erica Idla se mi dostalo příjemné oddechovky.

16.09.2017

Sci-fi crazy komedie Cesta na Mars. Zdálo by se, že děj se bude vztahovat k poměrně blízké budoucnosti, ale není tomu tak. Dva komici Alex a Lewis putují od štace ke štaci. Ne však od města k městu, tak jak jsme zvyklí očekávat, ale plují vesmírem od jedné planety k druhé a jejich dopravními prostředky jsou vesmírné lodě a koráby.
Ani v této daleké budoucnosti nechybí však obyčejné lidské radosti a starosti, které je na cestách provázejí – humor, který je kořením života a není ho nikdy dost, láska, ale i strach, bolest a také nemoc a plno nezáviděníhodných složitých situací, se kterými si sci-fi crazy komedie hravě poradí.
Tuhle literaturu zrovna nevyhledávám, ale výzva je výzva a není vůbec špatné tak trochu nakouknout i do jiných literárních žánrů.

08.11.2014

Trvalo mi, než jsem se do knihy začetla. Ze začátku jsem si říkala, že bych od Erica Idlea čekala něco vtipnějšího, ale pak jsem si to čtení nějak začala užívat, takže dávám za pět. Pár vtipných míst se tam najde, i když jich není moc - líbilo se mi třeba zhodnocení humoru Monty Pythonů :) Přečtením knížky rozhodně nic nezkazíte, jen prostě pokud se chcete opravdu smát, radši si pusťte montypythonovské skeče nebo filmy. Tohle je spíš o humoru než humorné. Ale bavilo mě to.

26.09.2014

Nezlobte se na mě, ale nebylo to vtipný..... čekal sem od toho dost, ale vyšel z toho jenom takovej nudnější scifi příběh.....

28.06.2014

Lepší než Stopař. Dospělejší, vtipnější (Idle vtipy umí, to jo), zajímavější. Jedna z mých nejoblíbenějších knih.

19.07.2011

Na tento „bonbónek pro všechny fanoušky nesmrtelných Monty Pythonů, Stopařových průvodců vesmírem, Červených trpaslíků a podobných intergalaktických konin“ (viz zadní přebal knihy) jsem narazil zcela náhodou (jak jinak) při delším čekání na mou milovanou ženu. Hned na první pohled vás upoutá nepřehlédnutelný obal se stříbrnou metalízou a na dnešní poměry velmi kvalitní řemeslné zpracovaní knihy. Pak stačilo jenom lehce zalistovat knihou a bylo jasné, že Cesta na Mars od Erica Idlea (ano, velmi správně si toto jméno spojujete s Monty Pythonovým létajícím cirkusem) se pro mě stane velmi vítaných společníkem aspoň na jeden večer.

Nejprve načrtněme děj: Robot jménem Carlton doprovází dva průměrné komiky po jejich intergalaktické cestě za prací a snaží se během této šňůry najít pravidla humoru a jednou provždy vyřešit otázku, jestli robot může pochopit humor a ironii. Přitom se pochopitelně stane svědkem mnoha neuvěřitelných situací, velkou láskou počínaje, tajným spiknutí konče. Prostě taková akční klasika, avšak v přeci jenom v poněkud odlišném provedení. Děj nemá cenu příliš rozebírat, protože opravdu není originální ani extra dynamický. Předpokládám, že snad ani autor nic takového nezamýšlel, vždyť se nejedná o spisovatele akčních scén, ale o originálního komika.

A právě v tomto vidím základní problém knihy. Ano, je vtipná, dokonce si myslím, že některé hlášky mohou zlidovět, ale přeci jenom jsem od Pythona čekal toho humoru poněkud více. Dokonce bych řekl, že tam občas ani žádný humor není, protože mě často zahlcoval skrytý smutek této knihy. Já vím, i humor může být smutný, ale přeci jenom…

Vydavatelé této knihy mě nutí srovnávat se Stopařovým průvodcem po galaxii a já tvrdím, že je to naprosto nemožné. Tato kniha určitě není pro teenagery, kteří chodí do školy s ručníkem přes tašku. Od čtenářů této knihy se přeci jenom očekává určitá vyzrálost, protože humor tohoto díla je komplikovanější, hlubší, prostě hůře stravitelný. Při čtení mě několikrát napadlo, proč vydavatelé, proč vlastně vydavatelé dali do vínku tohoto románu podtitul „postmodemový román“. Rád bych věřil, že to nebylo z komerčních důvodů, ale jiný důvod mě nenapadl (jenom doufám, že to nebyl pokus o humor, který jsem nepochopil…

Pokud teď máte pocit, že se mi kniha nelíbila, jste na omylu. Pouze jsem byl připraven na něco naprosto jiného, na hromadu úžasného humoru, drsných narážek, skopičin… a čekal na mě nakonec lehce humorný román plný krásných a vtipných myšlenek. A to není málo.