Cesta na sever
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496476/bmid_cesta-na-sever-P4E-496476.jpg
4
255
255
V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím. Jeho myšlenky usilují o co největší výstižnost a úplnost, styl je stejně vytříbený jako v jeho nejlepších povídkách. Líčení skandinávské přírody připomíná báseň v próze, v níž je vše vykresleno tak věrně, že máme pocit, jako bychom právě vdechovali slaný vzduch na norském pobřeží, jako by nám oči zaplavily všechny odstíny zeleně dánské krajiny nebo jako bychom dlouze putovali nekonečnými švédskými hvozdy. V Cestě na sever vrcholí i Čapkův výtvarný talent. Většina z přibližně dvou set barevných a černobílých kreseb znázorňuje inspirativní krajinu a na celé polovině z nich vidíme hory – přivaděčky vesmírné energie, strážkyně podzemních vod i osamělé nositelky tajemství… Čapek nám objevuje věci, jež zdánlivě známe, a obdarovává je novým kouzlem. Pro ty, kdo byli na severu a třeba ho i dobře znají, je tento kraj viděný Čapkovýma očima v mnohém jiný než jejich vzpomínka – a docela jiný než v běžném cestopise. Máme chuť hned se tam rozjet a na místě si všechno ověřit! Cesta na sever je zábavná, ale nikdy není povrchní. Zažíváme s ní čiré potěšení nejvyššího stupně – a toho je nám vždy zapotřebí.... celý text
Přidat komentář
Poetické dílko o malém dobrodružství Karla Čapka při poznávání skandinávských zemí především z paluby malé lodi Hakon Adalstein, která jej dovezla až do Narviku. Čapkův popis skandinávských domů, krajiny, lesů, stromů, lidí... byl natolik barvitý, jako byste cestovali společně. A kdo má méně fantazie, může si prohlédnout hezké ilustrace. V závěru knihy Čapek konfrontuje své pozitivní naladění se střední Evropou, kde již Hitler hřímal a řinčel zbraněmi a poukazuje, že žádné nepřátelství, boje a války nikdy nic dobrého nepřinesly a nakonec po nich nic nezůstalo. Čapek mě nepřestane udivovat svou předtuchou budoucích událostí a vizí.
Moje milovaná knížka, ještě po rodičích, předválečné vydání s autorovými kresbami. Díky jí jsem se začala zajimat i o další Čapkovo dílo ( což bylo moc dobře, protože K.Čapka jsem si vytáhla u maturity ).
S manželem jsme podnikli podobnou cestu a tak jsem si u knihy příjemně zavzpomínala. Krásné popisy přírody i dojmů. Jen mě mrzelo, že jsem četla eknihu bez ilustrací, musím si pořídit ještě tištěnou verzi a projít si ji ještě jednu :)
Čapkovy cestopisy mám opravdu rád, právě proto že se nejedná o klasický cestopis, ale spíš dojmy z toulek Evropou. Snad se tam jednou podívám abych mohl srovnat...
Ne tak úplně klasický cestopis, protože se autor mnohem více než na popisování faktů soustředí na své dojmy; mnohé pasáže jsou psány až lyricky, tak nějak zasněně. Pro někoho, kdo tyto popisované severské kraje neviděl, se asi bude hůř představovat, o čem přesně Čapek píše. Nicméně Cestu na sever miluju právě pro styl, jímž je napsána. Nejoblíbenější část (půlnoční Slunce) mám dokonce vyvěšenou nad pracovním stolem, a když se potřebuju trochu odreagovat, začtu se do ní a nechám se unášet svou fantazií.
Také jsem tuto knihu četl až po té, co jsem podobnou cestu absolvoval sám. A přestože Čapek Švédsko a Norsko navštívil o mnoho dříve, viděl jsem v jeho cestě i tu svou a v jeho pocitech i ty své. Při popisu půlnočního Slunce mi málem ukápla slza. Ano, tuhle knihu si přečtu vždycky, když se mi stýská po severu a i díky Čapkovi vím, že se tam brzy vrátím.
Přestože jsem já sám cestu na sever starého kontinentu podnikl v jiné době a v poměrně rychlejším tempu, nemohu než potvrdit dojem zaznamenaný v tomto milém díle. Mnohé se samozřejmě za ta uplynulá desetiletí změnilo a uchráněna “pokroku“ nezůstala ani drsná tvář severská, avšak mnohé se rovněž zachovalo, a tak i dnes můžeme stále obdivovat přírodní krásy skal, vodopádů či fjordů, architektonické zajímavosti dřevěných kostelů a hanzovních domků nebo také určité kouzlo povahy tamních příjemných a klidných lidí. Líčení v tomto cestopise je proto pro mě jakousi vzpomínkou s kresbami obohacenou básnickým nadáním Olgy Scheipflugové doprovázející svého muže. 85 %
Zajímavé líčení cesty po části Skandinávie "čapkovským" stylem, doplněné krásnými jeho ilustracemi a básněmi jeho ženy.
Dánskem jen tak profrčel jako vítr, který tam stále fučí, přeplavil se do Švédska, zastávka ve Stockholmu, a pak na západ do Norska, Bergen, nalodění na loď Håkon Adelstein a podél pobřeží nahoru na sever až na Nordkapp, a nakonec zpět přes Švédsko. Tak by se dala stručně popsat tahle Čapkova cesta, kterou on popisuje stylem sobě vlastním, nezachází do podrobností, seká slova a věty, tak jako jsou osekané skály fjordů. Hodně prostoru má drsná severská příroda, ale strašně těžko se prostřednictvím knihy tvoří v hlavě nějaký obraz toho, co popisuje. Kniha je to dobrá (obsahuje Čapkovy kresby a několik básní manželky Olgy), ale k cestě na sever by mě asi moc navnadit nedokázala.
Tuhle knihu jsem četl až poté, co jsem sám absolvoval cestu na sever. Moje zážitky jsou značně rozdílné.
Řekl bych že veškeré severské ledovce musely vedle Čapkových slov roztát, jak jsou hřejivá. Ohromně zábavné čtení.
Štítky knihy
Norsko česká literatura Dánsko Skandinávie cestopisy Švédsko
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Já letos zamířím spíše do teplých krajin, ale pan Čapek udělal severským zemím tu nejlepší reklamu. Až podniknu cestu do Skandinávie, určitě sáhnu po této knize znovu a porovnám Čapkovy dojmy s těmi svými.