Cesta na Tajmyr aneb Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu
F. R. Hrabal-Krondak (p)
Cestopis o Rusku, a jmenovitě hlavně o Sibiři a Arktidě, z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel křížem krážem. Nejen od Petrohradu po Vladivostok, ale též od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal a Tajmyr, a navštívil de facto všechny oblasti a republiky Ruské federace, vyhýbajíc se vesměs turistickým destinacím. Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit měl možnost seznámit se zdejšími poměry – každodenním životem a názory obyčejných lidí – komplexněji, než se to podaří mnohému "domorodci", žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu "expertovi", mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice.... celý text
Přidat komentář
Každý cestopis z těchto končin je zajímavý, ale ke škodě knihy zde autor píše trochu těžkopádným a nudným stylem. Jeho postřehy z (komunistické) minulosti i současné situaci Ruska by měly být součástí přílohy a nenarušovat plynulost textu. Čtenář by si měl udělat úsudek sám. Co se fotografické přílohy týká, je myslím lepší použít jednu až dvě kvalitní fotografie(zejména momentky) na stránku a nikoliv deset výřezů.
Tak jsem to celé přečetl a vůbec toho nelituju. Takto plastický obraz Ruska bych nezískal z televize. Autor cestuje po sibiři, plaví se po Jeniseji a cestuj až na sever na poloostrov Tajmyr, cestou navštěvuje města jako Novosibirsk, Krasnojarsk, Omsk, Dudinka. Očividně toho má spoustu nastudována z historie a má široký rozhled o různých věcech. A popisuje Rusko takové jaké je, samozřejmě je velmi kritický vůči Putinově režimu a popisuje tam rozkrádání a mafianizaci. V cestopise mimo jiné navštívíme i sibiřský Turuchansk, kam byl vyhnán vrah Džugašvili a kde obcoval s nezletilou a plánoval plány na světovládu s vrahem Sverdovem, který osobně popravil carskou rodinu. Z některých fotografií měst na Sibiří sálá téměř postapokalyptická atmosféra rozpadu. Vřele doporučeno všem, kdo si chtějí udělat obrázek jak to v Rusku doopravdy vypadá. Já sám bych se tam někdy rád podíval, ale ten režim mne odrazuje.
Celé dílo se dá popsat jako jeden velký urbex protkaný návodem, jak překonat překážky na cestě za barabiznami a vraky a doplněný velkým množstvím více či méně přesných faktografických informací.
Z knihy jsem jedním dechem shlédnul fotografie, a to tam i zpátky. Stejně tak jsem hltal exotická místa, na která se autor dostal a byl zaujat i způsobem, jakým se tam dostal. Pan Hrabal-Krondak má můj velký cestovatelský respekt za to kam až dokázal doputovat. Autor překypuje obrovským rezervoárem faktografických informací o zemi navštívené, ale to je možná překážkou tomu, aby ty informace lépe uspořádal a zasadil do samotného cestopisu. Dílu lze vytknout i dílčí faktické chyby, či možná až příliš jednostranný pohled. Celkově mi však dílo dává smysl a zapadá do mozaiky poskládané z kontaktů s Rusy i vyprávění lidí, kteří tam strávili víc než jednu dovolenku. Škoda jen, že ty úžasné fotografie nejsou reprodukovány na větším formátu. Některé bych si vystřihnul a nalepil do Alba světlých zítřků.
Naprosto excelentní dílo. Vysoce doporučuji. Neskutečný přehled o historii a současnosti Ruska z pera autora dělá z tohoto cestopisu naprosto úžasnou mozaiku příběhů, fotografií, postřehů a vědomostí o místech, kam se většina z nás nikdy nepodívá. Klaním se Vám...
Těšila jsem se na parádní cestopis o méně známých a objevených oblastech Ruska. Sama jsem toho v Rusku procestovala hodně a tato kniha měla být inspirací pro mé další cesty. Bohužel se mi dostalo velkého zklamání. Jedna věc je technická a literární stránka knihy, která obsahuje řadu překlepů, chyb a opakujících se informací, prostě není kvalitně udělaná. Žánrově to není ani cestopis, ani historická kniha, prostě jenom změť autorových myšlenek, technických popisů cesty a koláží podivných obrázků a fotek. Čtení není záživné ani zábavné.
Autor má nepochybně obrovské znalosti z hlediska historie, současného Ruska, etnografie atd., ale popravdě vůbec nechápu, proč do Ruska cestuje, jelikož mu tam dle zápisků v knize vadí úplně všechno a nelíbí se vůbec nic. Cestopis je negativní a autor protivný v každé druhé větě. Jediné, co mu na Rusku a Rusech vyhovuje je to, že ho všude vozí, ubytovávají a hostí zadarmo.
O politických názorech nebudu polemizovat, respektuji, že každý máme trochu odlišný pohled. Všechna místa v Rusku (ani v žádné jiné zemi na světě) nejsou idylická a krásná, ale když cestuji, snažím se hledat pozitiva. Žila jsem v Rusku pět let a procestovala 40 regionů, proto vím, že všude se dá najít něco zajímavého, jen musí mít člověk mysl otevřenou a ne zatemněnou hluboko zakořeněnou rusofobií a vlastním negativismem.
Autorovy další knížky
2020 | Cesta na Tajmyr aneb Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu |
1994 | Čado - Tajemství čajového obřadu |
2021 | Cesta na konec světa a zpět 1: Potulky arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami |
1998 | Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností |
2021 | Cesta na konec světa a zpět 2: Potulky arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami |
Kniha tak skvělá a pravidvá, že si jako první komentář na databázi knih zasloužila recenzi od proruského trola s jedinou přečtenou knihou a další hodnocení jako odpad od profilu aktivního pouze dva dny, který všechny knihy hovořící o Rusku pravdivě - tedy Rusko z nich vychází jako zaostála země založená na lžích, označil hodnocením odpad. Je tedy vidět, že si knihy pravděpodobně všimli i samotní rusové nebo jejich kolaboratští poskoci, kteří se svůj obraz snaží zachránit tak jako vždy - když nemůžeme být dobří jako ostatní, alespoň jim srazíme jejich úroveň (hodnocení) pomocí lží. Nemůžou přece dovolit, aby se prodávala kniha od autora "národa podřízeného rusům" hovořící pravdu o Rusku a tak se alespoň pokusí zkreslit její kvalitu pomocí nesmyslných recenzí. Bohužel pro ně, kniha je beznadějně vyprodaná, chystá se dotisk a pořídit jsem musel elektronickou verzi. Tak moc se jim to nepovedlo, ostatně jako poslední dobou prakticky cokoliv, což mě těší, protože pravdu o Rusku by mělo vědět co nejvíc lidí. Pane Krondak, smekám před Vaší tvorbou a těším se na tří díl Cesty na konec světa a zpět.