Cesta růžového trojúhelníku
Rudolf Brázda , Jean-Luc Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136631/cesta-ruzoveho-troju-136631.jpg
4
61
61
Růžovým trojúhelníkem označovali nacisté v koncentračních táborech homosexuální vězně. Rudolf Brázda byl zřejmě posledním pamětníkem jejich deportací za druhé světové války. Paragraf 175, postihující homosexualitu, znal německý říšský trestní zákoník od roku 1872, přísné postihy však zavedli až nacisté. Rudolf Brazda byl poprvé zatčen a uvězněn v Lipsku roku 1937, po vyhoštění přesídlil do Karlových Varů a po vzniku Protektorátu byl deportován do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde se dočkal konce války. Po osvobození se usadil ve Francii, kde si vybudoval nový domov se svým celoživotním partnerem. Jean-Luc Schwab rekonstruuje nejen Brazdův osobní příběh, nýbrž na základě pečlivé práce s prameny z českých, německých a francouzských archivů seznamuje čtenáře s fakty o pronásledování homosexuální menšiny za druhé světové války.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , PasekaOriginální název:
Itinéraire d'un Triangle rose, 2010
více info...
Přidat komentář
Znovu něco, za co jsem neskutečně věčná, že jsem četla. Není to jeden z nejlepších románů na toto téma, ovšem je to první a zatím i jediný román z pohledu homosexuála v koncentračním táboře. Pan Brázda měl štěstí v neštěstí, že i když se ocitnul na tak strašlivém místě, osud k němu byl vcelku milosrdný. Nechci si ani představovat, jaké to pro ně všechny muselo tehdy být. Rozhodně doporučuji přečíst už jen z čiré úcty.
Obsah je zajímavý a určitě stojí za to ho znát, ale forma není moc poutavá. Jedná se spíše o souhrn faktů, než beletristický román.
Zajímavá knížka, která pojednává o dřívějších hrůzách. Za mě povedená. Jen nevím, jestli neměla působit jiným dojmem. Já se totiž vždy na čtení těšila a zvedlo mi náladu, občas to bylo až roztomilé. Takže, jestli se chcete dozvědět spoustu nových věcí, ale zároveň se nechcete psychicky týrat, tohle by mohlo být něco pro vás. Jinak pan Rudolf Brázda o kterém knížka je, je jeden z nejvíce inspirativních lidí, o kterých jsem se kdy dozvěděla. Mohlo to být akorát delší.
Připadá mi, jako by postoj, kdy se člověk distancuje od hrůz kolem sebe, pronikl i do knihy, která jen popisuje Brázdovu cestu dvacátým stoletím. Všechno včetně otřesných událostí (popravy vězňů) je pouze bez emocí zaznamenáno. Možná to však jinak ani nejde, protože by se čtenář z těch hrůz mohl zbláznit.
Velice silný příběh, 20. léta byla svobodná a gayové si užívají, co přišlo potom je hrůza... škoda, že není více knih s touto tématikou, pan Brázda měl veliké štěstí během okupace a za celou válku, po přečtení mi přišlo, že se mu vždy vedlo dobře, když pominu vězení a Buchenwald. Škoda, že pán je už 7 let po smrti, po dočtení bych se s ním rád seznámil osobně a doptal se ho na otázky, které se mi během četby honily hlavou.
Jen velmi málo se dnes ví, co vše se dělo za války s menšinami, jako byli gayové, lesbičky, transgender. Rudolf měl štěstí, že byl zručný a díky tomu se zachránil, ale co ti, kteří neměli takové štěstí? Byli utýráni? Ubyti?
Při čtení má člověk pocit, že nezáleží na době, ta tolerance mezi blízkými byla, problém nastane, když se do všeho vloží debil, který udělá zákony, které vyvraždí stovky, tisíce lidí - nevinných lidí!!!
Skvělá knížka, jen by si zasloužila mnohem lepší přebal!
Tak tohle mi docela dost otevřelo oči, podrobnostmi k historii. Na holocaustu mě vždycky děsila, mimo jiné, ta vágnost selekčních kritérií (pojmy jako národnost, čistota rasy, orientace). Kdyby se nějaké zřízení rozhodlo odstranit třeba všechny beznohé, bude to sice stejně zrůdné, ale jasnější. Kniha ozřejmuje cestu k růžovému trojúhelníku na mundúru, o které jsem toho věděl velmi málo. A je to vskutku neveselé čtení. Jak mohli gaye vůbec vyhmátnout? Ach, moje naivita. Že bylo možné obdržet trest vězení (a později být deportován do koncentračního tábora) za homosexualitu, už to je šílené. (Drtí mě myslet na země, kde to je možné dodnes. Kde je možné obdržet i horší trest...?) Ještě šílenější je, že se tak mohlo stát na základě naprosto nepřímých důkazů, stačil důvěrnější dopis od jiného muže, svědectví bytné o návštěvách, posudek o pověsti, horlivý kriminalista apod. A už to bylo, kulaté razítko, nazdar. Ale nejšílenější mi přišly formulace rozsudků. Kdyby do nich úřední (zlo)vůle napsala „fuj, vykroucená buzno, zavřeme tě pod zámek“, bylo by to snad snesitelnější, než se dočíst smrtelně vážně míněná a zákonem podložená prohlášení v tom smyslu, že vyhonění si s jiným chlapem je ohrožením národa. „Obrovským nebezpečím v politickém a společenském slova smyslu.“ Jaké člověk vybudoval politické zřízení, v jaké společnosti žil, když státní moc mohla černé na bílém tvrdit, že společná onanie dvou mužů ohrožuje miliony dalších osob? Anebo pouhý polibek na ústa, také vyšetřovaný?! Jak může jakákoliv organizace ukrást tolik osobní svobody?! Proboha... I když boha bych se dovolávat neměl, protože pokud je pro mě něco důkazem neexistence dobrotivého boha křesťanské tradice, je to právě dění v Evropě za druhé světové války. Střelba do týla při „měření výšky“. Plynové komory. Vyzáblá těla naházená na hromadě. Lidice. Atd. Téhle knize se dá vyčíst mnohé. Že nejhorší roky prolétne o dost rychleji, než jak to muselo utíkat ve skutečnosti. Že z literatury faktu nejde mít estetický literární zážitek, lákající k opakovanému čtení. Že pořád musíte listovat na poznámky pod čarou, nevhodně umístěné až za textem. Ale jako svědectví je to nedocenitelné. Svědectví nadčasové, protože se bojím, že z dlouhodobého hlediska se nejednalo o žádnou dějinnou anomálii. Kombinace lidské bestiální podstaty a slasti z moci, z domnělé nadřazenosti, vždy povede k prospěchářství, k upřednostnění vlastních zisků nad ztrátami druhých, k absurdním třenicím o ideologické názory, ke stádovosti, k lhostejnosti. Nejsem příznivcem pride pochodů, to nebyl ani hrdina této knihy. Nesedí mi veřejná deklarace běžné osobní věci, nesedí mi nucené veselí. Jenže uvědomí-li si člověk, jak je to podstatné, že se někdo může sám označit duhovou vlajkou, že není povinně označen růžovým trojúhelníkem, jdou námitky stranou. Protože, dámy a pánové, tohle není o buznách. Nebo o Židech. Tohle je o svobodě a o tom, co si necháme líbit. Vždyť na stole bylo také konečné řešení české otázky, tak aby nějaký trojúhelníček nebo hvězdička nebyl i pro nás všechny, co mluvíme česky. Nebo pro brejlaté. Nebo pro menší jak 170 cm. Nebo pro bezdětné. Nebo pro kuřáky. To je jedno. Vždycky bude někdo někomu trnem v oku. A nechci se dožít dalšího cyklu, kdy bude likvidace toho trnu opět posvěcena nějakým zřízením. Pokud v tom tedy nežijeme tak nějak průběžně, s radostmi jako terorismus, ale i rasismus, xenofobie atd. Hanba na nás, lidi. Hanba na nás všechny. (Čteno v překladu Zuzany Dlabalové.)
Zajímavá sonda do života gay komunity před válkou a během ní a po ní. Nikdy to nebylo lehké a v té době bych řekl až život ohrožující. Ale Rudolf to zvládl a cestu si našel.
určitě kniha stojí za přečtení. O jednu hvězdičku méně za ten paperback, nemám je rád...
Životní příběh Rudolfa je moc zajímavý. Jeden z mála s dobrým koncem. Jediný problém co jsem měl tak s knížkou jako takovou. Nemám rád lepené knížky jako paperback. Špatně se při čtení drží a časem se rozlepí. Myslím, že by to knížku moc neprodražilo, kdyby se obal udělal pořádně.
Cesta růžového trojúhelníku je smutnou, ale určitě důležitou výpovědí o tom, jak bylo v minulosti nakládáno s homosexuály, zároveň je ale podle mého jistým vzkazem volajícím po tom, aby se podobné události již v budoucnu nikdy neopakovaly. Vlastně i ze samotného závěru knihy dozvídáme, že nadějí Rudolfa Brázdy bylo, že toto jeho svědectví přispěje ke snaze o prolomení oficiálního mlčení o některých aspektech nedávné historie a že by jeho vyprávění mohlo pomoci právě k tomu, aby se historie neopakovala.
Nebylo to lehké čtení, ale nakonec jsem vlastně vděčná, že jsem si knihu mohla přečíst, a rozhodně doporučuji všem, kdo se zajímají o historii a chtějí si prohloubit znalosti o tématu druhé světové války a koncentračních táborů. Čtenář má díky knize možnost dozvědět se některé nové poznatky týkající se této doby a nahlédnout do tohoto tématu zase z jiného úhlu pohledu.
životopisná kniha, která však dává prostor k dalšímu zpracování. Věřím totiž, že by se podle toho dal napsat skutečně poutavý beletristický román. Obsahově je zajímavá a důležitá, jsou zde i dobové fotografie a některé dokumenty.
Moje první kniha na téma homosexuality v období před a po 2. světové válce. Zajímavá četba, kde jsem se zase dozvěděla něco nového. Ale úplně poutavě to psané není.