Cesta slepých ptáků / Runa Rider / Sluneční jezero
Ludvík Souček
Cesta slepých ptáků série
>
Dobrodružná výprava za otazníky kolem Verneovy návštěvy Islandu a jeho knihy Cesta do středu Země nakonec přivádí naše hrdiny chirurga, speleologa a přírodovědce dr. Jiřího Kameníka, psychologa dr. Gudmundura Bjelkeho, fotografky Aleny Králové a horského vůdce Leifa Thorgunna z tajemných jeskyní pod islandskými horami až do Jižní Ameriky. Postupně zjišt'ují, že již dávno lidská civilizace navázala kontakt s mimozemskou civilizací. žánr: dobrodružná sci-fi... celý text
Romány Literatura česká Sci-fi
Vydáno: 1989 , Albatros (ČR)Originální název:
Cesta slepých ptáků I-III, 1964
více info...
Přidat komentář
Je to dávno, ale pořád mi zůstává živá vzpomínka na jednu z prvních chutí tajemna a fikce které se odborně říká Sci-fi. Byl to dobrý začátek pro hromadu pokračování jiných autorů. Děkuji pane Součku.
První kniha se mi vážně líbila. Závěr třetí také! Ale to mezitím už nebylo úplně jednoduché číst.. přecejen jsem jiná generace a tak lecos beru s rezervou..
Díky Ludvíku Součkovi se ze mně kdysi stal fanda sci-fi a přiznám se, že když jsem tuhle trilogii kdysi četla, že jsem všemu FAKT věřila! /A hledala jsem v různých encyklopediích informace o Islandu a Marsu a Julesi Verne.../Takže i po těch letech, díky pane Součku, jen jste tu měl s námi být déle, možná byste napsal ještě něco stejně napínavého a čtivého jako Cestu slepých ptáků....
Když jsem knihu četl poprvé, listoval jsem v encyklopediích (internet tehdy nebyl) a hledal zprávy o kosmickém letu na Mars a nemohl pochopit, jaktože nikde nemůžu nic najít. Velice uvěřitelně napsané. Knihy prostě vtáhly do děje a dokázaly udržet. Po letech několikrát přečteno už s trochu kritickým nadhledem, ale kniha stále dokáže strhnout.
I když jsem ji četl naposledy před 35 ti lety, stále si vybavuji, že mne zcela pohltila :-). Možná teď již bych měl jiný názor.
Když jsem to četla poprvé (10), podruhé (12), potřetí (14), atd... tak mi to pokaždé přišlo na svou dobu geniální, dokonce jsem si kvůli téhle trilogii přečetla jedinou verneovku - Cesta do středu Země. I když si zpětně vybavuju, že třetí díl už byl hodně přitažený za vlasy, stejně mě to bavilo. Teď jsem si navíc uvědomila, že už jsem to minimálně deset let nečetla. No, možná to zkusím, uvidíme, co to se mnou udělá teď... Ale z té nostalgie za čtyři :-D
Je to vlastně blbý, až pánbůh brání. Zejména doktor Bjelke by za své správňácké slinty zasloužil klystýr (touhle plochostí postav mi Souček trochu připomíná Foglara), ale jako kluk jsem to přečetl snad stokrát, rozhodně víc než co jiného, a dodnes si rád zobnu. Prostřední díl je nejutahanější. Velikánské plus: nedořečenost.
Trilogii hodnotím z pohledu čtenáře v teenagerském věku, kdy jsem ji četla. Napínavé, dobrá zápletka, zkrátka Souček uměl.
Škoda, že brzy umřel, mohl napsat více knih na téma záhad, kterých je kolem stále dost.
Četl jsem to v dětství a kniha mě uchvátila. Je to tak přesvědčivě napsané, že jsem si tenkrát myslel, že autor popisuje realitu. Po druhém čtení v dospělosti, co jsem začal číst Dänikena už kniha u mě neobstála.
Tahle knížka mě bavila, četla jsem jí ještě v Jugoslávii u moře, když mi bylo 12:-) a přivedla mě k Verneově Cestě do středu Země
Autorovy další knížky
1979 | Tušení stínu |
1980 | Tušení souvislosti |
1964 | Cesta slepých ptáků |
1983 | Bohové Atlantidy |
1970 | Případ jantarové komnaty |
Byl to vánoční dárek, když jsem chodil do 6 třídy (jsem ročník 63). No, tehdy jsem moc nečetl, takže starší brácha byl rychlejší a když louskal tu druhou knihu (tehdy to vyšlo jako dvě knížky), pustil jsem se do "cesty" já. Stále jsem nevěděl, jestli je to podle pravdy nebo smyšlené, vše působilo naprosto reálně. Brácha mi to říci nechtěl, prý, ať si to přečtu celé... A tak ni nezbývalo, než si to přečíst... Skvěle napsaná fikce, která by mohla sloužit i dnes jako vzor tohoto žánru. Podle mě nejlepší kniha L. Součka.