Cesta sněžných ptáků
Robert Lyndon
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141039/bmid_cesta-sneznych-ptaku-SbY-141039.jpg
4
560
560
Cesta sněžných ptáků série
1. díl >
Velkolepý, zcela moderně psaný román se odehrává v 11. století a provází čtenáře téměř celým tehdejším světem. Francouzský žoldák přijme od anglického šlechtice nabídku, aby se vydal do Konstantinopole zachránit jeho syna, který je tam držen jako rukojmí. Mladý rytíř bude propuštěn výměnou za šest mimořádných dravých ptáků, bílých sokolů. Ze všeho nejdříve Vallon míří se svými společníky do Norska, pak putuje přes Grónsko a Rusko k svému cíli. Na dlouhé cestě ho provází řada výrazných postav, například sokolník se schopností porozumět divokým zvířatům nebo nebývale vzdělaný student lékařství, který s sebou tajně nese dokumenty, jež mají vést k objevení pátého evangelia. Vynikající dobrodružný příběh je napsaný svižně a s fantazií. Skvělý děj dokáže udržet čtenáře v napětí až do poslední stránky.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
Hawk Quest, 2012
více info...
Přidat komentář
Ze začátku čtení mě kniha moc bavila, určitě má výbornou atmosféru, zjišťovala jsem si spoustu zeměpisných informací. Ale nečetla jsem ji v kuse a najednou jsem se nějak ztratila. Nicméně hlavní hrdinové sympatičtí chlapíci a knížka je hodně zajímavá napínavá historická road movie.
Anabáze nesourodých společníků, které svede dohromady cíl cesty, k němuž ovšem spěchá každý z nich z jiného důvodu, a to nejlépe nějakého tajného. Tolik k ději v jednom dlouhém souvětí. Cesta celou Evropou v 11.století mě docela bavila, čtení jsem střídala s audioknihou, která na mě ale působila dost sedativním dojmem. Hlavní hrdina (nejspíš) Vallon je těžko uvěřitelný, v ději vystupuje jako skoro 100% klaďas, ale pak z popisu jeho předcházejícího života je to zkrátka jen zdatný mordýř z povolání. K přerodu došlo buď během vězení, nebo tak nějak nenápadně cestou, kdo ví. Celkově mám dojem, že je v knize všeho moc, takže je to někdy už otravné. Pokračování si nejspíš nechám ujít.
Nepamätám si, kto mi knihu doporučil, no objednal som ju z antikvariátu a asi rok čakala v poradovníku. Mám ju za sebou a zas nejaký ten rok asi bude čakať, kým ju do rúk zoberiem znovu. Nebolo to úplne zlé, dokonca som spočiatku myslel, že to bude parádna jazda, no s pribúdajúcimi stránkami som strácal koncentráciu a vzdialene mi to dejovo začalo pripomínať román Proroci z Fjordu věčnosti od Kima Leine. No páčili sa mi aj nejaké popisy, abo udalosti. Nie je to úplne stratené, asi treba viac náhľadov, no mám toho veľa.
Nedokončená cesta je ako nedopovedaný príbeh!!!!!
Uděly lidí, Exeter Book, Anglicko, 10. storočie: „Jeden bude bavit hosty v hradní síni, pijáky v náladě udržovat... Druhý ochočí dravého sokola, až poddá se hrdý pták a usedne na jeho pěst.“
Dobrodružný historický román Cesta sněžných ptáků je zasadený do 11. storočia, kedy armáda Seldžukov poráža na hlavu vojsko byzantského cisára pri Mantzikerte (dnešné východné Turecko), čo nakoniec povedie k prvej križiackej výprave. Medzi zajatcami sa nachádzajú potomkovia vznešených rodov, za ktorých ich príbuzní vyjednajú výkupné. Jedným z nich je aj normánsky žoldnier Walter, ktorého rodina v Anglicku neovplýva zvlášť rozsiahlym majetkom, aby za neho mohla zaplatiť takú vysokú sumu, akú stanovil emir Sulajmán ibn Kutulmiš. Emir ponúkne za omilostenie žoldniera jednu alternatívu; za jeho prepustenie požaduje dva páry vzácnych vtákov – najväčších, najvzácnejších a najvznešenejších dravcov – bielych loveckých sokolov. Farba ich peria je rôzna, ale najčistejšiu bielu a teda aj najvzácnejšiu, majú sokoly zo severu, z ostrovov Island a Grónsko. Kto sa podujme na túto neľahkú cestu, aby vzácnych operencov dopravil do Konštantínopolu (dnešný Istanbul)? Aké tajomstvá ukrývajú samotní aktéri tohto dobrodružstva? A aké tajomstvo ukrýva Walter, že ho chcú dostať na slobodu?
„Na tuto cestu jsem se vydal, abych činil pokání za smrtelný hřích, a slíbil jsem, že nezmařím život, jen v sebeobraně nebo na ochranu lidí, za které zodpovídám. Uplynulo půl roku a ztratil jsem prěhled, kolik lidí zemřelo mojí rukou. A bude jich víc.“
Anglický autor Robert Lyndon – historik, cestovateľ, horolezec a sám vášnivý sokoliar, nás vo svojom prvom historickom románe prevedie takmer celým vtedajším známym svetom. Na ploche cca. 600 strán rozohral veľmi zaujímavý príbeh. Mne sa jeho kniha veľmi páčila a teším sa na jej voľné pokračovanie – Císařský oheň.
Když čtu historický román:
první stránka - v lesích jižně od řeky Tyne ... kde asi teče řeka Tyne? mapy....
o dvě stránky dále: - to musí být onen val, který postavili Římané ...aha, vybavuju si Hadriánův val, wikipedie mi to dopoví...
patnáct řádků a: řeka Humber.... mapy....
dvacet řádků: v Durhamu.....
další strana: průsmyk svatého Bernarda, uf aspoň ten hledat nemusím...
Tímto způsobem jsem s knihou začala a věřila, že mě bude bavit.
Bohužel s přibývajícími stránkami moje chuť ke čtení vyprchávala.
Autora tipuji na zdatného televizního diváka. Protože: hlavní hrdina je ještě ublíženější než hrabě Monte Cristo, jen nemá nic z jeho šarmu a dělá jedno hloupé rozhodnutí za druhým. Sokolník: něco mezi Tarzanem a Robinem Hoodem. Žoldák, to je převtělený Sindibád. Nedochůdče (student medicíny) hotový MacGyver. Atd, atd... Kdybych byla pilnější bednočumil, jistě bych mohla knížku rozebrat na mnoha stránkách.
Nejzbytečnější postava: islandská princezna
Nejzbytečnější zápoletka: vikingové
V celkovém hodnocení váhám mezi: zbytečně dlouhá kniha a zbytečná kniha.
Knížku jsem dočetla, ale říkám si jak chudá je čtenářská zkušenost toho, kdo o této knize prohlásí: "nelze zapomenout" , " vynikající, napsaný svižně s fantazií".
Prostě a jednoduše. Moc zdlouhavé. Knihu bych zkrátil klidně i o 200 stran. Oceňuji spisovatele za jeho znalosti. Ale zdlouhavé líčení sokolnictví a natahování některých pasáží kazí dojem z jinak dobrého příběhu.
Další do mé smutné sbírky nedočtených (a tedy nehodnocených) knih. Pořád jsem se do ní nutil s pocitem, že přeci námět, doba a prostředí by mě měly bavit a zajímat. Jenže nebavila, a místo, abych si užíval děj, přemýšlel jsem, čím to je. Podle mě je to mainstreamová historicko-dobrodružná kniha psaná dost na efekt. Nic, co by člověkem pohnulo, nebo nějaký hlubší podtext, který by v člověku rezonoval, se v ní asi neskrývá. Nevěřím postavám ani ději. Nakonec jsem si nalistoval zdejší negativní komentáře, a ty formulují moje dojmy tak přesně a trefně, takže nemá smysl to opakovat. Snad bych jen připojil, že pokud se do této silně přeceňované knihy nedokážete začíst, nejste sami a rozhodně nejste divní.
Pro mě strašně dlouhé čtení, prokousávala jsem se, četla po částech, prokládala to jinými žánry, prostě jsem nedokázala číst v tahu. Takže jsem zjistila, že to není čtení pro mě to pravé ořechové. Nehledě to byl tak velký formát, že se mi kniha špatně i držela.
Na Cestu sněžných ptáků jsem byl moc zvědavý. Je to dobrodružný historický román, který pojednává o cestě žoldnéře Vallona a jeho přátel z Anglie přes mnoho zemí až do Anatolie. V Anatolii je zajatý anglický voják, jehož otec v Anglii zaplatil Vallonovi, aby jeho syna ze zajetí vykoupil od sultána. Sultán jako výkupné požaduje 2 páry sněhobílých sokolů. Cesta za sokoly, jejich odchyt, stejně jako pouť až do Anatolie je náročná a plná nástrah. Podaří se Vallonovi a jeho přátelům splnit tak náročný úkol? Je tady navíc ještě ve hře existence svitku, který má vést k odhalení pátého evangelia. Knihu jsem četl dlouho. Neměl jsem na čtení tolik času. Místy je příběh zdlouhavý, ale mi se velmi líbil a určitě si brzy přečtu pokračování. Dávám pět hvězd a doporučuji. Konec je otevřený právě pro druhý díl. :-)
Zábavné jednoduché čtení. Originální a napínavý dobrodružný příběh plný děje, jen postavy mi přišly trochu ploché a čekala jsem možná více zvratů.
Takové dobré téma, výprava složená z různých národností a charakterů, zasazeno do 11.stol, o kterém se toho ví málo, takže to dává spisovateli možnost si vymýšlet ... ale nic z toho není. Popisy přírody bídné, milostné zápletky bez nápadu, bojové situace vyřešeny spíš zázrakem, než šikovností, smrtelná zranění vyléčena za nejvýše dva dny. Úvaha o pátém ztraceném evangeliu příliš jednoduchá, nedala žádný podnět k zamyšlení. Dočetl jsem to, ale do druhého dílu nepůjdu.
Vzpoměl jsem si na Vladimíra Neffa a jeho příhody Petra Kukaně z Kukaně (Královny nemají nohy a další). To je jiná liga.
To byly utrapy.... dlouhe umorne cteni. Dej byl porad dost stejny. Cela kniha velke plato s hrdiny kteri me krome Hera nedokazali k sobe pripoutat.
Knížka se četla dobře, ale nějak mě nechytla, musela jsem se ke čtení nutit. Možná to bylo mým rozpoložením, že jsem si potřebovala od čtení odpočinout....
Tak tuto knihu jsem si vážně užila! Dokonalá. Uznávám, že je kniha zdlouhavá. Táhne se to, ale takový styl s nadšením přijímám, přesná trefa do mého šálku kávy. Okamžitě sahám po dalším díle.
Dobrodružná cesta za bílými sokoli, plná nástrah a nebezpečenství, přátelství a vzniklých vztahů.Sympatické postavy i celé jejich putování.Bavil jsem se, pokračuji druhým dílem.
Předvídatelné, žádný zvrat, zdlouhavé...na knížkách je krásný to, že probouzejí fantazii. V hlavě se v podstatě odehrává film. Tady chybělo tolik skutečnosti, že bylo těžký si něco představit a zasadit to do nějakého obrazu. Spoustu situaci naprosto bez smyslu zmíněno, spoustu situaci vynecháno, nepopsano.
Cesta to byla dlouhá, která by se dala rozepsat na ságu, popsana v podstatě na pár stránkách.
Jak někdo může procestovat celou Rus až do Černého moře bez zanesení hlubších informací? Já lovila na internetu, abych dala vyprávění souvislosti. Podle obsáhlosti kapitol to vypadalo, že Dněpr má možná pár kilometrů, jezy jsou splavné mrknutím oka...atd. Národnostní rozdíly v podstatě taky žádné. Mělo to potenciál, avšak nevyužit. Pokud je tohle autorův nejlepší román, myslím, že víc od něho číst nebudu.
Úchvatný zážitek! Středověk pokládám za dobu hrůzy a temna a vím, že oprávněně. Ale vypadá to, že si nemůžu pomoct a často si tak nějak podvědomě vybírám právě středověké romány. Moje dobrodružná dušička zaplesala. Autor si vyhrál s každičkou postavou svého příběhu o dlouhé cestě, na němž měl pracovat 5 let, přitom každou z nich zasadil do naprosto skutečných reálií "své" země původu - Frank, Řek, Germán, Ital, Islanďan, Viking..... Jeho popisy povah postav, jejich uvažování, půvabů krajin a zemí, kterými projíždí ať na koni nebo po moři, a které Vallon, Hero, Wayland & spol. postupně navštíví na svém putování od Anglie přes severské země, Rus a dále do Konstantinopole, jsou v Lyndonově podání jednoduše dokonalé. I když hlavní postava Vallona je možná až příliš dokonalá. Charakter, kterému záleží na lidech (ve středověku?), nadto silný, chytrý, spravedlivý, zásadový... obávám se, že mu není co vytknout :-).
Nejvíc mě Lyndon oslovil s Islandem a Grónskem, zeměmi sněhu, ledovců a mnohem víc..., které jsem měla možnost projet. Úplně jsem se tam viděla. Jsou to veskrze nádherné země. A ve středověku to muselo být mnohem, mnohem náročnější. I když Grónsko je i dnes civilizované jen v těch několika malých městečkách a osadách, které tam jsou, a které ani dnes nejsou (nemůžou být) propojené žádnou silniční sítí. Nádherný, dramatický příběh, postavený na reálných základech. Bílí sokoli představují více než zajímavou hlavní zápletku, i když Waylandova bezejmenného psa jsem si oblíbila víc. Cesta sněžných ptáků je nabitá příběhy a jedinečnými postavami, to vše spojeno do jednoho smysluplného celku. Téměř 600 stran, ale ani řádek navíc.
Cesta sněžných ptáků
Jak bych to popsal. Jde o dobrodružný příběh, který se odehrává v 11. století. Určitě nejde o žádný historický román. Nejprve ve čtvrtině a pak asi ve dvou třetinách jsem přemýšlel, zda to vůbec dočtu. Je to takové nějaké splácané, jakoby to autor psal a pak ho najednou napadlo "jé, mohl bych dát ještě tohleto" a tak to tam vsunul. Nic to ve mně nezanechalo a pokračování vynechávám.