Cesta zarubaná
Fraňo Kráľ
Výrazný představitel slovenské socialistické literatury podává v románě dramatický obraz slovenské vesnice v letech hospodářské krize. Vypráví o tíze života venkovského proletariátu - o hladu, stávkách, bojích - i o jeho rostoucím uvědomování za pomoci prohlédající inteligence. Předmluvu Fraňo Kráľ-umělec socialista napsal Vladimír Forst.... celý text
Dobrodružné Romány Literatura slovenská
Vydáno: 1975 , OdeonOriginální název:
Cesta zarúbaná, 1934
více info...
Přidat komentář
Kdo se zajímá více o problematiku v slovenské obci Radzímce, kterou se autor zebrubně zabývá, tak mi může napsat do pošty, jsem ochoten to s ním v dohodnutý čas - rozebrat.
Román je to pěkný, obsah sytý.
Štítky knihy
slovenská literatura venkov vesnice
Autorovy další knížky
1980 | Čenkovej deti |
1951 | Jano |
1950 | SSSR v československé poesii |
1953 | Bude ako nebolo |
1973 | Cesta zarúbaná |
Něco mi říkalo, že když je cesta zarubaná, tak bude asi těžko schůdná. Tuhle jsem šel na jedno a cesta domů byla tak zarubaná, že jsem z toho širokýho chodníku byl samej šrám. Nejsem si jistej, jestli jsem to vysvětlil úplně pochopitelně, a taky správně, ale nic lepšího ze mě dneska asi už nevypadne.
Příběh je to slušnej. Tolik bídy, tolik hladu, tolik smradu a tolik zbytečnejch cest do zemí zaslíbenejch. Tolik lidí, co chtěj makat. I když ten Fráňa co to načmáral byl budovatel jak víno, tak jsem cejtil, že chtěj makat víc kvůli hladu. Vypadaj jak strašáci do zelí a na velký převraty nemaj sílu. Ten co vždycky má prachy a moc nad ostatníma je samozřejmě notář, pak ten co má největší statek a starosta. Bylo by teda lepší, kdyby to byl někdo, kdo má největší něco úplně jinýho. Do příběhu se to krásně hodí, do všech by se to krásně hodilo. Dokonce i do těch ruskejch.
Tihle filištíni vždycky dokážou vytáhnout z bližních kousky posledních chechtáků a ještě je to nechat odpracovat. Když se někomu něco nelíbí, tak je hned proti vládě a musí se s ním zatočit a vytáhnout z něj trošku toho života. Tak to asi chodilo za Hitlera, nebo za komunistů. Nevím, jak moc se to tam dělo ve skutečnosti a jak moc si to strýček Fráňa přibarvil přes červený brejle, který měl během života nasazený na ksichtě.
Všechny linky v knížce jdou od desíti k pěti a jsou smutný. Zajímavý bylo pozorovat, co se děje s počátečním nadšením vesnickýho učitele. Když jsem to bral do ruky, nečekal jsem od toho vůbec nic dobrýho, příjemnýho, ba ani kvalitního, a nakonec jsem byl překvapen, kolik silnýho kafe a tabáku v tom bylo nasypáno.