Cesta zpátky
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212661/mid_cesta-zpatky-212661.jpg
4
1030
1030
Cesta zpátky volně navazuje na nejslavnější autorův román Na západní frontě klid. Vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 přímo ze školních lavic s naivním nadšením táhli na válečná jatka, odkud se hrstka těch, co unikla smrtícím granátům, vrátila zcela zničena na duchu i na těle.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2011
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Der Weg zurück, 1931
více info...
Přidat komentář
Román o zmařených nadějích mladých mužů vracejících se zpět do civilního života po 1.sv.válce. Román plný pesimismu, beznaděje a vzteku. Román o přátelství vzniklém v zákopech, román o zrání a zraněních, která nejdou vyléčit.
Většina mladíků nedobrovolně narukovala do krvavých zákopů, jen proto, aby ti výše postavení mohli hrát svoji "božskou" hru. když se ti stejní mladí-staří vrací zpět, tak zjišťují, že zde pro ně už není to místo, jako předtím a přichází do bídy.
Smutná myšlenka, ale celkové podání (především od druhé půlky) na mě neudělalo takový dojem.
Lepší 3*.
Evropa po první světové válce. Když jsem tuhle knihu četla v mých šestnácti, tak mě zdaleka tak nebavila, jako Tři kamarádi nebo Nebe nezná vyvolených. Holt tam nebyla ta velká láska :-) Myslela jsem si, že se k ní už nevrátím, ale teď ... po letech, ejhle, je to dobrá kniha! Asi je to tím, že člověk do ní musí dozrát. Ale ta bezútěšnost společnosti po válce je dost děsivá.
Evropa se zblaznila a prestala cist Remarqua... halooo, vy panove v kravatach v utulnych kancelarich!! zacnete cist!! Nebo se dockame nove verze tykajici se 21.stoleti!
Kniha mého oblíbeného autora napsaná v roce 1931 - a stále alarmující ....
Návrat zpátky z bitevního pole je rozpačitý .... ty výbuchy stále zaznívají ....
Přetržené mládí - a otázka :
Dokážeme ještě žít jinak než vojáci ?
A v závěrečném doznívání varování ....
.... Snad se války vždycky opakují jenom proto, že jeden nikdy nemůže úplně pochopit utrpení druhého ....
.... Heroismus několika málo lidí je bídou milionů zaplacen příliš draho ....
Tak jak to EMR umí - tolik podnětů k zamyšlení ....
Doporučím.
Výborné a velmi působivé dílo. O válce jako takové už jsem toho přečetl víc, tak možná právě proto na mě výrazně zapůsobily ty následky.
Stejně jako Na západní frontě klid se mi i tato kniha velmi líbila. Téma samozřejmě těžké, u některých scén se mi dělalo špatně, ale je potřeba číst i takové knihy.
Skvělá kniha. Pan Remarque byl úžasný spisovatel. U této knihy jsem se dokázala vžít do děje, jako bych byla s klukama. Z knihy mám silný zážitek. Doporučuji.
Kniha, kterou by měl číst každý. Já už ji četla 2x :-)+
Je tu opět zbrazeno jak rozhodnutí několik málo lidí, jejich neústupnost, stižádost atd. ovlivní životy miliónů lidí.
Mladí kluci, většinou studenti střední školy, byli vytrženi ze svých životů a starostí, které odpovídali jejich věku a byli hozeni do vražedné mašinérie. Viděli nestutečné zrůdnosti, zažili boj o holý život atd. a po letech strádání a válečných hrůz se od nich najednou očekává, že se vrátí do normálního života a začnou žít tam kde před válkou ... ale to nejde .... Maminky v nich vidí ty šikovné chlapce, které vyprovázeli před lety, se slečnama najednou nenachází společnou řeč, nedokáží se bavit o banálnostech, nemají s kým sdílet své strachy, své zážitky ...
Přežít 1. světovou válku, bylo pouhým prvním krůčkem k tomu, aby se člověk mohl znova zařadit do běžného civilního života. A přestože 2. světová válka přinesla mnohem více lidských objetí, tak dostat se z následků přežití té první, bylo podle mě mnohem složitější. Proto je pro mne naprosto nepochopitelné, že vůbec došlo k té druhé. Pan Remark sepsal další neskutečně pravdivou výpověď, která by teoreticky měla veškeré lidstvo od dalších válek odradit. Proč tomu tak není, je pro mne obrovskou záhadou. Možná lidé málo čtou, možná nevěří tomu co čtou. Možná to prostě jenom nejsou lidé. Audiokniha, kterou naprosto perfektně načetl pan Pavel Batěk, ještě násobí již tak hutnou atmosféru tohoto příběhu.
Velmi smutné poslouchání o dětech / mužích, kteří si odnesli z bojů více než chtěli a předpokládali, že budou opěvováni jako hrdinové......bojovali za vlast, za ideály, až zjisili, že nic není tak jako bylo.
Zatím jsem všechny knihy od E. M. Remarqua, které jsem četl (Tři kamarádi, Černý obelisk, Na západní frontě klid, Čas žít, čas umírat, Jiskra života a Zaslíbená země), hodnotil 5 hvězdičkami. V této tendenci budu pokračovat i u knihy Cesta zpátky. Ani pořádně nedokážu vysvětlit, čím přesně mě každá Remarquova kniha dostala. Nyní to byl příběh o mladých mužích, kteří si prošli strastmi války, ale přišel mír a oni se musí vrátit zpátky do života. Návrat je jiný, než očekávali. Každý, kdo by rád soudil vojáky, nebo obecně lidi, kteří si prošli válkou či válečným obdobím, by si měl tuhle knihu přečíst, protože ne všechno je tak, jak si představují. Dokud se s tím člověk nesetká, nedokáže poznat, co se těm lidem honí hlavou. Tato kniha alespoň částečně odpovídá na otázku, co ti lidé při návratu mohou cítit nebo prožívat.
Je to prostě pokračování, ale pořád Eriček. U něj je to pořád taková ta směsice naprosté reality a citů, taková ta pořád sranda a najednou ta ohromná citová hloubka. Jde o zpověď kluků vracejících se z prohrané války do zadlužené země, zpověď dětí vracejících se jako muži mezi lidi a příbuzné, kteří je naprosto nechápou. Válka se stala jejich pevnou půdou pod nohama a teď se vracejí do neznáma, mezi cizince, do něčeho, co je již nikdy nemůže naplňovat a každý z nich se s tím vyrovnává po svém. Konec je prostě geniální. Moc doporučuji, ale určitě až po přečtení Západní fronty.
Skvělá kniha. Jen mi při čtení vadilo, že se moc nedalo orientovat kdo má jaké jméno a příjmení- Albert vs Adolf vs Alfréd vs Arnošt... Ostatně i při střelbě v lokále sem to prvně pochopil tak, že střílel Adolf kvůli své milé a ne Albert, až tak sem byl zmatený. Možná to je záměr, ukázat vojáky jako jednu masu, jako hromadu charakterů. Pro mě je to ale příklad jak něco nepsat, při druhém čtení si celou partu pěkně vypíšu na papírek. Závěr knihy byl hodně smutný, ale to je autorova klasika.
Sláva, bída, hrdinství, hnus a otřesné zážitky ze zákopů popsal Remarque ve svém známějším díle a obecně se píše o takových věcech všem autorům snadněji.
Uchopit však a popsat osudy “šťastných” přeživších je něco, co podle mě popsal Remarque v této knize skvěle.
Válce je prostě třeba se vyhnout vždy, následky si její účastníci nesou po celý život. Někdo na situaci následně zbohatne, někdo ne, ale už nic nebude jako dříve.
Panebože to bylo ale těžké čtení.... je to klasický Remarque... je to smutný, depresivní a končí to špatně.... zase na druhou stranu píše o válce a tam moc veselých věcí není... na druhou stranu to má velký přesah.... bohužel lidi jsou nepoučitelní... přitom v téhle knize to je... válku nelze vyhrát.... prohrají všichni, i ti co přežijí... zranění jsou všichni, akorát u většiny to není vidět na pohled....
(SPOILER) Kniha je hodně psychologická, pojednává o tom co se stane když najednou skončí válka a chlapci se vrátí domů. Nejenže je doma nevítají protože třeba ani nepočítali s tím že se jejich synové ještě objeví, ale po první světové válce v Německu nastala hospodářská krize a sami lidé ani neměli co jíst tím pádem živit další členy rodiny bylo těžší. Kniha funguje jako nádherné zamyšlení o zbytečnosti válek a o tom co mají dělat vojáci kteří jí přežijí a jak se z psychických důvodů nemohou zařadit zpět do normálního života.
Válečná literatura není úplně mým šálkem kávy, ale knihy od Ramarqua mám velmi ráda. Považuji za nejlepší knihy hotovo období. Knihy mají velké poselství, skvěle se čtou a příběh ve Vás zůstane již na pořád. Kniha navazují na Západní frontě knih není výjimkou.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) smrt německá literatura osudy lidí chudoba, bída krize smutek Němci německé romány
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Velká válka skončila, její dopady však zůstávají. A nikdy nezmizí. Protože kdo ji zažil, ten už nebude jako dřív... Pan Remarque moc dobře věděl, co je válka zač, a dokázal její bestialitu a nesmyslnost popsat jako nikdo jiný. Není divu, že když se později dostali k moci náckové, tak jeho knihy nenáviděli a pálili. Plných pět.