Cestující
Ulrich Alexander Boschwitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406649/bmid_cestujici-U46-406649.jpg
4
87
87
Židovský obchodník Otto Silbermann, vážený člen komunity, je během listopadových pogromů vyhnán ze svého domova. S kufříkem peněz, který se mu tam podaří zachránit před nacistickými perzekutory, pak bezcílně cestuje. Setkává se s uprchlíky, nacisty, dobrými i zlými lidmi. Nikdy předtím nebylo možno vcítit se tak přímým způsobem do atmosféry tohoto období v Německu. V rozhovorech, které Silbermann vede a poslouchá, se totiž působivě odráží děsivá realita života, která panovala v této době.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , KontrastOriginální název:
Der Reisende, 1939
více info...
Přidat komentář
Celkově: téma mělo mnohem větší potenciál...
Zajímavé je na knize hlavně to, kdy vznikla. Ano člověk se cítí v bezdějovém běhu událostí ztracen. Stejně jako se asi ztrácela hlavní postava. Četlo se to celkem svižně, jen místy nebylo zřejmé, kdo hovoří... Ale nějak mě nevtála atmosféra, žádný strach, žádné prožití emocí spolu s hrdinou. A nejsem příznivcem nevyřčených konců.
Na druhou stranu je zajímavé, že v knize nejsou hrdinové a nestvůry, prostě jen lidé.
čekala jsem víc... četla se mi celkem dobře, škoda, že konec vlastně žádný není. kniha mi přijde nedopsaná, ¨bez pointy
Četla jsem jako e-knihu.
Bylo zajímavé, " slyšet " to od člověka, který si tím opravdu prošel. Který tu dobu opravdu zažil, bylo to natolik autentické, až jsem z toho měla hrůzu. Jasný, v těchto letech vychází spousta takových knih, avšak od lidí, kteří o tom slyšeli, možná se o tom učili.. ale tohle bylo něco naprosto jiného.
Mám hrůzu z toho, že těch zfanatizovanejch Němců, bylo tolik, že nebylo kam prchnout. Nebylo místo kam se schovat. Muselo to být strašný, opravdu. Z lidí, kamarádů, známejch, se stanou nepřátelé, kteří se k Vám už nehlásej, i přesto, že jim bylo tolikrát pomáháno.. Vám by nikdo nepomohl. Jen proto, že jste Žid. Ta nervozita, se kterou projížděl Německo křížem krážem, a nevěděl, kdy ho někdo pozná a udá.. to, že nevěděl kde a jak skončí..
Nakonec se ani nedivím, že ztratil víru. Přišel o peníze, přišel o svobodu, přišel o svůj život.. taky by mi pak nezáleželo na tom, jestli mě někdo pozná a nahlásí. Prostě nebyla šance. Je to smutné, a já bych to rozhodně nezvládla. Sama ne.
Měli by jsme být opravdu vděční za to, v jaké době žijeme. Měli by jsme být vděční za to, že se nám to vyhlo..
Nic moc tedy.
Za uvážení stojí rozhodně to, za jakých podmínek byl román psán, ale ani to knize nepomůže. Pokud ji mám hodnotit z čtenářského pohledu, je prostě špatná. I v závěrečném doslovu je zmiňováno, že bylo nutné ji redigovat a upravit, ale ani to moc nepomohlo.
Nesedl mi styl psaní, kdy hrdina pořád jen valí ven svoje myšlenky stylem: Teď si dám jídlo. Pak si zajdu koupit noviny. Co když nebudou mít noviny? atd.. Čím se blížil román ke konci, tím víc mě hlavní hrdina štval a byl protivnější. Jestli to měl být pokus o rozklad osobnosti vlivem prostředí a událostí, moc to stopu nenechalo.
A co nejdůležitější, chyběla pointa. Nějaký smysl. Kdyby aspoň prostředí, atmosféra, charaktery stály za to, ale bohužel.
Atmosféra beznaděje srovnatelná s Vítězným obloukem, ovšem čím více se Otto propadá ve svých beznadějných náladách, tím větší je i jeho vnitřní neklid, kolísání nálad, spletitější vnitřní monology.....rozpoložení duše působí nadmíru sugestivně a autenticky, motiv cestujícího dle mého symbolizuje celkově pocit ztráty domova, zázemí, přátel a země, která zavrhla část svých obyvatel, kteří za ni ještě nedávno byli ochotni položit život. Pomyslným vrcholem zoufalství může působit jak hlavní hrdina dojde k poznání - za to můžou oni, Židi, ti co vypadají jako Židi, jak by mi bylo nebýt jich a rychlé uvědomění si, že jsem vlastně sám jeden z nich. Sílu příběhu umocňuje i celkové vykreslení motivů a jednání různých představitelů společenských vrstev, které je ne vždy tak přímočaré jak by mělo být příp. jak by se nejspíš dalo očekávat a dá se někdy vycítit z jednání vedlejších postav příběhu i jistý vnitřní nesouhlas s tím, co se tehdy v Německu dělo, to "jen" doba si žádala zaujmout ty správné postoje.
Bludný Cestující na trati odnikud nikam cestující s pocity zoufalství, zmaru, naděje i rezignace.
Velmi čtivě a kvalitně podané vyprávění, v němž dokonale vyniká absurdita tehdejších událostí, doby a smýšlení nacistů...
V Cestujícím je důraz kladen na Silbermannovy vnitřní monology a také dialogy, které vede s neznámými lidmi ve vlaku a několika přáteli po kavárnách. Autorovi se podařilo stvořit dokonale vnitřně rozervaného hrdinu, který není schopen se rozumově vypořádat s absurdností situace, do které se spolu s celým židovským národem dostal. Mísí se v něm pocity beznaděje, které hned střídá naděje nebo vztek. Žene se napříč městy hledajíc řešení svých problémů a hned zase prchá na nádraží a jede hledat bezpečí dál, ale nakonec se jen točí v kruhu, ze kterého není útěku.
Víc v recenzi.
Autenticita, to je výjimečné na příběhu hlavního hrdiny a to jej taky odlišuje od miriád románů, které vyšly později, mnohem později a rojí se zejména dnes, od mladých autorů, kteří nemohou mít o té době naprosto žádné skutečné povědomí...
Autor to zažil, jemu se sice z toho nejhoršího tehdy podařilo utéct do "civilizovanějšího světa", ale celé mašinérii s internováním Židů stejně neunikl a zemřel v 27.
Divím se, že u nás tenhle román nevyšel už dávno, po svém prvním publikování v angličtině. Nyní "objevně" vychází po osmdesáti letech asi jako překlad prvního (nedávného) německého vydání, pokud lze soudit podle úvodu a doslovu německého vydavatele.
Pro tu autenticitu a značné autobiografické prvky (i když v té době už autor v Německu nebyl) mě kniha zaujala, byť nerada o všech těhle hrůzách čtu; současným autorům snažícím se vézt na vlně zájmu o válečné fikce prostě nemůžu jejich příběhy uvěřit.
"Člověk je bezmocný jako malé dítě. Kdo by si to pomyslel? Ve středu Evropy - ve dvacátém století." (s. 55, listopad 1938, jak snadno a často se to může opakovat...)
Děj není po úvodních dramatických událostech doma v Berlíně až tak epický, více hrdina (občas se spolucestujícími) dumá, a že je o čem - o životě a budoucnosti:
"Berlín - Hamburk
Hamburk - Berlín
Berlín - Dortmund
Dortmund - Cáchy
Cáchy - Dortmund
A takhle to možná půjde pořád dál. Jsem teď cestující, věčný cestující.
Vlastně už jsem emigroval.
Emigroval jsem do Německých říšských drah.
Už nejsem v Německu.
Jsem ve vlacích, které projíždějí Německem. To je velký rozdíl." (s. 158)
Bludný Žid necestuje navěky; tragikomické několikadenní cestování nemůže skončit jinak než tak trochu kafkovsky ...
Bolestný osud židovského obchodníka, který těsně unikl zatýkání o Křišťálové noci. Tím začíná jeho pouť ve vagónech Německé říšské dráhy a jeho závod s čirým zoufalstvím. Nejsou zde líčené fyzické represe, ale i samotná duševní trýzeň hlavního hrdiny má svou sílu. Ze stránek dýchá jeho rozpolcenost, nepochopení, strach, zmar a tíseň. Knihu bych doporučila čtenářům, které zajímavá tato vyhrocená doba. Beznaděj prezentovaná osobou, které se přímo dotýká, je zde přímo hmatatelná.
Ač na toto téma vznikly v uplynulých desetiletích stovky, ne-li tisíce literárních děl, díky Boschwitzovu stylu je Cestující jedním z těch, které mezi ostatními vyčnívá. Jde o nesmírně silný - a zároveň čtivý, což u fikce s touto tematikou nebývá pravidlem - román, který by si měl přečíst každý.
Cestující
Četla jsem zajímavější knihy na toto téma. Zde se přičítá k plusu to, jak kniha vznikla. Není to pro masového čtenáře, ale je tu neotrele vylicena beznaděj.