Cestující

15.12.2024 5 z 5

„Lhostejně pozoroval lidi, které míjel. Pak ale bezděčně svraštil čelo, když si všiml muže, který vypadal, že je Žid. V uličce třetí třídy pak narazil ještě na jednoho podobně podezřelého.

V tomhle vlaku je až moc Židů, pomyslel si Silbermann. Kvůli nim se všichni ocitáme v ohrožení. Vám ostatním vůbec vděčím za všechno. Kdyby vás nebylo, mohl bych žít v klidu a míru. Jenže vy existujete a já tak spadám do vašeho smolného společenství! Já se od ostatních v ničem neliším, ale možná jste skutečně jiní a já k vám nepatřím. Ano, kdyby vás nebylo, nikdo by mě nepronásledoval. Mohl bych zůstat normálním občanem. Jenomže vy existujete, a proto mě vyhubí spolu s vámi. Přitom nemáme v zásadě vůbec nic společného!

Připadalo mu nedůstojné takhle přemýšlet, ale přesto to dělal. Když vás spousta lidí neustále dokola ujišťuje: Ty seš dobrej chlap, ale ta tvoje rodina, ta nestojí za nic. Tví bratranci jsou, na rozdíl od tebe, pěkní neřádi - to se pak člověk velice snadno nakazí všeobecným míněním.

A přesně to se teď přihodilo i Silbermannovi. Za normálních okolností nepatřil k oněm tragikomickým postavám, kterým se říká židovští antisemité. Momentálně ale nebyl schopen uvažovat s čistou hlavou, byl podrážděný na nejvyšší míru a už jen pouhou existenci souseda pociťoval jako urážku.

To vy jste mě dostali do téhle šlamastyky, vztekal se v duchu a upřel nepřátelský pohled na muže, jehož vzezření ho přivedlo k domněnce, že má co do činění s vyznavačem stejné víry. Tomu pohled neušel a okamžitě jej značně popuzeně opětoval.

Opustil své místo u okna a přistoupil k Silbermannovi. „Dlužím vám snad nějaké drobné?" vyštěkl.“

--

Tohle je velká vzácnost. Napsal ji teprve 23letý mladík, mladý Berlíňan Ulrich Alexander Boschwitz během jednoho měsíce na konci roku 1938 pod dojmem událostí Křišťálové noci, přičemž tou dobou byl sám už pár let na útěku před nacistickým terorem. Navzdory jeho původu a přesvědčení ho nedlouho na to Anglie internovala a poslala do trestaneckého tábora v Austrálii jako jednoho z ostudně známých Dunera boys. Na zpáteční cestě jeho loď potopila německá ponorka a on zmizel v severním Atlantiku ve věku 27 let spolu se svými posledními rukopisy.

Román Cestující odmítli v Německu vydat i po válce, a tak v originálním rozsahu a řeči vyšel poprvé až teď, v roce 2017, a v českém překladu Michaely Řeřichové o dva roky později. Je opravdu „dopisem v lahvi z nacistického Německa“, jak píše jeho nakladatel. Ten dopis plul 80 let, než se dostal ke svým adresátům.

Je to vlastně monolog Otto Silbermanna, hrdého veterána první světové války, nositele Železného kříže a majitele velké firmy pevně zakotveného v německém společenském životě. Má ženu z východního Pruska a vypadá jako ukázkový árijec. Jenom to písmeno J vyražené v dokladech a to příjmení kdyby neměl. V Berlíně probíhá hromadné zatýkání a jeho život se z minuty na minutu mění v cestu bez konce. Stejně jako Kafkův Josef K. Otto předpokládá, že když nic neprovedl, nemůže se mu přece nic stát a že ten omyl, ve kterém se ocitl, jde snadno vysvětlit. A stejně jako Josef se Otto nakonec zmítá v tom neporazitelném soukolí úplně sám.

--

„Autobus zastavil a Silbermann si koupil od jednoho z prodejců, kteří se k němu hrnuli, noviny. Se svraštělým obočím četl nadpisy. „Vražda v Paříži.“ „Židé vyhlašují válku německému národu.“ Zdrcený a rozhněvaný zároveň plátek zmuchlal a zahodil.

Že je válka, toho jsem si vědom. Ale že jsem ji vyhlásil já, to se dozvídám až teď. Co je to za špatný, starý vtip? Peněžní poslíček přepadl a těžce zranil lupiče. Aby zaplatili lékaře, vezmou mu peněženku, a když si štika zkazí žaludek kaprem, vyhlásí v důsledku tohoto pokusu o vraždu všem ostatním kaprům jako spoluviníkům válku.

Silbermann si zapálil cigaretu.

Sedmnáctiletý mladík tedy, místo aby si vzal život, střílel směrem, z něhož mu byly tyto rady udělovány. A tím napadl nejen on, ale my všichni Německou říši.“

18.10.2024 2 z 5

zuzi.cte

Tato kniha se mi nelíbila. Vlastně vůbec nevím, co mi měla přinést. Byla čtivá, ale příběh mě nebavil. Je to román částečně inspirován skutečnou událostí. Hlavní hrdina Oto Silbermann je bohytý obchodník žijící v Berlíně, židovského původu, ale německého smýšlení. V první světové válce bojoval jako voják, byl vyznamenán, ale pod dojmem listopadových pogromů začal bezcílně bloudit Německem, s úzkostí a se strachem, neustále vystaven riziku, že bude dopaden či udán. Takže kniha je o tom, jak bezcílně jezdí křížem krážem po Německu. Na to, že se bál, že bude uvězněn, si na můj vkus až moc vyskakoval v přítomnosti německých občanů. Všem vykládal, že je Žid i když měl arijský vzhled, takže pozornost mohl budit pouze svým jménem, ale stále upozorňoval na to, že je Žid. Měl u sebe hodně velký obnos peněz, bral to jako základ do budoucnosti, ale všem vykládal, kolik peněz má u sebe, takže si koledoval o okradení, což se nakonec také stalo. Přišel mi jako zmatený, zoufalý, bez cíle, bez plánu, nesoustředěný, ano mohlo to být tou situací, ale ta situace v knize nebyla vůbec popsaná. V knize ho vlastně nikdo nestíhal, nehledal, nemusel se skrývat jen cestoval pořád všem na očích. Příběh knihy skončil otevřeně, takže vlastně vůbec nevím, jak to s ním dopadlo. Hlavní postava mi nebyla sympatická.

v Právě čtených	2x
v Přečtených	108x
ve Čtenářské výzvě	32x
v Doporučených	7x
v Knihotéce	151x
v Chystám se číst	94x
v Chci si koupit	16x
v dalších seznamech	3x

Cestující přehled

Ulrich Alexander Boschwitz

Literatura světová Romány Historické romány

Der Reisende, 1939

Můj komentář

Nové komentáře (33)

Související novinky (1)

Holly, Stříbrné hrdlo a další knižní novinky (20. týden)

Citáty z knihy (0)

Kniha Cestující v seznamech

Štítky knihy

Autorovy knížky