Cestující
Ulrich Alexander Boschwitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406649/bmid_cestujici-U46-406649.jpg
4
87
87
Židovský obchodník Otto Silbermann, vážený člen komunity, je během listopadových pogromů vyhnán ze svého domova. S kufříkem peněz, který se mu tam podaří zachránit před nacistickými perzekutory, pak bezcílně cestuje. Setkává se s uprchlíky, nacisty, dobrými i zlými lidmi. Nikdy předtím nebylo možno vcítit se tak přímým způsobem do atmosféry tohoto období v Německu. V rozhovorech, které Silbermann vede a poslouchá, se totiž působivě odráží děsivá realita života, která panovala v této době.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , KontrastOriginální název:
Der Reisende, 1939
více info...
Přidat komentář
Poriadne depresívna a desivá kniha. Ostal po nej tiesnivý pocit. A navyše k tomu osud autora. Inak, hlavná postava mi miestami šla na nervy, s toľkými peniazmi si predsa mohol zaplatiť falošný pas a zdrhnúť, asi nemal kontakty, ale to by asi bola už iná kniha a autorovi šlo o to, aby vykreslil jeho beznádejnú situáciu. Určite to s Ottom dobre neskončilo.
Tato kniha se mi nelíbila. Vlastně vůbec nevím, co mi měla přinést. Byla čtivá, ale příběh mě nebavil. Je to román částečně inspirován skutečnou událostí. Hlavní hrdina Oto Silbermann je bohytý obchodník žijící v Berlíně, židovského původu, ale německého smýšlení. V první světové válce bojoval jako voják, byl vyznamenán, ale pod dojmem listopadových pogromů začal bezcílně bloudit Německem, s úzkostí a se strachem, neustále vystaven riziku, že bude dopaden či udán. Takže kniha je o tom, jak bezcílně jezdí křížem krážem po Německu. Na to, že se bál, že bude uvězněn, si na můj vkus až moc vyskakoval v přítomnosti německých občanů. Všem vykládal, že je Žid i když měl arijský vzhled, takže pozornost mohl budit pouze svým jménem, ale stále upozorňoval na to, že je Žid. Měl u sebe hodně velký obnos peněz, bral to jako základ do budoucnosti, ale všem vykládal, kolik peněz má u sebe, takže si koledoval o okradení, což se nakonec také stalo. Přišel mi jako zmatený, zoufalý, bez cíle, bez plánu, nesoustředěný, ano mohlo to být tou situací, ale ta situace v knize nebyla vůbec popsaná. V knize ho vlastně nikdo nestíhal, nehledal, nemusel se skrývat jen cestoval pořád všem na očích. Příběh knihy skončil otevřeně, takže vlastně vůbec nevím, jak to s ním dopadlo. Hlavní postava mi nebyla sympatická.
Kníh z čias druhej svetovej vojny som prečítal už veľa. Román Cestujúci by z obsahového hľadiska nebol extra výnimočný, keby sme sa čitateľ nezamyslel na okolnosti jeho vzniku. Táto kniha vznikla pred druhou svetovou vojnou. Ešte sa oficiálne nevedelo aké príšernosti sa Nemci chystajú urobiť so židovským obyvateľstvom a ani aký rozmer to celé nadobudne. Sám autor zomrel v roku 1942. Dalo by sa povedať, že dej tejto knihy je skoro až prorocký. Oveľa viac než pre autorovu schopnosť predpovedať budúcnosť, však kniha svedčí o postupnej radikalizácii nemeckého obyvateľstva, ktorá začala dlho pred vypuknutím holokaustu. A tiež, že utrpenie židov bol všeobecne známy fakt. Kniha je napísaná veľmi sugestívne a dalo by sa povedať, že až naliehavo. Čitateľ sleduje postupný rozklad psychiky človeka, ktorý prichádza o všetko bez toho, aby to vedel nejak extra ovplyvniť. Je škoda, že kniha bola napísaná v takom krátkom čase a sám autor ju už nestihol upraviť. Miestami bolo z textu cítiť, že bol napísaný narýchlo. Vedel by som si predstaviť niektoré pasáže preškrtať a iné zas naopak rozviesť. Možno o to autentickejšie Cestujúci pôsobí. Určite odporúčam.
81%
...Pro Žida je prostě celá Říše rozšířený koncentrační tábor.
___________________________________________________________________________
Velice silný příběh, vyvolávající emoce, bude ve mně ještě dlouho doznívat. Taková beznaděj! Někomu knížka nemusí připadat čtivá, ale mě hned vtáhla a nepustila, dokud jsem nebyla na konci.
Doporučuji!
Kniha, jejíž četba mi snad nejvíce ubíhala: ani jsem se nenadála a byla jsem v polovině. A druhá věc: ano, jsou to věci, které už jsou dnes notoricky známé, ale autor – mladý muž v roce 1938 – je popisuje jako přímý účastník, s úžasem, který je adekvátní tehdejší době. Jak je vůbec možné, že padly všechny jistoty civilizovaného světa? Jak má reagovat ten, koho se to týká, jak tohle vůbec může pobrat a pochopit? A do třetice přidám to, co je pro mě – člověka dnešní doby - naprosto nejhorší a nejméně pochopitelné: z doslovu je patrné, že po křišťálové noci se velmoci od židovského problému zcela distancovaly a emigraci židovského obyvatelstva utlumily na minimum!
A to už ani nemluvím o Dunera boys – ostudné kapitole (kolikáté už?) britských dějin, která se týká už „jen“ autorova života a je zmíněna pouze v doslovu . . .
Musím říct že je těžké představit si jak by se člověk zachová na místě hlavního hrdiny. Ale musím říct že jsem si celý dej říkal... Uteč... Tohle neřeš.... Co to proboha děláš?... Každopádně ve mě kniha vyvolávala emoce a to je vždy velké plus.
Hlavní hrdina byl ve svých myšlenkách tak roztěkaný, že jsem chvilkama byl i já. Říkal jsem si taky, co to furt (v myšlenkách) plácá, ale pak mi došlo, že i já tak přemýšlím - tak já udělám tohleto; no jo, ale když to udělám, co když se stane toto; tak já to možná neudělám; ale já to přeci chci udělat.
Opravdu silný příběh. Hodně jiný než běžně čtu, ale přišel mi tak trochu nedopsaný děj. Uvidíme ještě se mi to rozleží v hlavě a dám tomu čas.
Jinak samotná knížka dobře vyrobená. Líbila se mi šitá vazba a látková záložka. Přebal knihy byl také dobrý. David
Vynikající kniha! Mrazivé čtení se skvěle vykreslenými postavami a atmosférou doby a s až schizofrenním uvažováním hlavního hrdiny, který je rozpolcen ve svých úvahách o lidech i dění kolem něj - chvíli doufá a věří v lepší vlastnosti známých i neznámých, chvíli propadá naprosté beznaději.
Doporučuji, knih popisujících atmosféru té doby není mnoho.
Příběh plný strachu, zmaru, ponížení a hrůz v době temna v německé historii, kde slovo a význam Žid neměl žádnou cenu. Příběh inspirovaný skutečnými prožitky spisovatele Ulricha, který tuto knihu napsal za čtyři týdny a zemřel v pouhých 27 letech při útoku německou ponorkou na loďi, na které cestoval .
Nenáročná, spíše oddechová, avšak smutná literatura s dokonale vystihnutou atmosférou Německa před válkou. Zajímavostí jsou autobiografické prvky, což mne následně donutilo něco si zjistit o osudech tohoto spisovatele
Z dnešního pohodlného časového odstupu můžeme snadno přemýšlet, proč Židé neopustili Německo. Zde se můžeme vcítit do kůže jednoho z nich. Otto Silbermann, obchodník, za zemi bojoval v první válce. Věřil v německý stát. Považoval se za slušného občana, který by měl být zákony chráněn. A když se stane vývrhelem ve vlastní zemi, tak neví co dělat. Sledujeme jeho zmatení a duševní úpadek v přímém přenosu. Jako bychom byli jeho spolucestující. Každá jeho cesta má smysl v onom bezcílném bloumání.
Jsou tam momenty, kdy s Otto nesouhlasíme. Pokusili bychom se sami znovu překročit hranice, když poprvé to nevyšlo? Sama nevím.
Nelíbilo se mi jeho zalíbení k jiné ženě než manželce a další charakterové vady. Ale to neubírá na kvalitě Cestujícího. Bochschwitz tu zprostředkoval čtenáři dojem, že se nachází v Německu v roce 1938.
Román zobrazuje děsivou situaci židů v Německu ještě před druhou světovou válkou. Jde o osobní, niterné existenciální svědectví, tak dobře zachycené, jaké jsem ještě nečetla. Život obrácený vzhůru nohama, strach o holý život a klaustrofobní bezvýchodnost situace. Zdánlivě je okolní svět stále stejný, ale z některých dříve důstojných občanů jsou najednou podřadní lidé, kteří se bojí existovat. Absurdní realita nedávné historie.
Jedna z prvních knih, která mapuje třicátá léta v Německu. Byla vydaná ještě před druhou světovou válkou a autorem je Ulrich Alexander Boschwitz. Mladý spisovatel, který čerpal ze svých vlastních a rodinných zkušeností a jehož příběh je velice smutný. Líbí se mi, že kniha není černobílá (ne všichni Němci jsou špatní). Stejně tak je na knize zajímavé, jak poukazuje nejenom na hrůzy tehdejšího každodenního života, ale připomíná i to, že pro Židy nebylo tenkrát vůbec jednoduché emigrovat z Německa, vzhledem k (ne)ochotě mnohých států...
Naprosto dokonalá atmosféra. Úžasně vykreslená situace obyčejného muže, který je
ve špatné době na špatném místě a jako bonus má špatný původ. Jak se může během jednoho dne úplně otočit život? Koho můžeme nazývat přáteli? Co je v životě opravdu důležité?
Opravdu, jsem rád, že jsem si tuto knihu mohl přečíst.
Čtivý a působivý román s autobiografickými rysy. Autor prostřednictvím Otty Silbermanna poukazuje na zoufalství a beznaděj statisíců Židů v předválečném období a bojuje s vlastním osudem. Doporučuji, stojí za přečtení...
Velmi zajímavý příběh, až dokument. Při tom dosti čtivý, vypovídající o předválečné době z pohledu přímého účastníka.
Ja mam z knihy smiseny pocity. Jedna se o knizku, ktera popisuje osudy zidovskeho obchodnika v listopadu roku 1938, jak se snazi zachranit jen s aktovkou plnou penez...
Uz jen autoruv zivotopis stoji za precteni.
Jestli se o ni budou ucit ve skolach? Tot otazka
Cestující
„Lhostejně pozoroval lidi, které míjel. Pak ale bezděčně svraštil čelo, když si všiml muže, který vypadal, že je Žid. V uličce třetí třídy pak narazil ještě na jednoho podobně podezřelého.
V tomhle vlaku je až moc Židů, pomyslel si Silbermann. Kvůli nim se všichni ocitáme v ohrožení. Vám ostatním vůbec vděčím za všechno. Kdyby vás nebylo, mohl bych žít v klidu a míru. Jenže vy existujete a já tak spadám do vašeho smolného společenství! Já se od ostatních v ničem neliším, ale možná jste skutečně jiní a já k vám nepatřím. Ano, kdyby vás nebylo, nikdo by mě nepronásledoval. Mohl bych zůstat normálním občanem. Jenomže vy existujete, a proto mě vyhubí spolu s vámi. Přitom nemáme v zásadě vůbec nic společného!
Připadalo mu nedůstojné takhle přemýšlet, ale přesto to dělal. Když vás spousta lidí neustále dokola ujišťuje: Ty seš dobrej chlap, ale ta tvoje rodina, ta nestojí za nic. Tví bratranci jsou, na rozdíl od tebe, pěkní neřádi - to se pak člověk velice snadno nakazí všeobecným míněním.
A přesně to se teď přihodilo i Silbermannovi. Za normálních okolností nepatřil k oněm tragikomickým postavám, kterým se říká židovští antisemité. Momentálně ale nebyl schopen uvažovat s čistou hlavou, byl podrážděný na nejvyšší míru a už jen pouhou existenci souseda pociťoval jako urážku.
To vy jste mě dostali do téhle šlamastyky, vztekal se v duchu a upřel nepřátelský pohled na muže, jehož vzezření ho přivedlo k domněnce, že má co do činění s vyznavačem stejné víry. Tomu pohled neušel a okamžitě jej značně popuzeně opětoval.
Opustil své místo u okna a přistoupil k Silbermannovi. „Dlužím vám snad nějaké drobné?" vyštěkl.“
--
Tohle je velká vzácnost. Napsal ji teprve 23letý mladík, mladý Berlíňan Ulrich Alexander Boschwitz během jednoho měsíce na konci roku 1938 pod dojmem událostí Křišťálové noci, přičemž tou dobou byl sám už pár let na útěku před nacistickým terorem. Navzdory jeho původu a přesvědčení ho nedlouho na to Anglie internovala a poslala do trestaneckého tábora v Austrálii jako jednoho z ostudně známých Dunera boys. Na zpáteční cestě jeho loď potopila německá ponorka a on zmizel v severním Atlantiku ve věku 27 let spolu se svými posledními rukopisy.
Román Cestující odmítli v Německu vydat i po válce, a tak v originálním rozsahu a řeči vyšel poprvé až teď, v roce 2017, a v českém překladu Michaely Řeřichové o dva roky později. Je opravdu „dopisem v lahvi z nacistického Německa“, jak píše jeho nakladatel. Ten dopis plul 80 let, než se dostal ke svým adresátům.
Je to vlastně monolog Otto Silbermanna, hrdého veterána první světové války, nositele Železného kříže a majitele velké firmy pevně zakotveného v německém společenském životě. Má ženu z východního Pruska a vypadá jako ukázkový árijec. Jenom to písmeno J vyražené v dokladech a to příjmení kdyby neměl. V Berlíně probíhá hromadné zatýkání a jeho život se z minuty na minutu mění v cestu bez konce. Stejně jako Kafkův Josef K. Otto předpokládá, že když nic neprovedl, nemůže se mu přece nic stát a že ten omyl, ve kterém se ocitl, jde snadno vysvětlit. A stejně jako Josef se Otto nakonec zmítá v tom neporazitelném soukolí úplně sám.
--
„Autobus zastavil a Silbermann si koupil od jednoho z prodejců, kteří se k němu hrnuli, noviny. Se svraštělým obočím četl nadpisy. „Vražda v Paříži.“ „Židé vyhlašují válku německému národu.“ Zdrcený a rozhněvaný zároveň plátek zmuchlal a zahodil.
Že je válka, toho jsem si vědom. Ale že jsem ji vyhlásil já, to se dozvídám až teď. Co je to za špatný, starý vtip? Peněžní poslíček přepadl a těžce zranil lupiče. Aby zaplatili lékaře, vezmou mu peněženku, a když si štika zkazí žaludek kaprem, vyhlásí v důsledku tohoto pokusu o vraždu všem ostatním kaprům jako spoluviníkům válku.
Silbermann si zapálil cigaretu.
Sedmnáctiletý mladík tedy, místo aby si vzal život, střílel směrem, z něhož mu byly tyto rady udělovány. A tím napadl nejen on, ale my všichni Německou říši.“