Cesty hladu
Jorge Amado
V tomto románe autor nemilosrdne odhaľuje pomery na brazílskom vidieku pred revolúciou 1935. Hlavní hrdinovia sú členovia rodiny černošského bezzemka Jerónima, ktorých postihuje známe nešťastie brazílskych chudákov veľkostatkár im odňal kúsok poľa, ktoré mali v prenájme a na ktorom dlho živorili.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1952 , Spoločnosť priateľov klasických kníhOriginální název:
Seara Vermelha, 1946
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
brazilská literatura Brazílie stepi
Autorovy další knížky
1960 | Mulatka Gabriela |
1976 | Dona Flor a její dva manželé |
1983 | Pastýři noci |
1983 | Pasačka koz aneb Návrat marnotratné dcery |
2000 | Zmizení svaté Barbory |
Opět skvělý vypravěčský styl Jorge Amada. Tentokrát jde sice o román svým způsobem angažovaný, ale není to takové přímo úderné jako Rytíř naděje a Básník svobody. Kniha pojednává o chudých lidech, pracujících pro velkostatkáře za dost drsných podmínek. Když jsou pak nuceni odejít, vydávají se do Sao Paula, města, kde je spousta pracovních příležitostí, jak o tom slyšeli vyprávět. Na cestu nehostinnou, vyprahlou caatingou (drsná krajina bez vody porostlá trnitým křovím na severu Brazílie) se vydalo mnoho zoufalých rodin. Mnozí zemřeli na cestě, z některých mladých žen se staly prostitutky, někteří muži se přidali k lupičským bandám a spousta lidí se přidala k samozvaným světcům, hlásajícím ve vyprahlé pustině konec světa. Sao Paulo nebylo bohužel oním městem, v němž viděli spásu. Jen pár jedinců se dokázalo uchytit, ostatní živořili v bídě a často se vydávali na beznadějnou cestu zpět. V závěru knihy zaznamenává Amado rodící se osvobozenecké hnutí a také činnost komunistů. V obojím v té době viděl naději pro lid, ale později došlo k vystřízlivění...to ale až mnohem, mnohem později, dávno po vydání jeho angažovaných knih.