Cesty knížecí
Pavel Hejcman
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61465/mid_cesty-knizeci-4jl-61465.jpg
4
25
25
Historický román zpracovává námět z dávné slovanské minulosti v 9. století, z pohnutých dob Svatoplukovy vlády a pádu Velké Moravy. Na základě převážně archeologických pramenů vytvořil autor mohutnou fresku o vládcích Velkomoravské říše a jejich zápasu o samostatný slovanský stát, obraz rozpadu prvobytně pospolné společnosti a počátky feudalismu. Ústřední postavou je Svatopluk, pojatý jako věrojatný, složitý lidský typ a zároveň i jako monumentální typ vládce, bojovníka i politika. Děj probíhá ve třech liniích: první sleduje Svatoplukovu životní dráhu, druhá intriky jeho protivníků a třetí prostřednictvím Svatoplukova sluhy zpřítomňuje všední život v době dohasínajícího pohanství.... celý text
Přidat komentář
Příběh knihy se odehrává během vrcholného období Velké Moravy a je založen převážně na osudu knížete Svatopluka. Je zde vykreslena jeho postupná cesta k moci a zároveň intriky a válečná tažení Franské říše, oslabující Moravu po celou dobu její existence. I když autor dokáže barvitě popsat zejména přírodu jako takovou a charaktery jednotlivých postav, přesto převážně využívá svůj specifický styl psaní, který je poměrně přímočarý a příliš se nezabývá vykreslováním detailů. Díky autorově využití historických pramenů a archeologických výzkumů, se však člověk člověk při čtení rázem ocitá na velkomoravských hradištích a má skutečnou chuť se o popisovaných událostech dozvědět víc. Kromě historických reálií však samozřejmě pan Hejcman využil i svou fantazii a můžeme tak sledovat i několik vedlejších postav a dějových linek. Osobně mě z nich nejvíce zaujala postava Věnčice, staré pohanské vědmy a kořenářky. Knihu určitě doporučuji a stejně tak další historické romány tohoto autora.
Jednu hvězdu přidávám za to, že jde o historický román a autor si přece jen musel něco nastudovat. Ale jinak to bylo napsané tak nějak… introvertně nebo co je to správné slovo. Kdyby knížka byla víc zaměřená na historický děj, byla bych spokojenější.
Příběh o nezřízené touze po moci za cenu dvojnásobné zrady. Svatopluk byl sice křesťanem, jeho srdce se však nová víra nedotkla. Přesto v našich dějinách navždy zůstane zapsán jako vládce, který osud Moravy a Čech spojil na dalších 1000 let se západní Evropou. Autor se drží historických pramenů.
Styl psaní spisovatele je zvláštní, ale mně úplně vyhovuje, navíc historický román z Velké Moravy, škoda že jich z této doby nenapsal víc.
Kniha mě naprosto uchvátila. Z počátku jsem měl problém si "novému" slohu přivyknout, ale po prvních stránkách jsem doslova hltal stránku po stránce. Během psaní komentáře jsem několikrát své hodnocení smazal, protože se mi jakákoliv chvála příběhu zdá příliš kýčovitá. A Takovou si dle mého kniha ani autor nezaslouží. Již mám vyhlídnuté další autorovi knihy a těším se až se do autorova vypravování ponořím jako nyní.
Podařený historický román. Nemám sice rád smutné konce, ale děj mne velmi zaujal. Kniha je taková sága o rozkvětu a pádu Velkomoravské říše a čte se tak říkajíc "jedním dechem"!
Výborné jsou krátké mezikapitolky Vzpomínka na čas. Zvláště ta na straně 255 a 256 mne velmi pobavila, takže jsem se k ní několikrát vrátil, i když je dost drsná.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Sbohem moře, sbohem oceány! |
| 1982 | Ocelová past |
| 1967 | Dům za duhovou zdí |
| 1979 | Let osamělého ptáka |
| 1966 | Anděl hraje na violu |
(SPOILER) Cesty knížecí jsou psány dost nezvyklým stylem který mně moc nesedl, ale protože knih z období Velké Moravy moc není tak jsem dočetl až do konce. Je dost znát že byla kniha napsaná už v roce 1960, takže autor mohl pracovat jenom s informacemi v těch dobách známých, něco i pominul, například v příběhu samozřejmě vystupuje Metoděj, ale o jeho bratru Konstantinovi tu snad nebyla ani jedna zmínka, a něco si přimyslel, a to velkou bitvu s Franky kde na každé straně bylo kolem 70 000. válečníků a při níž se Svatopluk zmocnil samotného Franckého krále Ludvíka II Němce a jeho syna Karlomana, už ten počet vojáků je na tu dobu hodně nadsazený.
Další už trochu vyvrácenou tezí je zánik Velké Moravy kvůli nájezdům Maďarů, samozřejmě na ní nějaký vliv měla, ale byl to jenom jeden z faktorů, další byl například i ekologický, podle vykopávek v té době postihla Moravu velká povodeň, v důsledku velkého odlesňování v povodí Moravy.
Málo se též ví že mezi rokem 906 kdy údajně Mojmírovská dynastie vymřela a rokem 1029. se o dění v té oblasti moc neví, ale je zřejmé že ve zmenšené formě nějaký státní útvar pokračoval, dnešní jižní Morava, západní část Slovenska a severní část Dolních Rakous, zůstal nezávislý jak na Maďarech a Francích, tak na Přemyslovských Čechách, které ovládalo území až od Olomouce na sever, právě až v roce 1029. zbytek Moravy obsadil Břetislav I.