Cesty knížecí přehled

24.10.2024

(SPOILER) Cesty knížecí jsou psány dost nezvyklým stylem který mně moc nesedl, ale protože knih z období Velké Moravy moc není tak jsem dočetl až do konce. Je dost znát že byla kniha napsaná už v roce 1960, takže autor mohl pracovat jenom s informacemi v těch dobách známých, něco i pominul, například v příběhu samozřejmě vystupuje Metoděj, ale o jeho bratru Konstantinovi tu snad nebyla ani jedna zmínka, a něco si přimyslel, a to velkou bitvu s Franky kde na každé straně bylo kolem 70 000. válečníků a při níž se Svatopluk zmocnil samotného Franckého krále Ludvíka II Němce a jeho syna Karlomana, už ten počet vojáků je na tu dobu hodně nadsazený.
Další už trochu vyvrácenou tezí je zánik Velké Moravy kvůli nájezdům Maďarů, samozřejmě na ní nějaký vliv měla, ale byl to jenom jeden z faktorů, další byl například i ekologický, podle vykopávek v té době postihla Moravu velká povodeň, v důsledku velkého odlesňování v povodí Moravy.
Málo se též ví že mezi rokem 906 kdy údajně Mojmírovská dynastie vymřela a rokem 1029. se o dění v té oblasti moc neví, ale je zřejmé že ve zmenšené formě nějaký státní útvar pokračoval, dnešní jižní Morava, západní část Slovenska a severní část Dolních Rakous, zůstal nezávislý jak na Maďarech a Francích, tak na Přemyslovských Čechách, které ovládalo území až od Olomouce na sever, právě až v roce 1029. zbytek Moravy obsadil Břetislav I.

23.06.2024

Příběh knihy se odehrává během vrcholného období Velké Moravy a je založen převážně na osudu knížete Svatopluka. Je zde vykreslena jeho postupná cesta k moci a zároveň intriky a válečná tažení Franské říše, oslabující Moravu po celou dobu její existence. I když autor dokáže barvitě popsat zejména přírodu jako takovou a charaktery jednotlivých postav, přesto převážně využívá svůj specifický styl psaní, který je poměrně přímočarý a příliš se nezabývá vykreslováním detailů. Díky autorově využití historických pramenů a archeologických výzkumů, se však člověk člověk při čtení rázem ocitá na velkomoravských hradištích a má skutečnou chuť se o popisovaných událostech dozvědět víc. Kromě historických reálií však samozřejmě pan Hejcman využil i svou fantazii a můžeme tak sledovat i několik vedlejších postav a dějových linek. Osobně mě z nich nejvíce zaujala postava Věnčice, staré pohanské vědmy a kořenářky. Knihu určitě doporučuji a stejně tak další historické romány tohoto autora.