Cesty po Afrike, Ázií a Európe v rokoch 1325-1354
Abú Abdallah ibn Battúta
Zážitky a spomienky marockého pútnika a učenca stredoveku (1304-1368/1369) v tradičnom štýle arabských cestopisov.
Přidat komentář
No, četlo se mi to s obtížemi, protože islám je neskutečná žumpa a hnus, tady se mi to jen zase potvrdilo. Jsem ráda, že už to mám za sebou. A další věc, která mi na takových dílech vadí je, že už dávno prošly cenzurou a miliónem přepisů .... tedy výpovědní hodnota?, skoro nulová.
Tam kde je Polo až primitivní a není schopen se vyrovnat s cizí kultůrou. Je Battuta nesmírně volnomyšlenkářský. Je zajímavé sledovat popis "podobné" cesty v podání tehdy nevzdělaného křesťana a vzdělaného muslima.
Štítky knihy
Afrika středověk 14. století cestování Orient putování středověká literatura Asie cestovatelé středověké cestopisyAutorovy knížky
1961 | Cesty po Africe, Asii a Evropě vykonané v letech 1325 až 1354 |
Ibn Battúta, OG travelblogerů, by dneska měl miliony sledujících na sociálních sítích. Jeho zápisky jsou neocenitelným zdrojem informací o světě a životě před 750 lety. Sedmi sty padesáti. Na cestu vyrazil zhruba v době vlády Karla IV. My tu sotva slezli ze stromů a v severní Africe a na Blízkém východě vrcholila civilizace, do níž měla slovutná Evropa teprve dorůst. Ibn Battúta musel být velice zajímavá postava. Kromě toho, že to byl hardocorový cestovatel, co dost vydržel a měl pro strach uděláno, byl taky očividně dost na prachy a měl rád holky. To první ho dostávalo pravidelně do průšvihů, kdy různě krachoval a panovníci v různých zemích, kteří ho brali jako vyslance marockého panovníka, pod svý křídla mu sháněli finanční poradce, aby ho z toho nějak vysekali. Holek se zjevně v té době zbavoval skoro stejně jako peněz a nové sháněl o poznání snáz. Zároveň byl ale silně věřící, dbal na dodržování náboženských povinností, nepil, modlil se a vykonával pouť do Mekky - a snažil se ke správné víře vést i všechny kolem. Jak říkám, zajímavá postava.
Ibn Battúta procestoval severní a subsaharskou Afriku, Blízký východ, Malou a Střední Asii, Indii, Srí Lanku, nějaký pátek pobyl na Maledivách (kdo by se mu divil) a nakoukl až do Číny.
V češtině vycházejí Cesty ve zkrácené podobě, nicméně netřeba ničeho želet, to, co Hrbek vypustil, nemá pro českého čtenář žádnou zásadní hodnotu - jsou to jen výčty místy, případně věcí, pokrácené popisy jeli jsme tam a tam, pak jsme pluli tam a tam a třetího dne se karavana naložená tím a tím vydala tudy tam... Čili nic, co by mělo jakýkoliv vliv na informační hodnotu. Žádný "milión přepisů" ani cenzura se nekoná.
Originál je navíc dostupný v otevřeném zdroji na internetu, kdyby se chtěl někdo místo blábolivého plácání nesmyslů na vlastní oči přesvědčit.