Nahý oběd
William Seward Burroughs
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200/bmid_cesty-tam-a-zase-zpatky-nahy-obed.jpg
3
370
370
Nahý oběd býval označován za pornografický, obscénní, násilnický, necitelný, za výplod chorého či zfetovaného mozku. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl.... celý text
Přidat komentář
Burroughs je v Nahém obědě velmi skeptický, až depresivní, což mi moc nepřidalo a knihu jsem v půlce musel na den odložit, protože mi nedělala fyzicky dobře. Rozporuplnému hodnocení se vůbec nedivím, může být čtená jako freska, nahodilý útvar, či experiment, je to zcela na čtenáři. Já se ke knize postavil coby k dobové litánii a dokumentu, rozkladu člověka pod drtivým tlakem společnosti a zjistil, že má neskutečnou schopnost čtenáře rozebrat na absolutní prvočinitele, vrýt se mu do mozku, pozměnit jeho percepci. K Nahému obědu nejsou třeba drogy, Burroughs se zde sám stává sérem pravdy a byť se tento jeho osobní manifest nikdy nestane mainstreamem, neměl by jím nikdo opovrhovat a podceňovat. Nikdy jsem nečetl knihu, která by mě dovedla tímto způsobem vykolejit, sebrat mi odvahu, skutečně mě nasrat, uvést do několik dní trvající deprese a zároveň mě osvítit. Neskutečný masakr duše.
Když si přečtete, že to bylo obscénní a zakázané, čekáte větší porno než kterého se vám dostane a můžete pak být zklamání. To se mi ale nestalo, bavila jsem se od začátku do konce a užila si, jak tato kniha vybočuje z věcí, které čtu běžně - což tady zmiňují mnozí. Jestli si chcete odpočinout od mainstreamu, doporučuju.
Je to vybočující kniha - v mnoha směrech, ale skvělá a pořád si zaslouží pozornost.
Naprostý nesmysl...ale když se minimálně dost zhulíte a je vám náct, tak ve vás kniha může otevřít mnohé. Možná si k četbě můžete dát ještě houby a pustit si film jako pozadí. Zážitek umocníte. Jedna z mála knih kde můžete stránky přeskládat jakýmkoliv způsobem a pořád bude dávat stejný smysl.
Nekonečný román, který každého dovede k šílenství. V tomhle měl Ginsberg pravdu a jestli to byl leitmotiv románu, tak se povedlo. Jinak to na mě ale nějak nefungovalo.
Doporučing: Seznámit se více s nepochybně pestrým životem autora, poznat reálie doby ve které byl román psán, vidět stejnojmenný film Davida Cronenberga a být při čtení knihy "na tripu".
„Feťáci nemají kouska studu … Jsou hluší k hluboké nechuti druhých. Je otázkou, zda může existovat při absenci sexuálního libida stud … Feťákův stud mizí s jeho nesexuální sociabilitou, jež je také závislá na libidu … Narkoman pojímá své tělo neosobně, jako nástroj ke vstřebávání média, v němž žije, a hodnotí svou tkáň chladným zrakem koňského handlíře. „Tady to nemá cenu se pokoušet napíchnout.“ Mrtvé rybí oči rychle přejíždějí po zpustošené žíle.“
Hnus, tolik v krátkosti. Text téměř nedává smysl, citace výše je jedno z mála ucelených a smysluplných sdělení. Charakterizující jsou extatické popisy všeho, slova plynou, obrazy míhají před očima. Autor přeskakuje, možná opravdu v jakémsi drogovém rauši – nebo možná ve chvílích jasného prozření skrze drogovou mlhu – od tématu k tématu, od myšlenky k myšlence, text nemá děj, je to jen nesouvislý sled obrazů, myšlenek, dojmů – ano, dojmů, vize jakési feťácké noční můry, hnusu a hrůzy. Je to popis jakéhosi imaginativního místa, psychedelie se střídá s bizarními obrazy lidí, věcí, událostí, vše proloženo nesouvislými rozhovory podivných obyvatel světa o ještě podivnějších tématech doby.
Nejsem prudérní, právě naopak, nicméně tohle byl trochu extrém i pro mě. Prvoplánový bizár, nebo nějaký hlubší skrytý smysl? Popravdě nevím a nechci o tom přemýšlet. Zklamán nejsem, obzory se rozšířily, jsem rád, že jsem to dočetl a hodnotím, jak hodnotím, něco tam je, na místě je však varování – kniha rozhodně není pro každého. Nesouhlasím s překladatelem v doslovu, ani s Ginsbergem, kniha nepřivádí k šílenství, spíš k opovržení.
Hm, to se strašně blbě čte. Úvod byl docela zajímavý, asi proto že autor nebyl sjetej. Jinak mi připadá, že kniha je takový soubor výkřiků, slovní obraty jsou hodně krkolomné, zřejmě vysoce umělecké. Ale děj tam postrádám, něco čeho bych se chytla, co by mě zaujalo. Nic proti, ale tohle nedočtu, to by byla ztráta času....
Jazyk knihy byl dosti složitý, a často jsem nevěděla, co se vlastně děje. Myslím si ale, že to není špatně. Nahý oběd si v budoucnu přečtu ještě jednou, a možná toho příště pochopím víc. Kniha mě hrozně zaujala tím, jak je úplně jiná, než cokoliv, co jsem četla předtím.
Nejlepší kniha. Neskutečně vtipná, novátorská, zábavná, ale i temná. Vizionářská.
burroughs je filosof.
a hodně vtipnej. obhajoba post-modernou pro jeho slova funguje?
když mi bylo 16 a byl jsem posedlej beat gen, tak jsem tohle nedal. po x letech, co beat gen už není taková, je nahý oběd literár skvost. ať jako brak nebo ne.
místama je to joyce (kdyby teda nechal on místama proniknout svýmu fetiši k prdům a hovnům)
Tohle jsem nedávala ani v tom krásným období raný dospělosti, kdy jsem beatniky fakt hodně mohla a snad celý čtvrťák jsem žila na referátech na beatnickou klasiku. :)) Ale... Nahej oběd mi nejel. A to jsem se k němu odhodlala až ve chvíli, kdy jsem o BG už něco věděla, takže jsem měla šanci některý věci chápat líp a rozhodně jsem měla motivaci a chuť dát tomu šanci.
Ale ne, ne, ne. Neučesanej sprsk nechutných útržků, představ, prožitků a halušek, nemožnost se zorientovat v čemkoli, nikde ani špetka něčeho, co by vyvolávalo pozornost a zájem, nedejbože snad touhu zažít to taky (ten kontrast s Kerouacem, kdy jsem četla a tak strašně toužila se sebrat a jet bez cíle do dálek!) Výsledkem byla absolutní otupělost a nezájem číst dál. Jedna z mála knih, co jsem kdy nedočetla.
A když jsem to nedočetla tenkrát, v ideální konstelaci (obávám se, že teď po dalších 18 letech už mě za srdce nevezme ani tehdy tak uctívanej Kerouac a Na cestě), tak dnes už fakt nemá smysl tu knihu ani brát do ruky. Možná mi v ní něco proplynulo mezi prsty... ale jaksi mi to nechybí.
Ale jo... Jako co si budeme povídat - číst tohle v pubertě a pak to číst znovu ve třiceti je pro mě to samé, jak kdybych se rozhodla, že se po patnácti letech zhulím. Neni to už cool a nechci to úplně furt dělat, spíš jsem jen zvědavá, jaký to má aktuálně efekt.
No a ten efekt je takovej nijakej. Nedokážu už to ocenit tak, jako v tý pubertě.
Experimentální forma knihy až přespříliš odrazuje čtenáře od čtení a znesnadňuje mu k ní přístup. Je to škoda, autor má jistě co říci. Pro mě osobně ona experimentálnost překročila mez, kdy již nejde o geniální a novátorské dílo, ale spíše o otravnou a do sebe zahleděnou manýru.
Prvých 100 strán sa mi čítalo celkom dobre, vtipné situácie, nové poznatky o drogách, spoznávanie života feťákov a homosexuálov, všetko to bolo zaujímavé. Ale tá forma, tá bola fakt strašná, Nesúvislý dej, stále nové postavy, bolo to písané trochu ako poézia, no nevedel som sa z toho vysomáriť. Ďaľších 150 strán som len tak preletel a prečítal som si už iba zhnitý úvod a poznámky prekladateľa, z ktorých som sa o knižke dozvedel asi najviac.
Celé mi to prišlo že to musel písať v totálnych halucináciach a v psychózach, táto knižka nie je pre slabé povahy.
Pre tych, ktori sa pytaju, "na cem autoru jel, kdyz to psal": hlavne oxykodon. Okrem ineho.
Abych osvětlil své hodnocení: Prvá hvězdička za dobrý rady pro feťáky, druhá za prásarny a třetí za tu vůli tím popsat skoro 300 stránek.
Ale číst to celý?! S tím se jdi, Burroughsi, vyzmizíkovat!
tak to byl mazec..... bohužel v tom horším slova smyslu. Jak už tady bylo psáno nechápu taky na čem autor jel když to psal. Je to nechutně reálný popis o učinkách toho svinstva.
Štítky knihy
drogy homosexualita zfilmováno americká literatura Beat generation, beatnici americké rományAutorovy další knížky
| 2003 |  Nahý oběd |
| 2002 | Feťák |
| 2004 | Teplouš |
| 2009 |  A hroši se uvařili ve svých nádržích |
| 1995 | Ohyzdný duch |
Jediné, co se tady dá vůbec nějak hodnotit je předmluva. Ten samotný výplod drogama zdevastované mysli se hodnotit nedá, protože to nemá hlavu ani patu. Čte se to těžko, protože to nedává smysl. Je to asi jako poslouchat monolog zdrogovaného houmlesáka na nádraží někdy nad ránem protože vám ujel vlak.