Noční můry s čápem marabu
Irvine Welsh
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8750/nocni-mury-s-capem-marabu-8750.jpg
4
142
142
Další kniha Irwina Welshe, která šokuje vulgárností výraziva a neučesaným jazykem , ale ve své postatě je sociologickou sondou do frustrací obyvatel průmyslového města (jímž je klasicky skotský Edinburgh). V prostředí obydleném feťáky, fotbalovými rváči, nezaměstnanými a návštěvníky hospod a nočních klubů se odehrává příběh Roye Stranga.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , MaťaOriginální název:
Marabou Stork Nightmares, 1995
více info...
Přidat komentář
Těžko se mi hodnotí, ale overall feeling po bezprostředním přečtení je asi "confused", co z toho vzešlo.
Knížka má pomalý rozjezd, jako by se Welsh trochu hledal, anebo možná ani nehledal, ale připravoval si půdu pro další části. Přibližně v polovině to ovšem nabere spád. Welsh is on fire. S blížícím se koncem se pak Welsh nadopuje éčkem (stejně jako hlavní postava), vyplaví se mu serotoniny, jenže to nestihne v tomhle stavu dopsat, na dojezdu chytne depku, přestane ho to bavit a hrozně rychle celý příběh utne.
Jako tvl... Konec byl na mě trochu too much. Ne z hlediska explicitnosti nebo nechutnosti, ale z hlediska toho, že to ubralo na realističnosti a uvěřitelnosti, což mívám u Welshe rád. Tady se už utrhl z řetězu.
Příběhu pak nepřidává ani postava hlavního "hrdiny", jak už tady někteří psali. To, že je to pošuk, by nevadilo, většina postav u Welshe jsou větší nebo menší pošuci (což je možná i důvod, proč ho čtu), ale tenhle Roy mi přišel nezajímavý, v podstatě neví, co chce, nepřemýšlí nad tím, že neví, co chce, jako by jen "byl" a "dělal" věci.
Kdyby se to osekalo a něco trochu upravilo, mohla z toho být fajn povídka. Takto je to... vlastně ani nevím co.
Pro mně to bylo neskutečné čtení které asi nebude pro každého.Ale ten kdo sáhne po téhle knize a přečte ji nikdy nezapomene na chvíle kdy mu stáhlo žaludek a nechtěl pokračovat dál.
Skutečně, kam se hrabe Trainspotting! NMSČM je zatím Welshova nejlepší kniha kterou jsem čet a taktéž se mi potvrdilo, že je Welsh asi můj oblíbený autor. Jako filmový fanoušek mám tendenci u každé knihy přemýšlet, jak by se daná část dala převést na filmovou scénu. No a teda byl bych fakt zvědav, kdo by tohle dokázal, protože děj je rovnou tří vrstvá genialita ukazující minulost, součastnost a Royův "ráj", zároveň. Miloval jsem pokaždé to HLOUBĚJI, HLOUBĚJI, HLOUBĚHI, miloval jsem vetšinu postav a to, že si kniha z ničím nebere servítky. Fakt pecka. HLOUBĚJI..
Totální úlet. Ty představy (sny) jsou celkem nudné. Na druhou stranu chápu, proč to v knize je. Aby čtenář nevyblil duši, protože zbytek je fakt hnus..
Welshe mám moc ráda, ale tohle... Marabu si mě vůbec nezískal, hlavní hrdina je debil úplně jiným způsobem než jsme u Welshe zvyklí a velmi mě nebavil. Snové pasáže jsem přeskakovala, prakticky jsem přečetla tak půlku knihy, víc se nedalo.
Někdo je flamingo,někdo marabou stork....a někdy se situace otočí a člověk se nestačí divit.
Jedna zo slabších kníh od Welsha, ale stále zábavné čítanie. Snové pasáže ťahajú celkový dojem z knihy výrazne smerom nadol.
Typická Welshovina, však tentokrát se mne tolik nedotkla. Hlavní hrdina byl jalový a sympatie či antipatie k němu jsem hledal jen těžko. Prostě to nešlo. Snové pasáže mne sraly tak, že jsem je měl chuť přeskakovat, ale nakonec k tomu tak nějak asi patřily, k tomu celkovému divnu tohoto titulu.
miluju všechno od Welshe, kromě této knížky, je to jedna z nejnechutnějších věcí co jsem četla...
Už som zrejme vo fáze, že mám od Welsha viac prečítaného, než neprečítaného, no predsa prichádzam ku každej ďalšej knihe s malou dušičkou. Zbytočne.
Stále je to ten istý majster slova; ulice Edinburghu už sú dávno dôverne známe. Stačí vyjsť na Leith Walk a zbadať staré tváre (Lexo, spomenutý Begbie, starý Lawson), prípadne sadnúť do zapľuvaného lokálu s ďalšími fanúšikmi Hibs.
Dlho som mal zato, že Welshovým opus magna je Lepidlo, no Marabu je ešte o kúsok lepší. A o veľký kus kontroverznejší a naturalistickejší. No bodaj by nie, veď aj tie témy sú citlivejšie.
Samotné znásilnenie, čo je vlastne hlavný motív knihy, je popísané až znepokojivo sugestívne - čitateľ si tak (azda zámerne) pripadá ako zvrhlý voyeur, ktorý všetko sleduje s otvorenými ústami a zviazanými rukami (obrazne). Navrch pridajte patologické vzťahy v patologickej rodine. Plus ešte pár zneužívaní; psychických i fyzických. Čo nás vlastne privádza k hlavnému hrdinovi.
Roy Strang fakt nie je sympaťák. V jednej chvíli ho budete nenávidieť, v ďalšej ním pohŕdať, možno v závere tomuto uzlíčku mindrákov aj porozumiete a dokážete mu odpustiť... Radi ho však mať nebudete. Roya môže mať rada len jeho šialená rodina a predovšetkým jeho literárny otec Welsh. U nikoho iného som takú slabosť pre pokrivené ľudské charaktery totiž nevidel.
Nejde len o to, že Welsh si vytvoril rovnako ako onehdy Balzac svoju Paríž, svoj vlastný Edinburgh; postavy v ňom si radostne hýčka a v každom ďalšom príbehu nám o nich odtajní čosi nové. No opakujem - radi ich mať nebudete. Ale dokážete sa s nimi stotožniť, prípadne "len" ich pochopiť.
A komu by tieto moje kvetnaté ódy nestačili, kniha ponúka hneď tri originálne perspektívy rozprávania, čo z nej činí vskutku unikátny čitateľský zážitok.
P.S.: Marabu je už od pohľadu poriadny zmrd!