Rekviem za sen
Hubert Selby
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/27240/rekviem-za-sen-27240.jpg
4
220
220
Příběh dvou mladých narkomanů z newyorského Bronxu a jejich přítelkyně z vyšších společenských vrstev. Kniha o tom, co to znamená být slabý ve společnosti, v níž přežívají jen silní. Žid Harry Goldfarb, jeho dívka Marion i černošský přítel Tyrone C. Love, neschopní žít bez své denní dávky drog, nepřestávají snít o lepší budoucnosti. Noční prací se jim podaří vydělat větší finanční částku, za kterou nakoupí kvalitní heroin, a zapojí se do jeho distribuce. Za získané peníze si chtějí koupit byt, cestovat i otevřít si uměleckou kavárnu. Paralelně se odvíjí příběh Harryho matky Sáry, osaměle žijící vdovy, překonávající smutek a prázdnotu permanentním sledováním televizních seriálů, filmů a soutěží. Sní o šťastném manželství svého syna i o vnoučatech, ale především doufá, že bude pozvána do televize a stane se hvězdou některé show. Přísná redukční dieta i léky na hubnutí a uklidnění ji však přivedou do psychiatrické léčebny. Autor podává nepřikrášlený obraz bezútěšné existence obětí závislosti, snažících se vymanit z šedivé a ubíjející každodennosti, i jejich zmařených nadějí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , MaťaOriginální název:
Requiem for a Dream, 1978
více info...
Přidat komentář
Konečně jsem ji sehnala. Chtěla jsem si knihu přečíst už dlouho, protoże film jsem viděla už 2x, a naprosto mě ohromil. U knížky to nebylo jinak, film je s ní prakticky totožný. Zajímá mě téma feťáků a tady to bylo vykresleno velmi dobře. Zpočátku jen slabý, lehce zvladatelný návyk, se kterým mohli kdykoli seknout (jak si mysleli hlavní hrdinové) a poté rychlá cesta až na dno.
upřímě musím říct, že hodnocení uděluji na základě filmu, nikoliv knihy.
Na filmové zpracování jsem narazila náhodou, když jsem byla nemocná a jelikož mě to opravdu velmi zasáhlo a jsem spíše fanynka knih, hned po uzdravení jsem pro ní běžela.
Bohužel mě však hrozně zklamala.. možná to bylo tím, že už jsem příběh znala, ale kniha se mi velmi špatně četla.
Ta absence přímé řeči je pro mě velmi zmatečná a čím více postav vstupuje do děje, tím víc jsem se ztrácela a tak jsem jí ani nedočetla..
nicméně příběh je to krásný, jestli se to tak dá říct..
Tak tohle byla opravdu síla. Hrozné, kam až může zajít závislost. Ze začátku knihy jsem měla docela problém s častými nespisovnými a vulgárními výrazy, ale pak si člověk uvědomí, že taková mluva k těm lidem v prostředí, kde žijí, zkrátka patří. Co jsem ale postrádala, byly uvozovky u přímé řeči, časem se pak člověk začne ztrácet, kdo že to právě hovoří. Nicméně kniha stála za přečtení, jako takové poučení a varování před závislostmi.
Film jsem viděl několikrát. Patří mezi mé oblíbené - už jen kvůli té skvělé hudbě a závěrčné smršti... Byl jsem několik let zvědav na knihu a tak jsem si ji konečně pořídil a přečetl. Víceméně kopíruje přesně film, jen je trochu více popisnější, více se věnuje pocitům hlavních hrdinů. Když tak přemýšlím, tak nevím, co je lepší, zda film nebo kniha.... oboje stojí za to!
Na absenci přímé řeči jsem si nezvykla a prala jsem se s tím celou knihu. Přesto je tato kniha jiná než ostatní knihy o narkomanech, co jsem četla. Hodně jsem soucítila s matkou Harryho, jejíž příběh a konec mě asi z celé knihy nejvíce dostal.
Rekviem za sen... Název přesně vystihuje děj a osudy zúčastněných. Pohled na život narkomanů kteří jdou se svým životním stylem nevratně a se stoprocentní jistotou do hajzlu. Opravdu líto mi bylo Harryho matky Sáry. Obyčejné, hodné až naivní ženské. Jediná zanedbatelná vada na této knize je absence přímé řeči, protože někdy jsem neměl přehled kdo zrovna mluví.
UF, Super!! Nic jiného se nedá říct. Jo jen rada - čtěte ji v dobrém rozpoložení!
Film jsem znala o mnoho drive, jakmile jsem zjistila, ze je to na zaklade teto knihy, rada jsem si ji precetla. Dej plynul pekne, ale nijak me neuchvatila. Nudila me. Ale musim uznat, ze po precteni knihy a nasledne zkouknuti filmu byl zazitek z filmu mnohem vetsi!
Selby píše jako božské prase a Rekviem za sen je pro mne jeho nejlepším dílem. Stejně jako Tyrone C. Love loves Tyrone C. Loves, já miluji všechnu tu syrovost, hrubost a nepoddajnost tohoto tragického příběhu páru feťáckých duší. Nezbytnost.
Kníh o drogách som už čítala množstvo. Až príliš veľa ich vyšlo a až príliš veľa ich bolo rovnakých, nudne-realistických a bez posolstva. Tento skvost je však pravý (ľavý) opak týchto kníh! Najskôr človeka rozhodí či zaujme štylizácia, potom štýl reči a replík postáv a nakoniec všetky druhy situácii, ktoré sa deju v hlave narkomana, ktorý si nechce priznať realitu. Autor nádherne psychologicky rozložil až dva druhy zhubných závislosti typických pre toto storočie. Kruto realistické a ten, kto tomu venuje svoj čas, isto neoľutuje.
Knihu drzim uz podruhe v ruce resp. jeji e-verzi. Uz je to davno, co jsem o Harrym cetl poprve a tak jsem se vydal po stopach jeho ”heroinove“ ceste znovu. Musim souhlasit s ostanimi v teto diskuzi, ze stylisticky je kniha psana nevsedne a cas od casu se ztracim. Jsem teprve na zacatku, ale stripky vzpominek v me dl. pameti mi s pribyvajicimi radky a odstavci ozivaji a krici na me: „Hej bejby, tohle uz jsi nekdy cetl.“ Nejsilnejsi to zatim bylo, kdyz se Harry s Tyronem vydali do marnice za Angelem. To se proste zapomenout neda! Film uz mam taky skouknuty, ale jako s knihou, tak i s filmem si to znovu zopakuji. Samozrejme az po precteni.
Ke stylistice- ztrácela jsem přehled v tom, kdo co říká, ale možná na tom ani nezáleželo. Jedna velká škoda je, že jsem dříve objevila film, až později jsem vyhmátla, že je i kniha (od té doby si nejprve přečtu knihu a pak až její filmové zpracování). Takže mě hlavně zajímalo, jak autor popsal konec; ten byl dost tvrdý a stručný, což jsem nečekala, myslela jsem, že jej autor trochu více rozvede. Každopádně skvělá kniha.
Uvozovky - chybí. Odstavce - jen aby se neřeklo. Občas jsem se ztrácela, co kdo říká. Přesto (nebo možná právě proto) je to jedna z nejsilnějších knih, co jsem četla. Ještě nějakou chvíli po otočení poslední stránky jsem byla v šoku. A to vlastně i stále jsem. Styl, kterým to je napsané, je perfektní. Přesně se k tomu hodící. Přesně vystihující tu atmosféru. Vážně síla.
Stylistika knihy, kterou se autor prezentuje, je při prvním čtení velmi náročné sousto. Časem to však člověk překousne a dostává se do příběhu, drsného a tragického, z kterého mrazí. Já osobně tuto knihu beru jako dobrou ukázku toho, co z vás závislost dokáže udělat. Proto dnes patří k mým nejoblíbenějším a i filmové zpracování můžu jedině doporučit!
Sice jsem zpočátku měla trochu problém se stylistikou, ale...po chvíli mě děj vtáhl a nemohla jsem se odtrhnout a problémy zmizely. Dobrá kniha!
Snad moje nejoblíbenější kniha vůbec. Díky silnému příběhu, kde se nejenom sny, ale i charaktery a životy hlavních hrdinů bortí jako domeček z karet. Vzpomínky, prázdné sliby, láska, drogy.... moc dobré.
Jsem trochu na rozpacích. Evidentně jsem knize Rekviem za sen věnoval více času, než si zaslouží, vlastně více času, něž je pro tuto knihu zdravé. Musím přiznat, že na první přečtení je Selbyho text úžasný, především díky stylu, kterým je napsán. Nutí člověka knihu hltat a žene čtenáře svinským krokem kupředu až do samotného konce. V tom spočívá kouzlo Rekviem.
Měl jsem však trochu více času a zalistoval jsem stránkami ještě jednou a tu přišly první výhrady. Selby se soustředí na postavy, které jsou determinovány prostředím, ze kterého pocházejí, ve kterém žijí a ze kterého se jim nedaří uniknout. V Rekviem se takovému typu postav vymyká Marion. Je z lepší rodiny, dostalo se jí lepšího vzdělání, cestovala po Evropě, má umělecké nadání, které může rozvíjet. Její postava však tomuto typu vůbec neodpovídá, chová se stejně, reaguje stejně, má stejný úhel pohledu jako Harry nebo Tyron, kteří z tohoto pohledu stojí o třídu níže. Postava Marion je pro Selbyho panenkou, které jen svévolně trhá ruce a nohy, k ničem jinému mu není.
Ubohost a nesmyslnost života „obyčejných lidí“, kteří mají rodinu a chodí do práce popisuje Selby v kapitole na začátku knihy. Musím uznat, že je to pár odstavců vtipně a mistrně napsaných, na malé ploše vystihující absurditu života obrovské masy lidstva. Ale tahle myšlenka je jako východisko ke světu feťáků poněkud slabá. Dobrá, uznávám, že Selby nechtěl hledat příčiny, popisuje pouze důsledky.
Nejlépe vykreslená je postava Sáry, útoky televizních reklam, reality show a telenovel jsou v Selbyho podání hmatatelné a uvěřitelné, již nějakou dobu žijeme ve světě, který na nás útočí stejnými zbraněmi. Právě to, jak zdařilá je postava Sáry ještě více zdůrazňuje, jak málo života je v Marion, Harrym a Tyronovi a přece právě ti by měli být, vzhledem k proklamovaným zkušenostem Selbyho s drogovou scénou, vykresleni tak, že je při četbě vnímáme jako kus své osobnosti. A tady se dostávám ke svým drobným pochybnostem:
Scéna, ve které Tony rozstřílí televizi je žalostná. Selby v životě neviděl umírající televizi, popisuje to jako obraz z béčkových horrorů. Prostě to někde v kině viděl a pěkně popsal tu pitomou vizi filmařů – jiskřící přívod, jiskry sem, jiskry tam.
Popis Sářiny elektroléčby je naprosto ze stejného zdroje. Možná to opsal z nějaké knihy pokleslého žánru, možná za to může zase nějaké kino.
Když uvážím, jakého věku se Selby dožil, když si to spojím s tím, jak se sám profiloval (TBC, plíce v tahu, drogy, alkohol), zdá se mi jeho postava takto prezentovaná, daleko méně reálnější, než jeho hrdinové.
V souhrnu mě tyto drobnosti vedou ke kacířské myšlence: není jeho popis drogové scény a drogově závislých lidí stejně smyšlený a stejně převzatý od třetích stran jako jeho popisy ničení televizí a elektroléčby? Není to vše taková malá mystifikace? K čemu by byla dobrá? Možná na to odpovídá věnování a motto knihy.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Rekviem za sen |
| 1995 | Poslední odbočka na Brooklyn |
| 1997 | Píseň tichého sněhu |
Mně osobně se četla kniha velice špatně, za celou dobu jsem si na styl psani nezvykla.
Nicméně jsem ten krutý a depresivní příběh prelouskala...